Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2849/2018

28 Cdo 2849/2018-333

USNESENÍ

Kanonie premonstrátů v Želivě

,

se sídlem v Želivě 122, IČ 608 60 871, zastoupené JUDr. Peterem Andrisem, MBA, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 4, Pod Klaudiánkou 8, proti žalovaným

1)

obci Jiřice

, se sídlem v Jiřicích 17, IČ 002 48 355, zastoupené JUDr. Romanem Poláškem, advokátem se sídlem v Praze 2, Trojanova 12, a

2)

České republice - Úřadu pro zastupování ve věcech majetkových

,

se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, IČ 697 97 111, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 19. dubna 2018, č. j. -293, t a k t o :

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Romana Poláška, advokáta se sídlem v Praze 2, Trojanova 12.

III. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 2)

nemá

žádný z účastníků

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ) :

Shora označeným (v pořadí druhým) rozsudkem Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře potvrdil rozsudek Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 21. 11. 2016, č. j. -159 [kterým byla zamítnuta žaloba žalobkyně podaná podle , o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), ve znění nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 177/2013 Sb., aby soud určil, že Česká republika je vlastníkem pozemků p. č., p. č. p. č., p. č. a p. č., zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro V., katastrálního pracovitě v P., na LV č. pro obec J., k. ú. J. u H. (dále též jen „předmětné pozemky“), a žalobkyni uložena povinnost zaplatit náklady řízení žalované 1) ve výši 21.097,60 Kč k rukám advokáta JUDr. Romana Poláška a žalované 2) ve výši 1.800,- Kč]; dále odvolací soud rozhodl, že žalobkyně je povinna nahradit náklady odvolacího a dovolacího řízení žalované 1) v částce 30.621,- Kč k rukám advokáta JUDr. Romana Poláška a žalované 2) v částce 1.500,- Kč.

Odvolací soud tak rozhodl poté, co jeho dřívější rozsudek ze dne 23. 2. 2017, č. j. -212, byl zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, č. j. -262, vydaným v této věci, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení se závaznými právními názory.

V posuzované věci vyšly soudy všech stupňů mimo jiné z toho, že předmětné pozemky byly historickým majetkem žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce Kláštera řádu premonstrátů v Želivě, že přešly na stát bez náhrady podle zákona č. 142/1947 Sb. na základě rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 13. 3. 1948, č. j. 6137/48-IX R 12, že přídělovou u vydanou Ministerstvem zemědělství ze dne 5. 11. 1949, č. 53.331/49-IX/B-23, byly přiděleny žalované 1) jakožto přídělci podle § 8 odst. 2 zákona č. 142/1947 Sb., že ke dni 5. 6. 2000 byly pozemky ve vlastnictví České republiky - Lesů České republiky s. p. Hradec Králové, a že se souhlasem tohoto státního podniku byla žalovaná 1) zapsána do katastru nemovitostí jako jejich vlastník podle

Odvolací soud v napadeném rozsudku uvedl, že všechny relevantní otázky ve věci již byly vyřešeny předchozím rozsudkem Nejvyššího soudu, na jehož odůvodnění odkázal, stejně jako „na odůvodnění zrušeného rozsudku odvolacího soudu ze dne 23. 2. 2017, neboť s některými jeho právními závěry vyslovil souhlas i Nejvyšší soud“. Konstatoval, že přídělová ze dne 5. 11. 1949 splňuje všechny podstatné náležitosti „k tomu, aby byla v dané věci právně relevantní“, a že to, že žalovaná 1) se na jejím základě stala vlastnicí předmětných pozemků pouze formálně, když nebyla provedena intabulace, má pro věc pouze ten důsledek, že k přechodu pozemků na ni nedošlo podle ex lege ke dni 24. 5. 1991. Za nevýznamnou považoval skutečnost, že právní předchůdce žalobkyně byl ještě v roce 1950 zapsán jako vlastník předmětných pozemků v pozemkové knize; jelikož však byla splněna podmínka, že nejpozději do 31. 12. 1949 vznikl v nějaké podobě alespoň přídělový plán (přičemž Nejvyšší soud neshledal nutnost faktického hospodaření obce na předmětných nemovitostech nejpozději do 31. 12. 1949), uzavřel, že sporné nemovitosti řádně přešly do vlastnictví žalované 1) ke dni 1. 7. 2000 na základě , ve znění , a takový přechod vlastnictví nepředstavuje porušení blokačního ustanovení

Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu o věci samé podala žalobkyně dovolání, které není přípustné podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, Čl. II, bod 2. – dále jen „ “), neboť odvolací soud rozhodl zcela v souladu se závazným právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v jeho předchozím rozsudku ze dne 27. 2. 2018, č. j. -262, od nějž nemá dovolací soud důvod se odchýlit (lze tudíž zcela odkázat na jeho podrobné odůvodnění a na právní názory v něm vyslovené, které se opírají o ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu, jakož i o citovanou judikaturu Ústavního soudu, a které je nadbytečné znovu opakovat; je možné poukázat na to, že z nich vycházejí i další rozhodnutí Nejvyššího soudu - k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 4243/2016, a ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. , a usnesení téhož soudu ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. ).

Námitky žalobkyně v dovolání jsou tak jen polemikou se závěry, k nimž Nejvyšší soud dospěl ve svém citovaném dřívějším zrušujícím rozsudku v této věci.

Protože dovolání žalobkyně není přípustné, Nejvyšší soud je podle věty první odmítl.

Výroky o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněny ( věta druhá ).

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. 8. 2018

JUDr. Olga Puškinová

předsedkyně senátu