Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Td 20/2018

7 Td 20/2018-8

USNESENÍ

P. B.

,

a dalších obviněných, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o návrhu obviněného P. B. na odnětí a přikázání věci takto :

Podle § 25 tr. ř. se věc Vrchnímu soudu v Praze

neodnímá

.

O d ů v o d n ě n í :

Státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích podala dne 28. 7. 2017 (č. l. 3427 tr. spisu) u Krajského soudu v Českých Budějovicích obžalobu na obviněného P. B. a další obviněné. U obviněného P. B. pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku.

Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 11. 2017, sp. zn. (č. l. 3699 tr. spisu) byl obviněný P. B. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a byl mu uložen trest. Bylo rozhodnuto o vině a trestu i u dalších obviněných. Rozsudek nenabyl právní moci, neboť proti němu podali odvolání P. B., další obvinění a státní zástupkyně. Věc byla předložena Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o podaných odvoláních. Věc je u tohoto soudu vedena pod sp. zn. (č. l. 3811 tr. spisu).

Podáním ze dne 28. 3. 2018 učinil obviněný P. B. návrh na odnětí této věci Vrchnímu soudu v Praze a její přikázání Vrchnímu soudu v Olomouci (č. l. 3837 tr. spisu). Obviněný uvádí, že byl usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích dne 8. 12. 2016, sp. zn. , vzat do vazby. Od té chvíle brojí proti důvodům vazby, nyní již jen vazby předstižné, ve svých žádostech a stížnostech proti zamítavým rozhodnutím o propuštění z vazby, naposledy při vazebním zasedání před Vrchním soudem v Praze dne 12. 3. 2018. Usnesením ze dne 12. 3. 2018, sp. zn. (č. l. 3824 tr. spisu), Vrchní soud v Praze, zamítl jeho žádost o propuštění z vazby na svobodu. O žádosti jako předseda senátu rozhodoval JUDr. I. Elischer, který byl následně dne 13. 3. 2018 zadržen a dne 15. 3. 2018 vzat do vazby z důvodů vazby koluzní a předstižné pro přijímání úplatků, zneužití pravomoci úřední osoby a nadržování (jak bylo uveřejněno v denním tisku), kdy následně bylo ministrem spravedlnosti rozhodnuto o zproštění výkonu funkce soudce. Spolu s JUDr. I. Elischerem čelí obvinění dalších 5 osob. Obviněný je toho názoru, že JUDr. I. Elischer jako zkušený soudce mohl předpokládat, že bude v brzké budoucnosti čelit nepříjemnostem ohledně důvodného podezření ze spáchání trestného činu a podle obviněného se snažil být „spravedlivý“ a tento svůj úmysl podle názoru obviněného naplnil ve vazebním zasedání, jež se konalo jen několik hodin před jeho zadržením. Přestože ministr spravedlnosti rozhodl o prověření všech rozhodnutí uvedeného soudce, obviněný (který podal proti citovanému rozhodnutí v jeho věci stížnost) uvedl, že již nemá důvěru ve spravedlivé rozhodování Vrchního soudu v Praze, zejména když rozhodnutí vyhotovil za JUDr. I. Elischera, předseda senátu JUDr. L. Klimáček, byť v zastoupení, který byl přísedící senátu rozhodujícího o žádosti obviněného. Podle obviněného zatím není u Vrchního soudu v Praze nařízeno veřejné zasedání o odvoláních proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. . Obviněný zopakoval, že důvodem návrhu na postup podle § 25 tr. ř. je nedůvěra v nestranné a spravedlivé rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o jeho odvolání. Je přesvědčen, že by na něj těžko mohlo kladně působit rozhodnutí od souboru soudců, v jejichž řadách působil soudce, který je sám trestně stíhán. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud jeho trestní věc Vrchnímu soudu v Praze odňal a přikázal ji Vrchnímu soudu v Olomouci.

Nejvyššímu soudu byl dne 5. 4. 2018 předložen trestní spis Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. , s návrhem obviněného P. B. na odnětí této věci Vrchnímu soudu v Praze a její přikázání Vrchnímu soudu v Olomouci.

Nejvyšší soud zhodnotil důvody uvedené v návrhu obviněného a dospěl k následujícímu závěru.

Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v d. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.

V projednávané věci je zřejmé, že se trestní věc obviněného P. B. a spol. nyní nachází u Vrchního soudu v Praze (sp. zn. 3811 tr. spisu) v řízení o odvolání obviněného a dalších osob proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 11. 2017, sp. zn. .

O místní příslušnosti Vrchního soudu v Praze k projednání věci není pochyb, což ostatně ani obviněný nesporuje. V projednávané věci však Nejvyšší soud neshledal důležité důvody odůvodňující tak zásadní zásah do trestního řízení, jakým je postup podle § 25 tr. ř., tedy v tomto případě odnětí věci Vrchnímu soudu v Praze a její přikázání Vrchnímu soudu v Olomouci.

