Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cul 3/2004

U S N E S E N Í

III. Navrhovatelé nemají právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27.11.2003 č.j. -91 ve věci žalobců P., spol. s r.o. a Ing. J. Š. proti žalované B. l. – o. d., R. a.s. uložil žalované, aby zaplatila žalobci P., spol. s r.o. 557.191,75 Kč s 18% úrokem od 8.9.2000 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení \"k rukám právního zástupce\" 124.938,- Kč a aby zaplatila žalobci Ing. J. Š. 260.308,25 Kč s 18% úrokem od 8.9.2000 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení \"k rukám právního zástupce\" 71.009,- Kč, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odvolání, které proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná, Městský soud v Praze usnesením ze dne 30.1.2004 č.j. -103 odmítl. Dospěl k závěru, že odvolání je opožděné, neboť rozsudek byl žalované doručen \"uložením\" dne 8.1.2004 a žalovaná podala odvolání až po uplynutí patnáctidenní lhůty dne 27.1.2004.

Žalovaná podala proti tomuto usnesení odvolání a současně požádala o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 25.2.2004 č.j. -106 \"žádost o prominutí zmeškání lhůty k odvolání\" zamítl. Dospěl k závěru, že žalovaná požádala dne 13.2.2004 o prominutí zmeškání lhůty opožděně, neboť podle jejího tvrzení překážka k podání odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně trvala \"do 23.1.2004, respektive do 25.1.2004\" a lhůta k žádosti o prominutí zmeškání lhůty uplynula dnem 9.2.2004.

K odvolání žalované Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30.7.2004 č.j. -116 usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25.2.2004 č.j. -106 potvrdil. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně v tom, že žalovaná požádala o prominutí zmeškání lhůty k odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně opožděně. Námitku žalované o tom, že jí rozsudek soudu prvního stupně nebyl řádně doručen, odvolací soud odmítl s odůvodněním, že \"tvrzená vadnost doručení rozsudku nemůže mít žádný vliv na správnost napadeného usnesení a postup soudu při rozhodování o návrhu podle , neboť okolnost, zda rozsudek byl doručen řádně (a z ní se odvíjející posouzení včasnosti opravného prostředku), přísluší zhodnotit odvolacímu soudu při rozhodování o odvolání žalované proti rozsudku\".

Městský soud v Praze poté věc předložil Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání žalované proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 30.1.2004 č.j. -103; spis byl Vrchnímu soudu v Praze doručen dne 21.9.2004.

Návrhem ze dne 10.12.2004, který byl téhož dne doručen Vrchnímu soudu v Praze, se navrhovatelé domáhají, aby Nejvyšší soud České republiky uložil Vrchnímu soudu v Praze povinnost rozhodnout o odvolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30.1.2004 č.j. -103 do 7 dnů od doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky. Návrh zdůvodnili zejména tím, že soudní řízení trvá již téměř 4 roky a navrhovatelé jsou v nepříznivé finanční situaci. Dopisem ze dne 2.11.2004 se navrhovatel Ing. J. Š. obrátil na předsedu Vrchního soudu v Praze se stížností na průtahy v projednávané věci, bylo mu však sděleno, že \"vzhledem k onemocnění předsedkyně senátu a množství nevyřízených věcí lze vyřízení předmětného odvolání očekávat nejdříve v lednu či únoru 2005\". Navrhovatelé s tímto vyřízením své stížnosti nejsou spokojeni (očekávali od předsedy Vrchního soudu \"zcela konkrétní kroky k odstranění průtahů\") a mají za to, že \"i s ohledem na délku předcházejícího řízení jsou jejich urgence pochopitelné a zcela oprávněné\" a že \"rozhodnutí o opožděném odvolání představuje z hlediska (jinak jistě nelehké) činnosti odvolacích soudů vcelku banální úkon, který lze vyřešit během několika minut, a to zvláště v situaci, když soud již jednou rozhodl o otázce navrácení lhůty a s věcí je tak obeznámen\".

