Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 891/15

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka, soudce zpravodaje Ludvíka Davida a soudce Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Aleše Nováka, právně zastoupeného JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem se sídlem Českobratrská 2, Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -260 ze dne 18. 12. 2014, usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. -210 ze dne 11. 2. 2014 a usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. -157 ze dne 17. 5. 2013, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností vycházející z ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů, neboť jimi měl být zkrácen na svých ústavně zaručených právech podle a d.

2. Z odůvodnění ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí vyplývá, že Krajský soud v Ostravě určil, že navrhovatelé jsou členy ORLOVANU, bytového družstva, s právem na uzavření nájemní smlouvy k bytu (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. až IV.). V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci k odvolání stěžovatele potvrdil usnesení soudu I. stupně (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II. a III.). Stěžovatel podal proti usnesení odvolacího soudu dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle věty první , neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat. Podle dovolacího soudu "vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu nedostatečné zjištění skutkového stavu a neposouzení věrohodnosti vypovídajících osob, neformuluje prostřednictvím těchto námitek - oproti svému mínění - žádnou právní otázku a nevymezuje tak přípustnost dovolání ve smyslu ; zpochybňuje toliko odvolacím soudem zjištěný skutkový stav a hodnocení důkazů."

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že všechny soudy nesprávně a nedostatečně posoudily skutkový stav věci, nevypořádaly se s věrohodností vypovídajících osob, bez dalšího posoudily výpovědi stěžovatele a svědka, potvrzujícího skutkovou verzi stěžovatele, jako nevěrohodnou, a pouze uvedly, že naopak výpovědi manželů Vrbiarových byly věrohodné. Podle stěžovatele existuje extrémní nesoulad ve skutkových zjištěních soudů, resp. v tvrzeních vypovídajících osob, se kterými se soudy nevypořádaly a přiklonily se bez dalšího k jedné skutkové verzi.

4. Ústavní soud především připomíná, že není další instancí v systému všeobecného soudnictví a výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i přezkoumávání jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí ostatních soudů (srov. např. usnesení

sp. zn.

). Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti a jako takový je oprávněn do rozhodovací činnosti ostatních soudů zasahovat jen tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního předpisu nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod, nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého (řádného) procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti.

5. Dovolání stěžovatele bylo odmítnuto pro vady s odůvodněním, že nedostál své povinnosti plynoucí z , protože v něm nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

6. Vzhledem k tomu, že bližší argumentace stěžovatele k protiústavnosti usnesení dovolacího soudu v ústavní stížnosti absentuje, Ústavní soud pouze ověřil, zda Nejvyšší soud při posouzení této vady dovolání nepostupoval příliš formalisticky, přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není a že právo stěžovatele na spravedlivý proces porušeno nebylo. Tuto část ústavní stížnosti proto Ústavní soud posoudil jako zjevně neopodstatněnou.

7. Jinak je tomu však u rozhodnutí vrchního a krajského soudu. Účastník odvolacího řízení, který tvrdí, že rozhodnutím odvolacího soudu došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod, se může domáhat ústavní stížností jejich ochrany pouze tehdy, pokud předtím řádně a účinným způsobem vyčerpal dovolání ( ve spojení s ). V opačném případě, a to i tehdy, kdy sice dovolání podal, avšak nikoli řádně, a proto bylo dovolacím soudem oprávněně odmítnuto jako vadné, je třeba na jeho ústavní stížnost, pokud směřuje rovněž proti předchozímu rozhodnutí odvolacího soudu (příp. i soudu I. stupně), nahlížet jako na nepřípustnou.

8. Ústavní soud závěrem odkazuje na ustanovení , dle něhož usnesení o odmítnutí návrhu musí být písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno s uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné. V dané věci Ústavní soud požadavkům citovaného ustanovení zákona vyhověl.

9. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost zčásti odmítl podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný, a zčásti podle ustanovení jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. února 2016

Vojtěch Šimíček, v. r.

předseda senátu