Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 526/2018

-230

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobkyně ELMAD spol. s r. o., se sídlem v Pardubicích, Sladkovského 433, IČO 15771318, zastoupené JUDr. Janem Najmanem, advokátem se sídlem v Pardubicích, náměstí Republiky 53, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 155.754 Kč, o návrhu na obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. září 2017, č. j. -207, takto:

Stručné odůvodnění ( ) :

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 11. 4. 2013, č. j. -80, zamítl žalobu s návrhem na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 155.754 Kč a rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 11. 2013, č. j. -116, rozsudek soudu prvního potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že uplatněné právo na náhradu za omezení vlastnického práva vzniklé žalobkyni jako pronajímatelce bytu proti státu v důsledku protiústavní regulace nájemného je promlčeno, neboť se promlčuje v obecné tříleté době podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), která počíná dnem omezení vlastnického práva. Měl též za to, že vznesená námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy ve smyslu obč. zák. Rozsudek nabyl právní moci dne 9. 12. 2013.

Dovolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud usnesením ze dne 20. 8. 2014, č. j. -160, odmítl.

Dne 25. 1. 2017 podala žalobkyně návrh na obnovu řízení, jímž se domáhala „povolení obnovy řízení, vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. ,“ s odůvodněním, že Ústavní soud vydal dne 25. 10. 2016 pod sp. zn. , nález, ve kterém v obdobné věci judikoval, že námitka promlčení nároku na náhradu za nucené omezení vlastnického práva způsobeného protiústavní regulací nájemného vznesená státem, jenž neposkytl pronajímatelům dlouhodobě odpovídající ochranu, je zásadně v rozporu s dobrými mravy. Tento nález nemohla bez své viny použít v původním řízení a může pro ni přivodit příznivější rozhodnutí ve věci.

Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 24. 4. 2017, č. j. -180, návrh na obnovu řízení zamítl, a rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 20. 9. 2017, č. j. -207, citované usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků. Shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že žalobou na obnovu řízení nelze řešit právní otázky a nesprávná právní posouzení věci, přičemž skutkový důvod obnovy v návrhu vymezen nebyl. Dopadají-li důvody obnovy řízení jen do skutkových zjištění soudu, je zřejmé, že lze obnovit jen řízení, které se skutkovými otázky mohlo zabývat a zabývalo, tedy řízení před soudem I. a II. stupně, nikoli řízení dovolací. Současně uvedl, že žaloba nebyla podána ani včas z hlediska běhu tříleté objektivní „promlčecí“ lhůty.

Dovolání žalobkyně (dovolatelky) proti usnesení odvolacího soudu není přípustné podle , , ve znění účinném do 29. 9. 2017 – dále jen „ “, neboť otázka nastolená k dovolacímu přezkumu (otázka, zda lze rozhodnutí dovolacího soudu napadnout žalobou na obnovu řízení ve smyslu ustanovení ) byla již v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího vyřešena a od ustáleného řešení této otázky se dovolací soud neodklání ani v posuzované věci; přitom rozhodnutí odvolacího soudu je s ním v souladu. Podle ustálené judikatury totiž proti rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání nepřipouští opravný prostředek, a to ani odvolání (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 10. 2009, sp. zn. , nebo ze dne 12. 8. 2016, sp. zn. ), ani autoremeduru (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 3. 2017, sp. zn. ), ani žalobu pro zmatečnost (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 73/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), ani dovolatelkou požadovanou obnovu řízení (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2002, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2011, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu vydaná v obdobných věcech ze dne 16. 11. 2017, sp. zn. , a ze dne 8. 3. 2018, sp. zn. ).

Závěrem dovolací soud podotýká, že bez ohledu na shora uvedené by obnova řízení v dané věci nemohla být povolena. Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu totiž není pozdější změna judikatury sama o sobě důvodem pro povolení obnovy řízení, neboť rozhodnutím ve smyslu se rozumí takové rozhodnutí, jímž se odchylně řeší předběžná otázka rozhodná pro výsledek původního řízení (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod č. 48/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2009, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2014, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. – ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud pro zjevnou neopodstatněnost usnesením ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. ). Navíc byl návrh na obnovu řízení podán po uplynutí objektivní zákonem stanovené tříleté lhůty ( ).

Dovolací soud nepřehlédl ani to, že dovolatelka dovolání podává proti celému rozhodnutí odvolacího soudu, tedy jakoby i proti výroku o náhradě nákladů řízení. Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – názor, že proti nákladovému výroku napadeného usnesení dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedenému výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění.

Za této situace není dovolání přípustné podle , a proto je dovolací soud podle odmítl.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 9. května 2018

JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu