Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 112/2018

28 Cdo 112/2018-226

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce: Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty v Praze - Břevnově, IČO: 00408344, se sídlem v Praze 6 – Břevnov, Markétská 1/28, zastoupené JUDr. Alenou Štumpfovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Markétská 1/28, proti žalované: Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČO: 69797111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít dohodu o vydání jiných než zemědělských nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. října 2017, č. j. -201, t a k t o :

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná

je povinna

zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.388 Kč k rukám advokátky JUDr. Aleny Štumpfové do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :(dle )

Dovoláním žalované je napaden shora označený rozsudek odvolacího soudu, jímž byl v meritu potvrzen rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 5. 5. 2017, č. j. -176, kterým byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít s žalobcem dohodu o vydaní pozemku v katastrálním území H. jako jiné než zemědělské nemovitosti podle , o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), ve znění nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 177/2013 Sb. (dále jen „ “).

Podané dovolání Nejvyšší soud odmítl (dle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), neboť dovoláním vymezenou otázku hmotného práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí, jímž bylo skončeno odvolací řízení, odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit, a dovolání tak není přípustné (k hlediskům přípustnosti dovolání srov. ).

Dovolatelka předestírá otázku výkladu zákonného pojmu funkční souvislosti nemovitých věcí ve smyslu ustanovení , dovozujíc, že danou otázkou odvolací soud vyřešil v rozporu s tím, jak je řešena rozhodovací praxí dovolacího soudu, odkazujíc zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. , případně že jde o otázku v poměrech obdobných posuzované věci neřešenou.

Interpretaci a aplikaci relevantního ustanovení právního předpisu ( ) v rozhodovací praxi dovolacího soudu lze považovat za ustálenou (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. , a ze dne 19. 10. 2017, sp. zn. , či jeho usnesení ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. , ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. , ze dne 17. 1. 2018, sp. zn. , a ze dne 4. 4. 2018, sp. zn. ).

Podle shora odkazované, nerozporné judikatury dovolacího soudu funkční souvislost vydávaných nemovitostí ve smyslu interpretovaného ustanovení může a i v minulosti mohla vyplývat pouze z jejich skutečné užitné souvztažnosti dané faktickými možnostmi hospodářského využití, a to především s ohledem na jejich stavební či jinou hospodářskou podobu nebo jejich přírodní ráz, což pouze odvozeně může souviset i s jejich vzájemnou polohou v území; z ekonomického hlediska se tato souvztažnost může projevovat či v minulosti projevovala zpravidla tím, že jedna nemovitost je (byla) předpokladem fungování či řádného využívání nemovitosti jiné vzhledem k jejímu funkčnímu určení, přičemž toto využití je (bylo) bez druhé nemovitosti ztížené nebo nemožné, a oddělením jedné věci od druhé je (byla) jejich ekonomická a užitná hodnota podstatně snížena.

Funkční souvislost požadovaných pozemků proto nemůže být odvozována z toho, že v rozhodném období existovala vlastnická jednota odňatých pozemků s jinými pozemky vydanými či vydávanými oprávněné osobě, neboť se nejednalo o souvislost funkční, nýbrž o souvislost právní (vlastnickou). Funkční souvislost není obdobně dána ani tím, že vlastník odňatých pozemků používal výnosy z hospodaření na těchto pozemcích ke stejnému účelu jako příjmy z dalších již vydaných či vydávaných pozemků, neboť se jednalo o souvislost spotřební, nikoliv funkční. Konečně ani územní blízkost či sousední poloha pozemků nezakládala sama o sobě jejich funkční souvislost, neboť i sousedící nemovitosti mohou (mohly) být hospodářsky využívány (obhospodařovány) rozdílně a vzájemně nezávisle. Funkční souvislost přitom rovněž nelze zaměňovat s pojetím knihovního tělesa ve smyslu ustanovení § 3 zákona č. 95/1871 ř. z., o zavedení obecného zákona o pozemkových knihách, ani se skutečností, že některé pozemky z původního historického církevního majetku byly z geodetického a evidenčního hlediska vedeny odlišně oproti současnému stavu katastru nemovitostí.

V posuzované věci – přestože je dovolatelka jiného mínění – spočívají závěry odvolacího soudu o naplnění podmínky funkční souvislosti předmětného pozemku (p. č. st. 3/4) s jinou nemovitou věcí, jež byla žalobci vydána (p. č. st. 3/1, jíž součástí je stavba č. p. 41), netoliko na tom, že posuzované nemovité věci měly historicky souvislost vlastnickou (právní), spotřební, popřípadě prostorovou, nýbrž zejména na tom, že šlo o funkčně vzájemně provázaný soubor pozemků (a staveb), tj. ucelený areál (slovy odvolacího soudu „jeden funkční /hospodářský/ celek“, označovaný také jako „společný /malý/ dvůr“), což implikuje i ten závěr, že mezi posuzovanými nemovitými věcmi byl vztah reálné užitné souvztažnosti dané faktickými možnostmi hospodářského využití, že šlo nemovité věci funkčně spjaté i v tom směru, že jejich samostatné využití bylo přinejmenším ztížené, ne-li nemožné.

Dovolatelkou současně kritizovaná úvaha odvolacího soudu, týkající se možné restituce celého pozemku parc. č. 3, pokud by nebyl v době nesvobody rozdělen, pak přestavuje argumentaci spíše podpůrnou, na níž rozhodnutí odvolacího soudu primárně založeno není.

Sluší se pak připomenout, že skutkový stav věci, jak byl zjištěn odvolacím soudem, nemohl být dovoláním účinně zpochybněn (vady skutkových zjištění nepředstavují naplnění dovolacího důvodu dle ; k tomu přiměřeně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a v situaci, kdy k nákladům (oprávněného) žalobce, jenž se prostřednictvím své zástupkyně vyjádřil k podanému dovolání, patří odměna advokátky za zastupování v dovolacím řízení ve výši 2.500 Kč [ , , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s náhradou hotových výdajů advokátky stanovenou paušální částkou 300 Kč ( advokátního tarifu) a náhradou za daň z přidané hodnoty z odměny a z náhrad ( ) ve výši 588 Kč.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (od 30. 9. 2017) se podává z bodu 2 článku II, přechodná ustanovení, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Shora odkazovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná i na webových stránkách Nejvyššího soudu (www.nsoud.cz).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. 6. 2018

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu