Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
+ 7 ďalších priamych citácií
Zobraziť všetky (12)795F3A5635463E83C1257A4E006895BD.html
HTML · 23.41 KB
No categories available
29 Cdo 1647/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele S. P., M.B.A., Ph.D., zastoupeného JUDr. Františkem Vavrochem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, náměstí Přemysla Otakara II. 123/36, PSČ 370 01, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti ENVI, s. r. o., se sídlem v Třeboni, Dukelská 145, PSČ 379 01, identifikační číslo osoby 47 21 77 31, zastoupené JUDr. Milošem Tuháčkem, advokátem, se sídlem v Táboře, Převrátilská 330, PSČ 390 01, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 306/2007 , o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. listopadu 2009, č. j. 7 Cmo 89/2009 – 156, takto: Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. listopadu 2009, č. j. 7 Cmo 89/2009 – 156 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud zejména uvedl, že tvrzení navrhovatele, že usnesení valné hromady nebylo přijato platně, když v rozporu s ustanovením § 127 odst. 5 písm. c) obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) hlasoval o poskytnutí odměny jednateli i společník JUDr. M., který jedná s jednatelem ve shodě (přičemž bez jeho hlasů by usnesení nebylo přijato), není správný. Podle ustanovení § 66 odst. 2 obch. zák. se vztah mezi společností a jejím statutárním orgánem (nevyplývá-li ze smlouvy o výkonu funkce něco jiného), řídí přiměřeně ustanoveními o mandátní smlouvě, upravené v § 566 a násl. obch. zák. Z toho plyne, že jednateli za výkon funkce ze zákona přísluší úplata – odměna. Rozhodnutí valné hromady o schválení odměny jednateli za výkon funkce tedy nelze chápat jako usnesení o „poskytnutí výhody“, ale jde o plnění zákonné povinnosti poskytnout jednateli za výkon funkce odměnu. Navíc, podle odvolacího soudu nelze za jednání ve shodě pokládat to, že hlasující společník je současně i druhým jednatelem či také zaměstnancem společnosti. V úvahu tedy nepřipadá ani aplikace ustanovení § 127 odst. 5 písm. c) obch. zák.
Oprávnění valné hromady rozhodovat o odměňování jednatelů – pokračoval odvolací soud – vyplývá z ustanovení článku VII, bod 1.2 písm. f) společenské smlouvy a také z ustanovení § 125 odst. 1 písm. f) obch. zák. Skutečnost, že jednatel má nárok na úplatu – odměnu za výkon funkce, vyplývá nejen z ustanovení § 66 odst. 2 obch. zák., ale i z článků VII bod 2.4. společenské smlouvy, podle kterého jednatelům náleží za výkon jejich funkce odměna, o jejíž výši rozhoduje valná hromada společnosti. Na tom nic nemění ani druhá věta uvedeného bodu článku VII společenské smlouvy, která zní: „Podrobnosti o poskytování odměny upraví stanovy společnosti“. Za situace, kdy společnost stanovy nemá (což účastníci učinili nesporným), nelze toto ujednání ve společenské smlouvě aplikovat. Dle názoru odvolacího soudu nelze z uvedeného ujednání ani dovodit, že by rozhodnutí valné hromady o odměně jednatele bylo podmíněno splněním podmínek určených ve stanovách, ale vyplývá z ní jen to, že stanovy mohou upravit „podrobnosti o poskytování odměny“, tedy např. jak bude odměna poskytována (jednorázově, po částech, v jakých lhůtách apod.).
Valná hromada nerozhodovala o podrobnostech pro poskytování odměny jednateli, ale jen o schválení odměny jednateli za rok 2006 ve výši 450.000,- Kč, a proto nebylo potřebné přijímat usnesení kvalifikovanou většinou hlasů a pořizovat o něm notářský zápis.
Valné hromady se účastnili společníci mající 79 hlasů ze 100 možných; valná hromada tedy byla podle zákona a společenské smlouvy usnášeníschopná. Pro přijetí usnesení valné hromady o schválení odměny jednateli společnosti postačuje podle zákona a společenské smlouvy souhlas nadpoloviční většiny hlasů společníků přítomných na valné hromadě. Usnesení bylo přijato 44 hlasy (55,7 %) ze 79 hlasů přítomných společníků (100 %), proti hlasovalo 35 hlasů (44,3 %), bylo tedy přijato platně.
K námitce nepřiměřenosti odměny jednatele za rok 2006 odvolací soud uzavřel, že tato svou výší odpovídá výším odměn poskytovaných jednatelům v letech 2001 až 2005, kdy navíc společnost dosahovala horší hospodářské výsledky, než v roce 2006. Na věci nic nemění ani to, že v předchozích letech měla společnost jen jednoho jednatele a neměla obsazenou funkci ředitele společnosti. Nadto druhý jednatel se odměny za výkon funkce vzdal a náklady společnosti na odměny pro jednatele se svou výší neliší od nákladů společnosti vynaložených v minulých letech.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázuje na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), dovolací důvod spatřuje v nesprávném právním posouzení věci a dále v tom, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné posouzení ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a) , b) o. s. ř. o. s. ř. ].
Dovolatel podrobuje kritice závěr odvolacího soudu, dle něhož jednání ve shodě mezi dvěma jednateli, nebo mezi jednatelem a zaměstnancem, nelze a priori předpokládat. Zastává názor, že toto stanovisko odvolacího soudu je v příkrém rozporu s konstrukcí vyvratitelných právních domněnek, jež jsou platné do doby, než se prokáže opak. Předpokládá se, že jednatelé společnosti a nebo jednatelé a zaměstnanci v jejich přímé řídící působnosti jednají ve shodě, a teprve pokud se prokáže opak, pozbývá tento předpoklad platnosti. Soud tak měl ze zjištěného skutkového stavu dovodit, že společník JUDr. M. jedná ve shodě s jednatelem Ing. H., protože nebyl prokázán opak.
Dovolatel dále předkládá k posouzení otázku, zda má jednatel právní nárok na odměnu, která je specificky přiznána za dosažené výsledky. Jednatel Ing. H. dostával odměny dvojího druhu: 1) odměny za výkon funkce jednatele a dále 2) odměny za dosažené výsledky. S poukazem na ustanovení § 566 a § 571 odst. 2 obch. zák. dovolatel namítá, že nárok na úplatu vzniká, když mandatář řádně vykoná činnost, ke které byl povinen, a to bez ohledu na to, zda přinesla očekávaný výsledek. V usnesení valné hromady je uvedeno, že odměna se poskytuje za dosažené výsledky. Dovolatel zastává názor, že nárok na úplatu vzniká jen za řádný výkon činnosti, nikoliv za dosažené výsledky.
A konečně dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu ohledně přiměřenosti odměny, když poukazuje na ustanovení § 571 odst. 1 obch. zák., z něhož dovozuje, že jednatel má právní nárok na odměnu, která je za zařizovanou záležitost obvyklá. Pokud se pak rozsah zařizované záležitosti změní, změní se i výše obvyklé odměny. Vykonával-li jednatel Ing. H. v letech 2001 – 2005 všechny jednatelské povinnosti sám, a v roce 2006 se o ně dělil s druhým jednatelem a ředitelem, pak se rozsah zařizovaných záležitostí zmenšil. V souladu s ustanovení § 571 obch. zák. by proto měl dostat nižší odměnu. Odvolací soud tak měl dle mínění dovolatele dovodit, že jednatel má právní nárok pouze na část odměny a provést důkaz znaleckým posudkem, který by určil, v jaké výši. Odměna vyplacená navíc představuje neoprávněnou výhodu (dar).
Dovolatel tvrdí, že v odvolacím řízení uplatnil nové skutečnosti a nabídl soudu nové důkazy, svědčící dle jeho názoru o tom, že jednatel Ing. H. při výkonu funkce opakovaně a závažným způsobem porušoval svoje povinnosti jednatele. V této souvislosti vznáší otázku, zda má jednatel právní nárok na odměnu, i když při výkonu funkce porušuje povinnosti jednatele.
Vady řízení pak dovolatel spatřuje v nepřezkoumatelnosti odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu. Odvolací soud uzavřel, že valná hromada nerozhodovala o podrobnostech poskytování odměny. Dovolatel však má za to, že nevysvětlil, proč a z jakého důvodu údaje o výši odměny, o tom, kterému ze dvou jednatelů bude vyplacena a za jaké časové období a jakou činnost, nepovažuje za podrobnosti o poskytování odměny. Přitom tato otázka je klíčová pro interpretaci článku VII odst. 2.4 společenské smlouvy a tudíž pro posouzení, zda bylo usnesení valné hromady přijímáno rozporu se společenskou smlouvou.
Proto navrhuje, aby rozhodnutí odvolacího soudu a spolu s ním i rozhodnutí soudu prvního stupně bylo zrušeno a věc vrácena posledně jmenovanému soudu k dalšímu řízení.
Společnost ve vyjádření k dovolání argumentuje ve prospěch správnosti napadeného rozhodnutí. Zastává názor, že napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam a navrhuje, aby dovolání je Nejvyšší soud odmítl, případně zamítl.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř.
Dovolatel tvrdí, že závěr odvolacího soudu, o tom, že za osoby jednající ve shodě se nepovažují jednatelé společnosti s ručením omezeným a jednatel a zaměstnanec společnosti, není správný, neboť posouzení uvedených osob jako osob jednajících ve shodě nasvědčuje právní domněnka formulovaná v § 66b odst. 2 obch. zák.
Se závěrem dovolatele se Nejvyšší soud ztotožňuje.
Podle ustanovení § 127 odst. 5 obch. zák., ve znění účinném ke dni konání valné hromady, nemůže společník vykonávat hlasovací právo mimo jiné tehdy, rozhoduje-li valná hromada o tom, zda mu nebo osobě, s níž jedná ve shodě, má být poskytnuta výhoda. Podle ustanovení § 66b odst. 2 obch. zák. platí, že není-li prokázán opak, má se za to, že osobami, jež jednají ve shodě, jsou, mimo jiné, právnická osoba a její statutární orgán nebo jeho člen, osoby v jejich přímé řídící působnosti, člen dozorčího orgánu, likvidátor, správce konkursní podstaty, vyrovnací nebo nucený správce anebo jakýkoliv okruh těchto osob. Z uvedeného plyne, že není-li prokázán opak, jsou osobami jednajícími ve shodě i jednatelé společnosti s ručením omezeným a jednatel této společnosti a zaměstnanec v jeho přímé řídící působnosti.
Tento závěr však sám o sobě nestačí k tomu, aby se na společníka vztahoval zákaz výkonu hlasovacích práv podle § 127 odst. 5 obch. zák. Aby tomu tak bylo, muselo by jít o hlasování, kterým má být poskytnuta osobě jednající ve shodě výhoda. Odvolací soud dospěl k závěru, že napadeným usnesením jednateli výhoda poskytnuta nebyla, neboť mu schvalovaná odměna za výkon funkce náležela a její výše byla přiměřená, protože odpovídala „výším odměn poskytovaných jednatelům v letech 2001 až 2005, kdy navíc společnost dosahovala horších hospodářských výsledků, než v roce 2006.“
Otázku, zda jednateli společnosti s ručením omezeným, který nemá se společností uzavřenou smlouvu o výkonu funkce (jak tomu mělo být dle tvrzení dovolatele v projednávané věci) již Nejvyšší soud, ve vztahu k právní úpravě účinné do 31. prosince 2000 vyřešil v usnesení Nejvyššího soudu uveřejněném pod číslem 20/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ve kterém dospěl k závěru, že z ustanovení § 66 odst. 2 („Vztah mezi společností a členem statutárního či jiného orgánu společnosti nebo společníkem při zařizování záležitostí společnosti se řídí přiměřeně ustanoveními o mandátní smlouvě, pokud z jejich ujednání se společností nebo jiných ustanovení tohoto zákona upravujících jejich povinnosti nevyplývá jiné určení práv a povinností.“) ve vazbě na § 566 odst. 1 obch. zák. plyne, že není-li sjednán (nebo zákonem stanoven) bezúplatný výkon funkce jednatele, je výkon funkce úplatný. Tento závěr lze bez dalšího vztáhnout i na právní úpravu platnou po uvedeném datu, neboť novela citovaného ustanovení provedená zákonem č. 370/2000 Sb. , v tom směru věcně ničeho nezměnila.