Vrchní soud v Praze k návrhu uvedl, že \"zdržení ve vyřizování věci nastalo v důsledku mimořádné situace v senátě 11 Cmo, která přetrvává\". Věc má \"vyřídit\" soudkyně JUDr. E. S., u níž však není \"přesně známo, kdy bude po operaci uschopněna\"; převzala ji proto v zájmu zamezení průtahů v řízení soudkyně JUDr. H. Z., podle jejíhož vyjádření bude projednána v neveřejném zasedání senátu dne 19.1.2005.

Nejvyšší soud České republiky jako soud příslušný k projednání návrhu navrhovatelů ze dne 10.12.2004 [ věta druhá , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích) ve znění pozdějších předpisů - dále jen \"zákon o soudech a soudcích\"] dospěl k závěru, že návrh navrhovatele P., spol. s r.o. je nepřípustný a že návrh navrhovatele Ing. J. Š. není důvodný.

Podle ustanovení upravuje postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků, jakož i výchova k zachovávání zákonů, k čestnému plnění povinností a k úctě k právům jiných osob. Podle ustanovení v řízení postupuje soud v součinnosti se všemi účastníky tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly spolehlivě zjištěny.

Nepostupuje-li soud (v rozporu se zákonem) tak, aby ochrana práv byla rychlá, a dochází-li tedy v řízení k průtahům, mohou se fyzické a právnické osoby obrátit na příslušný orgán státní správy soudů se stížností na postup soudu (srov. § 164 odst.1 zákona o soudech a soudcích).

Má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že jeho stížnost na průtahy v řízení, kterou podal u příslušného orgánu státní správy soudů, jím nebyla řádně vyřízena, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení (§ 174a odst.1 zákona o soudech a soudcích). Z návrhu musí být patrno, kdo jej podává (kdo je navrhovatelem), o jakou věc a jaký procesní úkon se jedná, v čem jsou podle navrhovatele spatřovány průtahy v řízení a čeho se navrhovatel domáhá; dále musí návrh obsahovat označení soudu, vůči němuž směřuje, musí být podepsán a datován (§ 174a odst.2 věta druhá zákona o soudech a soudcích).

Soud návrh odmítne, jestliže navrhovatel nepodal stížnost na průtahy v řízení, nebo byl-li podán někým, kdo není k jeho podání oprávněn, anebo jestliže navrhovatel neopravil nebo nedoplnil řádně návrh v určené lhůtě (§ 174a odst.5 věta druhá zákona o soudech a soudcích). Pokud soud, vůči němuž návrh na určení lhůty směřuje, již procesní úkon, u kterého jsou v návrhu namítány průtahy v řízení, učinil, příslušný soud návrh zamítne; stejně tak postupuje, dospěje-li k závěru, že k průtahům v řízení nedochází (§ 174a odst.6 zákona o soudech a soudcích). Dospěje-li soud k závěru, že návrh na určení lhůty je oprávněný, protože s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu dochází v řízení k průtahům, určí lhůtu pro provedení procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány průtahy; touto lhůtou je soud, příslušný k provedení procesního úkonu, vázán (§ 174a odst.7 věta první zákona o soudech a soudcích).

Nestanoví-li zákon o soudech a soudcích jinak, použijí se pro řízení o návrhu na určení lhůty přiměřeně ustanovení části první a části třetí ( věta druhá zákona o soudech a soudcích).

Z uvedeného mimo jiné vyplývá, že návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu je přípustný, jen jestliže navrhovatel podal u příslušného orgánu státní správy soudů stížnost na průtahy v řízení. V projednávané věci se se stížností na průtahy ve věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. obrátil na příslušný orgán státní správy soudů (na předsedu Vrchního soudu v Praze) pouze navrhovatel Ing. J. Š. a nikoliv také navrhovatel P., spol. s r.o. Nejvyšší soud České republiky proto návrh tohoto navrhovatele podle ustanovení § 174a odst.5 věty druhé zákona o soudech a soudcích odmítl.

Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v ustanovení zákona o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů, zakotveného zejména v ustanovení Čl. 38 odst.2d, do řízení probíhajícího před soudem. Nejde o občanské soudní řízení, o trestní řízení soudní nebo o soudní řízení správní, ale o řízení sui generis, jehož smysl (účel) spočívá v tom, že příslušný soud nařídí na návrh účastníka (toho, kdo je stranou řízení) soudu, vůči němuž návrh směřuje (procesnímu soudu), aby ve stanovené lhůtě provedl procesní úkon, u něhož dochází v řízení k průtahům, a že tímto způsobem bude zabráněno dalším průtahům, k nimž by mohlo ve vztahu k tomuto procesnímu úkonu za řízení dojít.

Současně je třeba vzít v úvahu to, že soudnictví vykonávají v České republice nezávislé soudy a že soudci jsou při výkonu své funkce (při výkonu soudnictví) nezávislí (srov. Čl. 81 a Čl. 82 odst.1y a zákona o soudech a soudcích). Znamená to mimo jiné, že nikdo nesmí, nestanoví-li zákon jinak, zasahovat do nezávislé rozhodovací činnosti soudů a soudců a uvedené samozřejmě platí i ve vztazích mezi soudy a soudci při projednávání a rozhodování jednotlivých sporů a jiných právních věcí. V občanském soudním řízení může být nezávislost soudu a soudce při projednávání a rozhodování v jednotlivých věcech ovlivněna (usměrněna) jen prostřednictvím závazného právního názoru, vysloveného soudem v rozhodnutí o řádném nebo mimořádném opravném prostředku (srov. , větu druhou a větu první ); do probíhajícího občanského soudního řízení není oprávněn zasáhnout nikdo, a to ani soud příslušný k rozhodování o opravných prostředcích.

Má-li být respektována (výše nastíněná) nezávislost soudů a soudců při projednávání a rozhodování sporů a jiných právních věcí a zároveň zachováno právo účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů, pro řízení návrhu na určení lhůty podle ustanovení § 174a zákona o soudech a soudcích z toho vyplývá, že příslušný soud sice může soudu, vůči němuž návrh směřuje, stanovit lhůtu k provedení procesního úkonu, avšak nesmí porušit jeho (Ústavou a zákonem zaručenou) nezávislost při rozhodování sporu nebo jiné právní věci tím, že by mu nařídil, jaké procesní úkony má za řízení učinit a tedy jak má při projednávání a rozhodování jednotlivé věci konkrétně postupovat. Vzhledem k tomu, že smyslem řízení o návrhu na určení lhůty podle ustanovení § 174a zákona o soudech a soudcích je - jak uvedeno výše - odstranění průtahů v řízení a že nemůže být prostředkem k ovlivnění (předurčení) postupu soudu, vůči němuž návrh směřuje, v řízení a při rozhodování sporu nebo jiné právní věci, může příslušný soud stanovit lhůtu jen ve vztahu k takovým procesním úkonům, o jejichž provedení soud, vůči němuž návrh směřuje, již rozhodl (a je v prodlení s jejich provedením) nebo jejichž potřeba provedení - i když o nich dosud nebylo rozhodnuto - je podle obsahu spisu a s přihlédnutím k povaze věci nepochybná a které ve věci stejně musí být podle zákona učiněny.

Při rozhodování o návrhu na určení lhůty k procesnímu úkonu může příslušný soud stanovit lhůtu jen k provedení takového procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány (tvrzeny) průtahy. Uvedený závěr vyplývá nejen z ustanovení § 174a odst.2 věty druhé zákona o soudech a soudcích (označení procesního úkonu, u něhož jsou namítány průtahy, je náležitostí návrhu, bez jejíhož splnění nelze v řízení pokračovat) a z ustanovení § 174a odst.7 věty první zákona o soudech a soudcích (příslušný soud může určit lhůtu k provedení úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány průtahy), ale zejména ze zásady nezávislosti soudů a soudců při projednávání a rozhodování sporů a jiných právních věcí, která nesmí být dotčena tím, že by příslušný soud posuzoval - v rozporu se smyslem (účelem) řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu - nejen otázku určení lhůty k provedení procesního úkonu, ale rovněž to, ve vztahu k jakému procesnímu úkonu nastaly v řízení průtahy. Znamená to mimo jiné, že příslušný soud může vyhovět návrhu na určení lhůty k procesnímu úkonu dále jen tehdy, jestliže dospěje k závěru, že s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu dochází v řízení k průtahům ve vztahu k takovému procesnímu úkonu, u něhož navrhovatel namítá (tvrdí) průtahy.

Navrhovanou délkou lhůty k provedení procesního úkonu naproti tomu příslušný soud vázán není. Navrhovatel není povinen v návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu uvádět její délku; učiní-li tak, může příslušný soud stanovit i jinou dobu provedení procesního úkonu, která je způsobilá zamezit dalším průtahům v řízení.

V posuzovaném případě je předmětem řízení před Vrchním soudem v Praze otázka opožděnosti odvolání podaného žalovanou proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27.11.2003 č.j. -91.

Je nepochybné, že odvolací soud může (v souladu se zákonem) odmítnout odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně pro opožděnost jen tehdy, bude-li v řízení zjištěno, že bylo podáno po uplynutí zákonem stanovené lhůty. Zjištění v tomto směru současně předpokládá, že bude objasněno též to, zda napadené rozhodnutí bylo odvolateli řádně (v souladu se zákonem) doručeno, kdy mu bylo doručeno a kdy bylo odvolání podáno (u soudu nebo u orgánu, který má povinnost je soudu doručit); k objasnění uvedených (popřípadě dalších potřebných) skutečností je soud povinen provést potřebná šetření, nevyplývají-li bez pochybností z obsahu spisu.

Městský soud v Praze jako soud prvního stupně v usnesení ze dne 30.1.2004 č.j. -103 založil svůj závěr o opožděnosti odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27.11.2003 č.j. -91 na zjištění, že napadené rozhodnutí bylo žalované doručeno \"uložením\" ve smyslu ustanovení ve znění účinném do 31.12.2004 dnem 8.1.2004. Vzhledem k tomu, že žalovaná řádné doručení napadeného rozsudku tímto způsobem zpochybňuje a že otázkou doručení tohoto rozhodnutí bude potřebné se zabývat - jak se naznačuje též v odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30.7.2004 č.j. při projednání a rozhodnutí o odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30.1.2004 č.j. -103, nelze vyloučit, že před rozhodnutím o tomto odvolání bude potřebné provést šetření k objasnění toho, zda napadený rozsudek byl žalované řádně (v souladu se zákonem) doručen, popřípadě kdy jí byl řádně doručen.

S navrhovatelem lze souhlasit v tom, že při vyřizování věci vedené pod sp. zn. došlo u Vrchního soudu v Praze k průtahům, když od předložení věci dne 21.9.2004 v ní až dosud nebyl proveden žádný procesní úkon; na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že jedna z členek soudního oddělení (senátu) 11 Cmo je dlouhodobě nemocná, neboť je povinností příslušných orgánů státní správy soudů i za této situace zorganizovat činnost soudu a soudního oddělení (senátu) tak, aby byla ochrana práv účastníků řízení rychlá a aby bylo zachováno právo účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů. Průtahy v řízení však nelze spatřovat v tom, že o odvolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30.1.2004 č.j. -103 zatím nebylo rozhodnuto, ale spočívají - jak vyplývá z výše uvedeného - zejména v tom, že Vrchní soud v Praze dosud neučinil žádný procesní úkon, směřující k objasnění, zda odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27.11.2003 č.j. -91 je opožděné, ačkoliv se podle obsahu spisu může jevit jako potřebný pro přijetí správného rozhodnutí soudu.

Navrhovatel Ing. J. Š. se domáhá určení lhůty k rozhodnutí o odvolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. ledna 2004 č.j. -103. Vzhledem k tomu, že ani podle obsahu spisu a s přihlédnutím k povaze věci nelze - při respektování nezávislosti Vrchního soudu v Praze a příslušných soudců při projednání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. , že by právě ve vztahu k tomuto procesnímu úkonu došlo k průtahům, Nejvyšší soud České republiky, který je návrhem v tomto směru - jak uvedeno již výše - vázán a který není podle zákona oprávněn určit lhůtu k provedení jiného procesního úkonu, než který byl v návrhu označen, návrh tohoto navrhovatele podle ustanovení § 174a odst.6 zákona o soudech a soudcích zamítl.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty druhé zákona o soudech a soudcích a části věty před středníkem , neboť navrhovatelé nemají ve smyslu ustanovení věty druhé zákona o soudech a soudcích právo, aby jim stát nahradil náklady, které jim v tomto řízení vznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. ledna 2005

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.

předseda senátu