Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1164/2018

-111

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Moniky Vackové ve věci žalobce R. F., se sídlem v Mladé Boleslavi, Šámalova 220, identifikační číslo osoby 14777258, zastoupeného JUDr. Zdeňkou Mikovou, advokátkou se sídlem v Mladé Boleslavi, Kalefova 404/15, proti žalované OPPORTUNITY, spol. s r. o.,se sídlem v Brně, Sedláčkova 2559/10, identifikační číslo osoby 44015208, zastoupené JUDr. Ivanem Peclem, advokátem se sídlem v Brně, Zábrdovická 15/16, o zaplacení částky 154.524 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 5. 2017, č. j. -74, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :(dle )

Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 19. 6. 2015, č. j. -39, rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 154.523 Kč s příslušenstvím zde blíže určeným (bod I. výroku), zamítl žalobu v částce 1 Kč s příslušenstvím (bod II. výroku), zamítl žalobu v úroku z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 154.523 Kč od 1. 11. 2012 do 11. 6. 2014 (bod III. výroku) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 46.006,68 Kč k rukám právního zástupce žalobce (bod IV. výroku).

K odvolání žalované Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 11. 5. 2017, č. j. -74, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v části výroku I., kterou byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 154.523 Kč (první bod výroku), zrušil jej v části výroku I., kterou byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení ve výši 7,25 % z částky 154.523 Kč od 12. 6. 2014 do zaplacení (druhý bod výroku), uložil žalované nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 36.940,72 Kč (třetí bod výroku) a náklady odvolacího řízení ve výši 24.322,50 Kč (čtvrtý bod výroku)¨.

Proti druhému a třetímu bodu výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též jen „dovolatel“) dovolání. Uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na špatném právním posouzení věci, a to zejména pokud jde o aplikaci ustanovení , (dále jen „ “).

Žalovaná se k podanému dovolání vyjádřila v tom smyslu, že podání žalobce považuje za nedůvodné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je včasně podané oprávněnou osobou zastoupenou advokátem. Zkoumal dále, zda splňuje náležitosti předepsané v

Podle musí být v dovolání vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Požadavek, aby dovolatel uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle ) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ; k tomu srov. též stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. ).

Tomuto požadavku přitom dovolatel nedostál, neboť s přípustností dovolání se vypořádává pouze tvrzením, že je přesvědčen, že je dovolání přípustné. Dále uvádí, že se neztotožňuje s právním názorem odvolacího soudu, kdy nebylo možné zjevnou vadu v psaní odstranit postupem dle , popřípadě dle v souvislosti s , tj. z podnětu odvolacího soudu, a sice proto, že výrok, jak je uveden v rozsudku soudu prvního stupně, byl skutečně vyhlášen, jak vyplývá z protokolu z jednání ze dne 19. 6. 2015. Ani zde však nijak nevymezuje přípustnost dovolání. K takto namítanému nesprávnému právnímu posouzení věci odvolacím soudem uvádí dovolací soud, že pouhý argument, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání. Jiný výklad by vedl k absurdnímu (textu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2015, sp. zn. , jež obstálo i v ústavní rovině – ústavní stížnost proti tomuto usnesení Ústavní soud usnesením ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. , odmítl). S ohledem na povahu činnosti dovolacího soudu jakožto sjednotitele judikatury je třeba otázku přípustnosti dovolání omezit na případy právních otázek uvedených v a pouhá polemika s právním posouzením věci odvolacím soudem nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2016, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2017, sp. zn. , či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2017, sp. zn. ).

Dovolání, které neobsahuje vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( ), je vadným podáním, které může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty ( věta první, ). Protože tak dovolatel neučinil a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, dovolací soud dovolání odmítl ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. 4. 2018

JUDr. Pavel H o r á k, Ph.D.

předseda senátu