Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 5193/2017

-239

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Gemmelem v právní věci žalobce J. D., zastoupeného JUDr. Jiřím Všetečkou, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Orlická 163/18, PSČ 500 03, proti žalovanému M. H., zastoupenému JUDr. Andreou Židovou, advokátkou, se sídlem v Mostu, Bělehradská 3347/7, PSČ 434 01, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. května 2017, č. j. -203, takto:

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 10. května 2017, č. j. -203, změnil k odvolání žalovaného rozsudek ze dne 21. června 2016, č. j. -164, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem ponechal (ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným) v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 9. března 2016, č. j. -9, kterým uložil žalovaným (E. V., E. M. a M. H.), aby zaplatili žalobci společně a nerozdílně částku 75.000,- Kč s 6% úrokem od 31. října 2002 do zaplacení, odměnu ve výši 250,- Kč a na náhradě nákladů řízení částku 21.931,- Kč, tak, že směnečný platební rozkaz (ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným) zrušil (první výrok); dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů a o povinnosti žalobce zaplatit náklady státu (druhý výrok).

Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení , (dále jen „“), a spatřuje důvod přípustnosti dovolání v řešení otázek „hmotného práva, především povahy veřejnéy a charakteru ověřovací doložky podpisu, jakož i jejího charakteru co do povahy veřejnéy a charakteru vyvratitelné domněnky“, s tím, že jde „o otázky, které mají být dovolacím soudem vyřešeny a posouzeny jinak, než učinil odvolací soud“.

Žalovaný považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání za nepřípustné.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Dovolání žalobce, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení , Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení věty první

Učinil tak proto, že dovolání (posuzováno podle jeho obsahu - ) neobsahuje žádný údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení považuje za splněné (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. a ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. , ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. , ze dne 24. června 2014, sp. zn. , ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. , ze dne 12. srpna 2015, sp. zn. a ze dne 3. února 2016, sp. zn. ).

Srov. dále též stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb.

Již v R 4/2014 přitom Nejvyšší soud ozřejmil, že:

„Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které‚ ustálené rozhodovací praxe‘ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje.“

V usnesení sp. zn. (v R 4/2014 citovaném) pak Nejvyšší soud vysvětlil, že:

„Dovolací námitka, že ‚vyřešená právní otázka v této věci má být dovolacím soudem posouzena jinak‘, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání.

Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že ‚dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak‘, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit.“

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními věty první, a , když dovolání žalobce Nejvyšší soud odmítl a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení účelně vynaložené náklady nevznikly. Jakkoli se žalovaný, podáním datovaným 23. října 2017, k dovolání žalobce vyjádřil, je zcela zjevné, že argumentace ve vyjádření obsažená se zcela míjí s důvody, pro které Nejvyšší soud dovolání odmítl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. dubna 2018

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu