Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 2230/2016

23 Cdo 2230/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce J.K., zastoupeného Mgr. Alicí Benešovou, advokátkou se sídlem v Rokycanech, Míru 17, proti žalované Česká pojišťovna a.s. se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, IČO 45272956, o zaplacení částky 1 087 535 Kč s příslušenstvím vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. prosince 2015, č. j. -484, takto:

I. Dovolání žalobce seodmítá.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalované částku 300 Kč na náhradě nákladů dovolacího řízení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Stručné odůvodnění:( )

Městský soud v Praze jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 5. února 2015, č. j. -434, zamítl žalobu znějící na v záhlaví uvedenou částku a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 16. prosince 2015, č. j. -484, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce včasně podaným dovoláním.

Žalovaná se k podanému dovolání vyjádřila a uvedla, že dovolání není dle jejího názoru přípustné, neboť dovolatel nevymezil přípustnost dovolání, a navrhla, aby jí byla přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení ve výši 300 Kč jakožto náhrada nákladů právně nezastoupenému účastníkovi dle vyhlášky ministerstva spravedlnosti č.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalobce není přípustné, neboť postrádá náležitosti uvedené v , protože dovolatel neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sen. zn. , jež obstálo i v ústavní rovině – ústavní stížnost proti tomuto usnesení Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. prosince 2013, sen. zn. , příp. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2015, sen. zn. ).

Dovolatel uvedl, že dovolání je přípustné dle a že jej podává je z důvodu podle , neboť řízení je zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a také z důvodu uvedeného v , neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel ve své argumentaci vyložil, v čem spočívá tvrzená vada řízení, a dále polemizoval s právním posouzením věci odvolacím soudem. Dovolatel však nikde v dovolání nevymezil konkrétní právní otázku, na jejímž řešení by napadené rozhodnutí mělo záviset a která by splňovala jedno z kritérií přípustnosti uvedené v

K nutnosti vymezení relevantní právní otázky jakožto obsahové náležitosti dovolání se Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi vyjádřil již několikrát, např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2013, sp. zn. , podle jehož závěru neuvede-li dovolatel v dovolání otázku, která je podstatná pro rozhodnutí soudu v posuzované věci, je dovolání nepřípustné.

Nejvyšší soud považuje za nutné upozornit dovolatele, že podle účinného znění je jediným dovolacím důvodem nesprávné právní posouzení věci dle , přičemž dovolatelem citované ustanovení zakotvující jako dovolací důvod rovněž vady řízení je již neúčinné, resp. bylo změněno , s účinností od 1. ledna 2013.

V současné úpravě dovolání tedy námitka procesních vad nemůže sama o sobě založit přípustnost dovolání (k tomu viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2014, sp. zn. ). K vadám řízení dovolací soud přihlédne v souladu s pouze tehdy, je-li dovolání přípustné. V řešeném případě však z výše uvedeného vyplývá, že dovolání je z důvodu chybějící obsahové náležitosti vadné, tudíž není přípustné, a dovolacímu soudu tedy nepřísluší zabývat se tvrzenou vadou řízení.

K namítanému nesprávnému právnímu posouzení věci odvolacím soudem, uvádí dovolací soud, že pouhý argument, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání. Jiný výklad by vedl k absurdnímu (textu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. července 2015, sp. zn. , jež obstálo i v ústavní rovině – ústavní stížnost proti tomuto usnesení Ústavní soud usnesením ze dne 29. září 2015, sp. zn. , odmítl). S ohledem na povahu činnosti dovolacího soudu jakožto sjednotitele judikatury je třeba otázku přípustnosti dovolání omezit na případy právních otázek uvedených v a pouhá polemika s právním posouzením věci odvolacím soudem nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání.

Z výše uvedeného vyplývá, že dovolání postrádá potřebné náležitosti, neboť dovolatel neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než dovolání odmítnout podle , neboť v dovolacím řízení nelze pokračovat pro vadu, kterou dovolatel včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil.

Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s větou druhou neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. října 2016

JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á podepsáno JUDr. Zdeňkem Desem za nepřítomnou předsedkyni senátu