Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 289/2002

Návrh M. V., aby mu v řízení o dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 9. 1999 byl ustanoven zástupce z řad advokátů, O k r e s n í s o u d v Kroměříži usnesením ze dne 4. 7. 2000 zamítl a K r a j s k ý s o u d v Brně usnesením ze dne 21. 9. 2000 toto rozhodnutí potvrdil; M. V. i proti tomuto rozhodnutí podal dovolání. Dovolací řízení se spravuje (viz část dvanáctá, hlava první, bod 17., ) , , ve znění účinném do 1. 1. 2001. Jelikož M. V. v dovolacím řízení ve věci samé (o zrušení jeho vyživovací povinnosti) nebyl zastoupen advokátem ( o. s. ř), vyzval jej Nejvyšší soud usnesením ze dne 7. 5. 2001, aby nedostatek povinného zastoupení odstranil, a poučil jej, co je třeba učinit. Současně dovolatele upozornil, že nestane-li se tak v určené lhůtě, bude dovolací řízení zastaveno.Toto usnesení napadl M. V. podáními ze dne 25. 5. 2001 a 28. 5. 2001, adresovanými Nejvyššímu soudu, označenými jako „žaloba pro zmatečnost“, v nichž obšírně popsal důvody, pro které se domnívá, že žaloba pro zmatečnost je instrumentem v dané věci přípustným a efektivním, a uzavřel návrhem, aby Nejvyšší soud „naříkané“ rozhodnutí zrušil „pro nesoulad se stanovenými postupy jako zmatečné“. N e j v y š š í s o u d řízení zastavil.Z o d ů v o d n ě n í :Žaloba pro zmatečnost podle ustanovení až 4 , , ve znění a pozdějších předpisů, je (mimořádným) opravným prostředkem, jímž lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně (včetně platebního nebo směnečného rozkazu) nebo rozhodnutí odvolacího soudu, a to z důvodů zde uvedených. Takovým rozhodnutím v dané věci napadené rozhodnutí soudu dovolacího (usnesení, jehož obsahem je opatření k odstranění nedostatku podmínky řízení podle , , učiněné v rámci dovolacího řízení) samozřejmě není. Podle a 2 žalobu pro zmatečnost projedná a rozhodne o ní soud, který o věci rozhodoval v prvním stupni; žalobu podanou z důvodů uvedených v a 4 projedná a rozhodne o ní soud, jehož rozhodnutí bylo napadeno; to neplatí ve věcech, v nichž je k řízení v prvním stupni příslušný krajský soud ( a 3). Pro řízení o žalobě platí přiměřeně ustanovení o řízení v prvním stupni, není-li stanoveno jinak. Z této úpravy věcné příslušnosti plyne nejen to, že k projednání žaloby o zmatečnost není věcně příslušný soud Nejvyšší, ale - se zřetelem k povaze rozhodnutí, proti němuž žaloba o zmatečnost směřuje - že věcně příslušného soudu není, resp. že věcná příslušnost není upravena vůbec. Ustanovení je proto neaplikovatelné.Nedostatek věcné příslušnosti je nedostatkem podmínky řízení neodstranitelným, a zde tedy absolutně. K tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může jednat ve věci, přihlíží soud kdykoli za řízení ( ). Tím, že M. V. žalobu pro zmatečnost za těchto okolností přesto podal, uvedenou podmínku řízení pominul, pročež řízení o žalobě trpí vadou, pro niž je nelze než podle zastavit. Jestliže k projednání žaloby pro zmatečnost proti rozhodnutí dovolacího soudu není upravena věcná příslušnost, zůstává otevřenou otázka, který soud je o zastavení takového řízení povolán rozhodnout. Nejvyššímu soudu svědčí okolnost, že právě jemu byla žaloba adresována. Metodu, již Nejvyšší soud uplatňuje v případech dovolání proti rozsudku soudu prvního stupně nebo odvolání proti rozsudku soudu odvolacího (srov. usnesení ze dne 27. 1. 2000, sp. zn. , a další, jakož i usnesení ze dne 31. 5. 2001, , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 85/2001), jež vychází z dovozeného nedostatku příslušnosti funkční, zde užít nelze, jelikož žaloba pro zmatečnost (oproti „dovolání“ resp. „odvolání“) není založena na instančních vztazích uvnitř soudní soustavy.