Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 2522/2018

32 Cdo 2522/2018-315

USNESENÍ

J. B.

E. T.

, se sídlem v Chomutově, zastoupenému JUDr. Janou Martinů, advokátkou, se sídlem v Klášterci nad Ohří, Zahradní 253, o zaplacení částky 203 466,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 11. 2017, č. j. -244, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se pro dovolací řízení uplatní - v souladu s bodem 1 článku II, části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále též jen „ “).

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle dovolání podle není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi soustavně zdůrazňuje, že v dovolání, které může být přípustné jen podle (jako je tomu v posuzované věci), je dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části [srov. již usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 10, ročník 2014, pod číslem 116, a dále např. usnesení ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. , ze dne 30. 6. 2014, sp. zn. , ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , a ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. , která jsou, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupná na http://www.nsoud.cz]. Ústavní soud pak ve své rozhodovací praxi shledává takovýto požadavek ústavně konformním (srov. např. jeho usnesení ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. , a ze dne 12. 11. 2015, sp. zn. , jimiž byly odmítnuty ústavní stížnosti proti posledně jmenovaným usnesením Nejvyššího soudu a která jsou veřejnosti k nahlédnutí na http://www.usoud.cz, a zejména Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 460/2017 Sbírky zákonů).

Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. již shora citovaná usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014, sen. zn. , ze dne 17. 6. 2014, sen. zn. , ze dne 30. 12. 2014, sp. zn. , či ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. ).

Těmto požadavkům dovolatel nedostál. Ač zastoupen advokátkou, stran přípustnosti dovolání se omezil na údaj, že dovolání podává „z důvodu, že Vrchním soudem v Praze vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, a že „má za to, že dovolání je přípustné a jiné posouzení právní otázky spatřuje v tom, že odvolací soud se nezabýval jeho námitkou, že žalobkyně (právní nástupkyně původního žalobce) v dědickém řízení vedeném u Okresního soudu v Teplicích pověřeným soudním komisařem J. S. pod č. j. nenabyla pohledávku, která byla předmětem odvolacího řízení, a tedy neměla způsobilost být účastníkem odvolacího řízení, a protože J. B. byla jedinou nabývající dědičkou, došlo k překážkám v postupu řízení ….“ Dosavadní judikaturu dovolacího soudu, od níž by se měl dovolací soud odklonit (tj. otázku v ní vyřešenou posoudit jinak), dovolatel neoznačuje a podle obsahu dovolací argumentace má jiným posouzením zjevně na mysli, že by rozhodná otázka měla být dovolacím soudem posouzena jinak, než jak ji posoudil soud odvolací.

Nejvyšší soud zdůraznil již např. v usnesení ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v usnesení ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. (ústavní stížnost proti němuž Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. ), že požadavek, aby právní otázka vyřešená v souzené věci odvolacím soudem byla dovolacím soudem posouzena jinak, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání podle Takový předpoklad přípustnosti dovolání totiž ustanovení nezná. Poslední z tam taxativně vypočtených předpokladů přípustnosti dovolání, tj. „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“, oproti očekávání dovolatele míří pouze na případ otázky již vyřešené dovolacím soudem v jeho dosavadní rozhodovací praxi, od jejíhož řešení by se měl dovolací soud odklonit, tj. posoudit tuto otázku jinak.

Nedostatek vymezení předpokladů přípustnosti dovolání již nelze odstranit, neboť lhůta, během níž tak bylo možno učinit (srov. větu první ), již uplynula. Jde přitom o vadu, která brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze posoudit přípustnost dovolání v části týkající se rozhodnutí o věci samé.

Dovolatel napadl dovoláním rozsudek odvolacího soudu výslovně v obou jeho výrocích, tj. též v části prvního výroku, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku IV o nákladech řízení před soudem prvního stupně, a ve druhém výroku o nákladech odvolacího řízení. Kromě toho, že dovolání ani v této části nevyhovuje požadavkům na obligatorní náležitosti dovolání stanoveným v , neboť zcela postrádá jakoukoliv argumentaci, dovolatel zřejmě přehlédl, že podle právní úpravy účinné od 30. 9. 2017, která je vzhledem k datu vydání napadeného rozsudku pro toto dovolací řízení rozhodná, je přípustnost dovolání ve vztahu k těmto výrokům podle vyloučena.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle dílem jako nepřípustné, dílem jako vadné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. 7. 2018

JUDr. Pavel Příhoda

předseda senátu