Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 4620/2017-202

22 Cdo 4620/2017-202

U S N E S E N Í

ELMAD spol. s r. o.

České republice – Ministerstvu financí

, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, IČO: 00006947, za kterou před soudem jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, IČO: 69797111, o zaplacení 136 452 Kč s příslušenstvím, o obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. května 2017, č. j. -182, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Podle věty první , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 a čl. II bod 2 části první – dále jen „ “), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.

Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 1. 3. 2017, č. j. -168, zamítl návrh žalobkyně na povolení obnovy řízení skončeného rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen „odvolací soud“) ze dne 10. 5. 2013, č. j. -109 (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

K odvolání žalobkyně odvolací soud usnesením ze dne 30. 5. 2017, č. j. -182, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.)

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, neboť rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky, jež nebyla doposud řešena, a pokud se jedná již o otázku vyřešenou, pak by tato otázka měla být posouzena jinak. Nesouhlasí s tím, že usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, č. j. -140, kterým bylo odmítnuto dovolání žalobkyně, je jen procesním nemeritorním rozhodnutím, které nelze napadnout žalobou na obnovu řízení, neboť dovolací soud musí velmi pečlivě zvažovat podmínky pro jeho vydání; nesouhlasí přitom s komentářovou literaturou, která uvedené nepřipouští. Poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. , který řešil problematiku námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy; tento nález by přitom mohl přinést dovolatelce příznivější rozhodnutí ve věci; obdobně pak vyznívá i judikatura Evropského soudu pro lidská práva. Žalobkyně souhlasí s tím, že podle se doba od právní moci rozsudku odvolacího soudu do právní moci rozhodnutí dovolacího soudu započítává toliko do běhu lhůt pro podání žaloby pro zmatečnost; to však nic nemění na jejím přesvědčení, že i rozhodnutí dovolacího soudu o odmítnutí podaného dovolání je rozhodnutím ve věci samé, nikoliv rozhodnutím „procesní povahy“. S ohledem na uvedené navrhuje, aby dovolací soud změnil usnesení odvolacího soudu tak, že „soud povoluje obnovu řízení, které bylo vedeno u Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. “, a aby rozhodl, že o nákladech řízení bude rozhodnuto soudem, u něhož bude řízení ukončováno. Po právní moci takového rozhodnutí pak navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu ze dne 10. 5. 2013, č. j. -109, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná se ve vyjádření zcela ztotožňuje s usnesením odvolacího soudu, které považuje za souladné s judikaturou dovolacího soudu. Nad rámec uvedeného pak zdůrazňuje, že nález Ústavního soudu sp. zn. nemůže být ani důvodem pro obnovu řízení; v této souvislosti poukazuje na příslušnou judikaturu dovolacího soudu. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl a zavázal žalobkyni k náhradě nákladů řízení.

Dovolání není přípustné.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle – 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Má-li být dovolání přípustné podle proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného či procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z dovolání patrno, kterou otázku hmotného či procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. (uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.)], resp. proto, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu jen tehdy, je-li z dovolání patrno, od kterého svého řešení otázky hmotného či procesního práva se má – podle mínění dovolatele – dovolací soud odchýlit [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , nebo ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. (dostupné na www.nsoud.cz)].

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. (dostupné na www.nsoud.cz)]. K přípustnosti dovolání nepostačuje ani vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. (dostupné na http://nalus.usoud.cz)], neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. , nebo ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. (obě dostupná na www.nsoud.cz)]. Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup [např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. (dostupné na http://nalus.usoud.cz)].

V daném případě není dovolání přípustné již z toho důvodu, že dovolatelka uvádí, že spatřuje dovolání přípustné pro doposud neřešenou otázku, případně otázku již vyřešenou, která by měla být posouzena jinak, ale ve skutečnosti žádnou takovou otázku v dovolání nevymezila a nevyplývá ani z obsahu dovolání.

Dovolatelka se ve svém dovolání v rozporu se svým předchozím procesním postupem snaží, aby došlo k obnově nikoliv řízení jako celku, které by mělo dále probíhat před soudem prvního stupně (srovnej a ), nýbrž k obnově samotného dovolacího řízení, které bylo skončeno usnesením Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, č. j. -140; dovolatelka však pomíjí, že proti rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání nepřipouští opravný prostředek, a to ani odvolání [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 10. 2009, sp. zn. , nebo ze dne 12. 8. 2016, sp. zn. (obě dostupná na www.nsoud.cz)], ani autoremeduru [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 3. 2017, sp. zn. (dostupné na www.nsoud.cz)], ani žalobu pro zmatečnost [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2002, sp. zn. (uveřejněné pod č. 73/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.)], ani dovolatelkou požadovanou obnovu řízení.

V usnesení ze dne 31. 10. 2002, sp. zn. (uveřejněném pod č. C 1 601 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck – dále jen „Soubor“), Nejvyšší soud v této souvislosti zdůraznil, že „rozhodnutí dovolacího soudu návrhem na obnovu (z jejího definičního vymezení) napadnout nelze; dovolací soud totiž o věci samé konečným způsobem, jak je příznačné pro obnovou napadnutelná rozhodnutí, nerozhoduje; podle ustanovení buď zamítne dovolání, nebo dovoláním napadené (pravomocné) rozhodnutí odvolacího soudu zruší, a věc vrátí k dalšímu řízení. Vyloučenost obnovy proti rozhodnutím vydaným v dovolacím řízení plyne současně z toho, že obnova řízení (coby mimořádný opravný prostředek) má základnu skutkovou; prostřednictvím návrhu na obnovu lze vytýkat – specificky založenou – neúplnost skutkových zjištění řízení ‚původního‘, jímž dovolací řízení být nemůže, neboť skutkovou instancí není [viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2003, sp. zn. (dostupné na www.nsoud.cz)].

Byť uvedená rozhodnutí byla vydána před novelou provedenou , kterým byla do vložena možnost změny napadeného rozhodnutí odvolacího soudu přímo dovolacím soudem, jsou uvedené závěry obecně nadále platné s výjimkou zmíněné změny napadeného rozhodnutí, ke které však v předmětné věci nedošlo.

Ostatně ani při případné změně rozhodnutí odvolacího soudu dovolacím soudem by návrh na obnovu řízení nemohl vést k obnově dovolacího řízení, nýbrž s ohledem na skutečnost, že o povolení obnovy řízení rozhoduje soud prvního stupně (srovnej ), jakož i na skutečnost, že po povolení obnovy vede řízení soud prvního stupně (srovnej ), může dojít toliko k obnově řízení před soudem prvního stupně (byť se obnovou řízení napadá rozhodnutí odvolacího soudu, výjimečně měnící rozhodnutí dovolacího soudu).

Z uvedeného tedy vyplývá, že pokud se dovolatelka svou dovolací argumentací, jakož i dovolacím návrhem snaží domoci obnovy dovolacího řízení vedeného pod sp. zn. , pak by takový návrh nemohl být úspěšný, ani kdyby dovolací soud změnil rozhodnutí odvolacího soudu, což se však – jak znovu dovolací soud zdůrazňuje – v daném případě nestalo.

Pro úplnost dovolací soud dodává, že pokud právní řád připouští zrušení rozhodnutí dovolacího soudu nálezem Ústavního soudu, kterým bylo rozhodnuto o ústavní stížnosti, je třeba zdůraznit, že žalobkyně této možnosti (podání ústavní stížnosti) – jak sama uvedla v návrhu na obnovu řízení – nevyužila; v této souvislosti přitom není podstatné, jaké motivy ji k tomu vedly.

Pomine-li dovolací soud skutečnost, že žalobkyně v dovolání argumentovala ve prospěch obnovy dovolacího řízení, a nikoliv řízení před soudem prvního stupně, lze souhlasit se závěry soudů obou stupňů, že v daném případě je nezbytné počátek lhůty k podání žaloby pro zmatečnost počítat od právní moci rozsudku odvolacího soudu ze dne 10. 5. 2013, č. j. -109, který byl žalobkyni doručen 21. 6. 2013, a nikoliv až od právní moci usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, č. j. -140, který byl žalobkyni doručen dne 16. 7. 2015, neboť usnesení dovolacího soudu, kterým nebyla shledána přípustnost dovolání podle , pročež bylo dovolání pro nepřípustnost odmítnuto, nelze vskutku považovat za rozhodnutí ve věci samé [k pojmu věci samé srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. (uveřejněné pod č. 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.)]; není přitom důvodu, proč by se závěr o nemeritorní povaze usnesení o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost měl (byť jen ad hoc) posuzovat odlišně.

Jestliže nebyl dán ani důvod pro stavení lhůty k podání žaloby na obnovu řízení, když sama dovolatelka v dovolání souhlasí s judikatorně dovozenou nemožností aplikace na posuzovaný případ [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. (uveřejněné pod č. 2/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.); proti tomuto usnesení byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl jako zjevně neopodstatněnou usnesením ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. (dostupným na http://nalus.usoud.cz)], lze považovat závěr soudů obou stupňů o opožděnosti podané žaloby za správný, jestliže lhůta k podání žaloby na obnovu řízení se odvíjí od právní moci rozsudku odvolacího soudu dne 24. 6. 2013 a žaloba na obnovu řízení byla podána dne 25. 1. 2017.

Závěrem dovolací soud podotýká, že i kdyby odhlédl od uplynutí objektivní lhůty stanovené k obnově řízení, obnova řízení by v dané věci nemohla být přesto povolena, neboť podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu není pozdější změna judikatury sama o sobě důvodem pro povolení obnovy řízení, neboť rozhodnutím ve smyslu se rozumí takové rozhodnutí, jímž se odchylně řeší předběžná otázka rozhodná pro výsledek původního řízení [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 1999, sp. zn. (uveřejněné pod č. 48/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2009, sp. zn. (uveřejněné pod č. C 7 488 v Souboru), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2014, sp. zn. (uveřejněné pod č. C 14 312 v Souboru), či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. (dostupný na www.nsoud.cz); ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud pro zjevnou neopodstatněnost usnesením ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. (dostupným na http://nalus.usoud.cz)].

Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalobkyně přípustným, podle je odmítl.

V souladu s věta druhá rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

V Brně dne 16. listopadu 2017

Mgr. Michal Králík, Ph.D

předseda senátu