Z návrhu obviněného na delegaci je patrné, že obviněný postavil své přesvědčení o neschopnosti Vrchního soudu v Praze k zajištění nestranného a zákonného projednání jeho trestní věci na tom, že o jeho žádosti o propuštění z vazby ve vazebním zasedání rozhodoval dne 12. 3. 2018 jako předseda senátu JUDr. I. Elischer, který byl následujícího dne zadržen a následně obviněn ze tří trestných činů. Obviněný z tohoto důvodu nemá důvěru v rozhodování celého Vrchního soudu v Praze o jeho trestní věci.

Takové argumenty ovšem nemohou být samy o sobě důvodem pro pochybnosti ve spravedlivé rozhodování celého Vrchního soudu v Praze o odvolání obviněného a dalších osob, jak se domáhá obviněný, a rozhodně nemohou být důležitým důvodem pro odnětí věci tomuto soudu a její přikázání soudu jinému. V dané souvislosti je nutné podotknout, že vyloučení orgánů činných v trestním řízení upravuje postup podle § 31 tr. ř. Z důvodů uvedených v § 30 odst. 1 tr. ř. lze rozhodnout jen o vyloučení soudce jako konkrétní osoby nebo o vyloučení soudců jako konkrétních osob. Nelze rozhodovat o vyloučení senátu (viz R 34/1997). Naplnění důvodů pro vyloučení soudců senátu z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného musí splňovat zákonné podmínky, aby mohlo být dostatečně pádným důvodem podmiňujícím vznik pochybnosti o schopnosti soudce přistupovat k věci a k úkonům týkajících se obviněného objektivně.

V dané věci šlo o rozhodování o vazbě, nikoli o rozhodování o meritu věci. Nelze akceptovat argument obviněného, že celý Vrchní soud snad není schopen nestranně a zákonně rozhodnout ve věci obviněného, když jedním ze soudců uvedeného soudu byl soudce, který byl později trestně stíhán. Z konstantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu vyplývá, že sám kolegiální, profesionální vztah mezi soudci, byť by spočíval v zařazení na stejné pracoviště a třeba i do stejného senátu, nemůže vést k obecné pochybnosti o možnosti těchto soudců nestranně rozhodnout (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 3. 2009, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 1997, sp. zn. , a ze dne 14. 2. 2008, sp. zn. ). Pouhá kolegialita vyplývající ze společného výkonu soudcovské funkce u určitého soudu tedy sama o sobě není takovou skutečností, která by ve smyslu ustanovení § 30 odst. 1 tr. ř. vedla k pochybnostem, že žádný soudce tohoto soudu nemůže ve věci nestranně rozhodovat. Je nepochybné, že soudce v řízení může postupovat tak, jak mu umožňuje trestní řád a další právní předpisy.

Nejvyšší soud tedy zdůrazňuje, že důvodem ke změně místní příslušnosti soudu podle § 25 tr. ř. nemůže být pouhá nedůvěra odsouzeného v objektivní rozhodování soudce (popř. celého soudu). Obviněný dal svým návrhem na delegaci především najevo svou nespokojenost se způsobem rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o jeho návrhu na propuštění z vazby na svobodu (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 3. 2018, sp. zn. , č. l. 3824 tr. spisu). Samotná okolnost, že soud (předseda senátu) vede řízení a věc rozhodne v rozporu s právním názorem nebo přáním obviněného nebo účastníka řízení neznamená, že jeho rozhodnutí je nezákonné, nespravedlivé a nikoli nestranné, a že tedy existuje důvod pro odejmutí věci tomuto soudu a její přikázání soudu jinému. Z konstantní judikatury vyplývá, že způsob rozhodování soudu (soudců) nemůže být důvodem pro jejich vyloučení z rozhodování věci (srov. přiměřeně rozhodnutí publikované pod č. 23/1998 Sb. rozh. tr., a rozhodnutí publikované pod označením T 339 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu nakladatelství C. H. Beck), takovým důvodem by dokonce nebylo ani zjištění, že soud v minulosti porušil některé z ústavně zaručených základních práv obviněného. Ani tato skutečnost sama o sobě nestačí k závěru, že objektivita řízení není u tohoto soudu zaručena a že je tak dán důvod k odnětí věci a jejímu přikázání jinému soudu téhož druhu a stupně (srov. přiměřeně rozhodnutí publikované pod označením T 398 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu nakladatelství C. H. Beck).

Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2018, sp. zn. , byla navíc stížnost obviněného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 3. 2018, sp. zn. , zamítnuta podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.

Obviněným uplatněné důvody tak nemohou být důležitými důvody pro postup podle § 25 tr. ř. V dané věci je nepochybné, že ve věci rozhoduje věcně i místně příslušný Krajský soud v Českých Budějovicích, potažmo Vrchní soud v Praze.

Obviněný ve svém návrhu na odnětí jeho trestní věci Vrchnímu soudu v Praze a její přikázání Vrchnímu soudu v Olomouci, jako jinému věcně příslušnému soudu, neuvedl žádné závažné argumenty, které by byly natolik zřetelné a zřejmé, že by jednoznačně prokazovaly důvodnost jeho návrhu. Odnětí věci místně příslušnému soudu a její přikázání jinému věcně příslušnému soudu, je rozhodnutím výjimečným a znamená průlom do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v d. Pro takový postup musí být dány důležité důvody, které ale Nejvyšší soud neshledal.

Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.

P o u č e n í :

Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 25. dubna 2018

JUDr. Michal Mikláš

předseda senátu