Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cul 3/2018

-18

USNESENÍ

ESTO Cheb s. r. o.

I. Návrh navrhovatele ESTO Cheb s. r. o. na určení lhůty Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. dubna 2014, č. j. 46 ECm 55/2013-151,

se zamítá

.

II. Navrhovatel

nemá právo

na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 2. 4. 2014, č, j. 46 ECm 55/2013-151, uložil žalovanému (J. Š.) povinnost zaplatit žalobci (ESTO Cheb s. r. o.) částku 100 000 Kč a na náhradě nákladů řízení 59 344 Kč vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, které projednává a rozhoduje o něm Vrchní soud v Praze.

Návrhem ze dne 26. 3. 2018, doplněným na výzvu Nejvyššího soudu podáním navrhovatele ze dne 4. 5. 2018, které bylo Nejvyššímu soudu doručeno dne 14. 5. 2018, se navrhovatel domáhá, aby Nejvyšší soud určil lhůtu k rozhodnutí o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 4. 2014, č. j. 46 ECm 55/2013-151. Návrh odůvodnil tím, že po předložení spisu Vrchnímu soudu v Praze (dne 20. 6. 2014) nebylo tímto soudem „žádným způsobem konáno“.

Předsedkyně senátu 7 Cmo Vrchního soudu v Praze JUDr. Lenka Broučková ve vyjádření k návrhu potvrdila sdělení navrhovatele, že po předložení věci Vrchnímu soudu v Praze nebylo soudem ve věci konáno. Věc byla od 20. 6. 2014 přidělena soudkyni JUDr. Janě Součkové, se kterou nedostatky v její práci byly řešeny jak předsedou senátu 7 Cmo, tak předsedou soudu. Ke dni 31. 5. 2017 JUDr. Jana Součková ve funkci soudce skončila. Vzhledem k tomu, že za uvedenou soudkyni nebyla do senátu 7 Cmo poskytnuta žádná náhrada, byly jí přidělené věci postupně rozděleny mezi zbývající 3 členy senátu. Projednávaná věc byla dne 13. 4. 2018 přidělena JUDr. Lence Broučkové, která od 9. 4. 2018 do 13. 4. 2018 čerpala dovolenou a spis jí byl předložen 16. 4. 2018.

Nejvyšší soud České republiky, který je příslušný k projednání návrhu ( část věty před středníkem , o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „zákon o soudech a soudcích“) a kterému byla věc předložena dne 20. 4. 2018, dospěl k závěru, že návrh navrhovatele není důvodný.

Podle ustanovení upravuje postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků. jakož i výchova k zachovávání zákonů, k čestnému plnění povinností a k úctě k právům jiných osob. Podle ustanovení v řízení postupuje soud v součinnosti se všemi účastníky tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly spolehlivě zjištěny.

Má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení (§ 174a odst. 1 věta první zákona o soudech a soudcích). Z návrhu musí být patrno, kdo jej podává (dále jen „navrhovatel“), o jakou věc a jaký procesní úkon se jedná, v čem jsou podle navrhovatele spatřovány průtahy v řízení a čeho se navrhovatel domáhá; dále musí návrh obsahovat označení soudu, vůči němuž směřuje, musí být podepsán a datován (§ 174a odst. 2 zákona o soudech a soudcích). Dospěje-li příslušný soud k závěru, že návrh na určení lhůty je oprávněný, protože s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu dochází v řízení k průtahům, určí lhůtu pro provedení procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány průtahy (§ 174a odst. 8 věta první před středníkem zákona o soudech a soudcích).

V řízení o návrhu na určení lhůty k procesnímu úkonu podle ustanovení § 174a zákona o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, může příslušný soud stanovit lhůtu jen ve vztahu k takovým procesním úkonům, o jejichž provedení soud, vůči němuž návrh směřuje, již rozhodl (a je v prodlení s jejich provedením) nebo jejichž potřeba provedení – i když o nich dosud nebylo rozhodnuto - je podle obsahu spisu a s přihlédnutím k povaze věci nepochybná a které ve věci musí být podle zákona učiněny; je tomu tak proto, že soud při určení lhůty podle ustanovení § 174a zákona o soudech a soudcích nesmí porušit (Ústavou a zákonem zaručenou) nezávislost příslušného soudu při rozhodování sporu nebo jiné právní věci tím, že by mu nařídil, jaké procesní úkony má za řízení učinit a tedy jak má při projednávání a rozhodování konkrétní věci postupovat. Při rozhodování o tomto návrhu může příslušný soud stanovit lhůtu jen k provedení takového procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány (tvrzeny) průtahy; navrhovanou délkou lhůty k provedení procesního úkonu však není vázán (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. , uveřejněné pod č. 80/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Vzhledem k tomu, že odvolání směřuje proti rozsudku a jeho výroku o věci samé, je nepochybné, že rozhodnutí o odvolání může být přijato jen poté, co k projednání odvolání bude nařízeno jednání ( ), ledaže by byly splněny podmínky, za nichž může odvolací soud rozhodnout bez nařízení jednání, tedy dány důvody k odmítnutí odvolání [ ], zastavení odvolacího řízení [ ], zrušení rozhodnutí podle o. s. ř, [ ] nebo podmínky k rozhodnutí o odvolání bez nařízení jednání podle o. s. ř, Nařízení jednání zde představuje procesní úkon, jehož provedení musí předcházet rozhodnutí o odvolání. Je proto nepochybné, že rozhodnutí o odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 4. 2014, č, j. 46 ECm 55/2013-151, může být Vrchním soudem v Praze přijato, jen jestliže by z obsahu spisu vyplývalo, že je tu potřeba některého z uvedených rozhodnutí o odvolání, jež lze vydat i bez nařízení jednání. Průtahy s vydáním takového konkrétního rozhodnutí nejsou v návrhu tvrzeny. Z obsahu spisu potom ani nevyplývá, že by byly splněny podmínky pro odmítnutí odvolání nebo zastavení odvolacího řízení, popř. že by byly učiněny procesní úkony směřující k rozhodnutí o odvolání bez nařízení jednání podle Činění případných závěrů o splnění podmínek ke zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení soudem rozhodujícím o určení lhůty podle ustanovení zákona o soudech a soudcích by znamenalo porušení nezávislosti příslušného soudu při rozhodování sporu. Nejvyšší soud České republiky proto návrh na určení lhůty pro provedení procesního úkonu podle ustanovení části věty za středníkem zákona o soudech a soudcích zamítl.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty druhé zákona o soudech a soudcích a části věty před středníkem , neboť navrhovatel nemá ve smyslu ustanovení věty druhé zákona o soudech a soudcích právo, aby mu stát nahradil náklady, které mu v tomto řízení vznikly.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. 5. 2018JUDr. Mojmír Putna

předseda senátu