Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 4348/2017

28 Cdo 4348/2017-473

USNESENÍ

J. G.

F. S.

, nar. S.,

zastoupenému JUDr. Jiřím Kacafírkem, advokátem se sídlem v Plzni, Škroupova 1981/1, o 300.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. dubna 2017, č. j. -650, t a k t o :

Dovolání

se odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Klatovech usnesením ze dne 22. 9. 2016, č. j. -618, v obnoveném řízení zamítl návrh žalovaného na změnu rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 24. 3. 2011, č. j. -111, jímž mu bylo uloženo zaplatit žalobci shora uvedenou částku s příslušenstvím (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II.) i státu (výrok III.).

K odvolání žalovaného přezkoumal zmíněné rozhodnutí Krajský soud v Plzni, jenž je usnesením ze dne 11. 4. 2017, č. j. -650, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud shledal rozhodnutí okresního soudu nepřezkoumatelným a jím provedené hodnocení důkazů neúplným. Soudu prvního stupně vytkl především nejasnost úsudku, zdali poměr mezi účastníky sporu kvalifikoval jako smlouvu o půjčce, či jedná-li se dle jeho mínění o vztah z bezdůvodného obohacení. Aniž by prováděl dokazování a přijímal jakékoliv skutkové či právní závěry, přistoupil proto ve smyslu a b) , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), ke kasaci napadeného usnesení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu brojí žalobce dovoláním, maje je za přípustné ve smyslu pro odklon odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe soudu Nejvyššího i Ústavního (jmenuje konkrétně nález Ústavního soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. ). Po shrnutí procesní historie daného řízení vyjadřuje nesouhlas s odvolacím soudem odmítajícím závěry ve věci dříve vydaného rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 11. 2011, č. j. -169. V tomto směru považuje jeho názor za rozporný s předchozím usnesením Nejvyššího soudu v téže věci ze dne 9. 1. 2013, č. j. -213, a tudíž odchylující se od ustálené rozhodovací praxe. Za zcela nepřípustné pokládá, aby krajský soud prostřednictvím zrušujícího usnesení poskytoval soudu prvního stupně návod k hodnocení důkazů, a zpřístupňoval mu tak svou skutkovou verzi aktuálně posuzovaného případu, byť sám žádné důkazy neprováděl. Uvedené se příčí zásadě volného hodnocení důkazů, tak jak je vykládána i v judikatuře Nejvyššího soudu (viz jeho rozsudek ze dne 30. 1. 2012, sp. zn. ). Eventuální pochybení okresního soudu bylo dle dovolatele možné zhojit právě v odvolacím řízení, přistoupil-li ovšem krajský soud bezprostředně ke kasaci prvostupňového rozhodnutí, zatížil řízení vadou ve smyslu Napadeným rozhodnutím pak zasáhl do práva žalobce na spravedlivý proces. Vzhledem k vylíčenému dovolatel žádá zrušení usnesení krajského soudu a vrácení mu věci k dalšímu řízení, přičemž navrhuje její přikázání k rozhodnutí jinému senátu dotčeného soudu.

Žalovaný ve svém vyjádření označil podání žalobce za nedůvodné a, považuje napadené rozhodnutí za správné a souladné s ustálenou judikaturou, navrhl dovolání odmítnout, resp. zamítnout.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, které je podle čl. II bodu 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dle čl. II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.

Nejvyšší soud se jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou podle , zabýval jeho přípustností.

Dle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání ovšem za přípustné mít nelze.

Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se ustálila v názoru, dle něhož je-li rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumatelné, musí je odvolací soud zrušit, jinak by řízení zatížil vadou, která může mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci (srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2000, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod číslem 14/2001, z novější judikatury pak viz např. usnesení téhož soudu ze dne 6. 1. 2016, sp. zn. , ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. , či ze dne 21. 9. 2017, sp. zn. ). Řečené odvolací soud respektoval, přistoupil-li ke kasaci rozhodnutí okresního soudu pro jeho nepřezkoumatelnost a nejasnost v něm vyslovených dedukcí stran právní kvalifikace zjištěného skutkového stavu.

Vytýká-li pak dovolatel krajskému soudu, že řízení zatížil vadou, zpřístupnil-li soudu prvního stupně své hodnocení projednávané věci a v řízení použitých důkazů, aniž by tyto sám prováděl, nelze jeho argumentaci přisvědčit, poněvadž odvolací soud žádná skutková zjištění, z nichž by byl soud prvního stupně povinen nadále vycházet, právě s ohledem na úsudek o nepřezkoumatelnosti jeho usnesení, neučinil. Rovněž okresní soud nijak neinstruoval stran posuzování důkazů, akcentoval-li toliko potřebu jejich řádného provedení a komplexního hodnocení. Též v důsledku nastalé procesní situace nepřijal žádný právní názor, jímž by byl soud první instance v dalším řízení vázán. Nepřípadným se proto jeví i odkaz dovolatele na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2012, sp. zn. , skrze citaci jeho odůvodnění, neboť v něm vyřčené závěry se týkají otázky zpochybnitelnosti hodnocení důkazů nalézacími soudy a jimi přijatých skutkových zjištění prostřednictvím dovolání.

Neobstojí ani námitky žalobce o rozporu napadeného usnesení s dřívějším usnesením Nejvyššího soudu v této věci ze dne 9. 1. 2013, sp. zn. , v němž se dovolací soud omezil toliko na posouzení dovoláním předložených otázek a současně konstatoval, že pro kvalifikaci posuzovaného vztahu jako poměru z bezdůvodného obohacení měl odvolací soud dostatek skutkových zjištění, pročež se nejednalo o nepřijatelnou změnu předmětu řízení. Shledav pak dovolání nepřípustným, nevěnoval se již věcnému přezkumu jím napadeného rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. -169. Vychází-li žalobce při své argumentaci z předpokladu závaznosti posledně jmenovaného rozhodnutí, jeví se vhodným připomenout, že v obnoveném řízení soud přihlíží ke všemu, co vyšlo najevo v původním řízení i v řízení obnoveném (srov. ), přičemž předmětem revize jsou rovněž dříve vydaná rozhodnutí a v nich přijaté závěry.

Míní-li dále dovolatel, že se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury Ústavního soudu – konkrétně od nálezu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. , a zasáhl tak svým postupem do jeho práva na spravedlivý proces, nemůže ani tato jeho argumentace přípustnost dovolání založit, neboť názorům prezentovaným v citovaném nálezu se řešení odvolacího soud nepříčí. Jak již bylo shora poznamenáno, odvolací soud při přezkumu usnesení soudu prvního stupně, vzdor mínění dovolatele, neprováděl důkazy, nehodnotil je, neartikuloval žádné skutkové vývody, ani nepředložil právní posouzení věci samé. Neinstruoval jej tedy k určitému postupu, který by byl nucen sledovat při hodnocení důkazů či zjišťování skutkových okolností, toliko konstatoval potřebu vypořádat se komplexněji s veškerými skutečnostmi a jasněji formulovat přijatý právní závěr. Nad rámec shora uvedeného považuje Nejvyšší soud za nezbytné upozornit na závěry plynoucí z ustálené judikatury zdejšího soudu (viz např. jeho již zmíněné usnesení sp. zn. a usnesení ze dne 1. 2. 2017, sp. zn. ), dle nichž pro naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení plněním bez právního důvodu se nevyžaduje prokázání omylu při poskytnutí konkrétních majetkových hodnot, jak by se snad mohlo podávat z druhého odstavce na straně třetí nyní posuzovaného usnesení Krajského soudu v Plzni.

Z vylíčeného je proto zjevné, že se odvolací soud svým rozhodnutím od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího ani Ústavního soudu neodchýlil. Nepředložil-li dále žalobce dovolacímu soudu jinou otázku naplňující kriteria , nezbylo mu než jeho podání v souladu s , větou první, odmítnout.

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci konečného rozhodnutí o věci ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný

V Brně dne 16. 7. 2018

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.

předseda senátu