V odkazovaném rozhodnutí Nejvyšší soud rovněž přitakal závěru odvolacího soudu, že výše odměny jednatele se určí podle ustanovení § 571 odst. 1 obch. zák. Uznal také za správný postup odvolacího soudu, který se vypořádal s námitkou dovolatelky, že jednatel vykonával funkci jen formálně, když činnosti patřící do jeho působnosti „vykonávala správcovská firma a účetnictví společnosti vedl Ing. B.“, tak, že vycházel nejen z obecných údajů o obvyklé odměně při zařizování obdobných záležitostí ve smyslu ustanovení § 571 odst. 1 obch. zák., ale vzal v úvahu i dovolatelkou tvrzený skutečně prováděný rozsah činnosti jednatele.
V odkazované věci se však Nejvyšší soud zabýval i tím, zda je nezbytným předpokladem pro poskytnutí odměny za výkon funkce jednatele, který se domáhá zaplacení odměny ve výši určené s přiměřeným použitím právní úpravy mandátní smlouvy, schválení této odměny valnou hromadou, a zda tedy musí jednatel tvrdit a prokazovat, že k takovému schválení došlo. K tomu dovolací soud uzavřel, že náleží-li jednateli odměna za výkon funkce stanovená s přiměřeným použitím ustanovení § 571 odst. 1 obch. zák., schválení odměny ani její výše valné hromadě nepřísluší. Vyplývá-li z ustanovení § 66 odst. 2 ve vazbě na ustanovení § 566 odst. 1 obch. zák. pro takovou situaci úplatnost výkonu funkce jednatele a výše úplaty, zakládají tato ustanovení zákonný nárok jednatele na poskytnutí takto zjištěné odměny, aniž by bylo třeba jejího schválení valnou hromadou. Opačný závěr by totiž vedl k tomu, že by valná hromada neprojednáním výše odměny anebo odmítnutím odměnu přiznat, mohla odepřít jednateli odměnu, na kterou mu vznikl ze zákona nárok.
K uvedeným závěrům Nejvyššího soudu odvolací soud v projednávané věci nepřihlédl, přesto, že – jak plyne z odůvodnění jeho rozhodnutí – vycházel (bez odpovídajících skutkových zjištění) z toho, že jednatel se společností smlouvu o výkonu funkce uzavřenu neměl. Proto Nejvyšší soud jeho rozhodnutí zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, aniž se zabýval námitkami dovolatele týkajícími se tvrzených vad řízení před odvolacím soudem.
V dalším řízení se musí odvolací soud zabývat především tím, zda přijetí napadeného usnesení patřilo do působnosti valné hromady, a to zejména ve vazbě na to, zda schválená odměna byla (zcela nebo z části) odměnou, na níž jednateli vznikl nárok ze zákona podle § 66 odst. 2 a § 566 odst. 1 obch. zák., nebo zda šlo o odměnu podle § 66 odst. 3 obch. zák. Teprve dospěje-li – ve vazbě na shora uvedené usnesení Nejvyššího soudu – k závěru, že přijetí usnesení do působnosti valné hromady alespoň zčásti patřilo, bude se zabývat jeho (ne)platností.Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. června 2011
doc. JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu