Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1000/2018

-205

USNESENÍ

D. L.

P. K.

,

advokátovi se sídlem v Orlové – Lutyni, Osvobození č. 829, IČO 66219604, o zaplacení 157.563,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19.9.2017 č.j. -188, takto:

I. Dovolání žalobkyně

se

odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19.9.2017 č.j. -188, do výroku ve věci samé, podle ustanovení věty první odmítl, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení [dovolatelka namísto skutkových zjištění soudů (že i po zjištění nemoci z povolání žalobkyně – byť s omezením - zůstala zdravotně způsobilá k výkonu práce manipulační dělnice podle pracovní smlouvy a že vzhledem k tomu nadále mohla pracovat /a také pracovala/ u žalovaného na této pracovní pozici, pouze s tím omezením, že nesměla pracovat na jednom ze čtyř strojů sloužících k výkonu její práce) předestírá vlastní (odlišná) skutková zjištění (že pro nemoc z povolání se stala zdravotně nezpůsobilou k výkonu práce manipulační dělnice, že žalovaný tedy „nemohl a nesměl přidělovat žalobkyni práci podle pracovní smlouvy“ a že proto se nemohla stát nadbytečnou), na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci (předběžné otázky) o neplatnosti jí dané výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení zák. práce], a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.

Ostatně, dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu do výroku o věci samé není podle ustanovení přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [ke splnění předpokladů pro podání výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení zák. práce, zejména k otázce nadbytečnosti zaměstnance a příčinné souvislosti mezi nadbytečností zaměstnance a rozhodnutím zaměstnavatele o organizační změně, a k výběru zaměstnance, který je nadbytečným, srov. při dřívější obdobné právní úpravě například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ze dne 22.2.1968 sp. zn. , uveřejněný pod č. 57 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1968, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.8.1998 sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní rozhledy č. 11, roč. 1999, str. 374, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.4.2004 sp. zn. , uveřejněný pod č. 54 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.9.2012 sp. zn. , uveřejněný pod č. 24 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2013, nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20.11.2003 sp. zn. , uveřejněného pod č. 11 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.

Poukazuje-li dovolatelka – ve prospěch svého opačného názoru – na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 22.4.2015 sp. zn. , ze dne 31.8.2012 sp. zn. ze dne 15.4.2016 sp. zn. , potom přehlíží, že soudy v jí zmiňovaných věcech vycházely z jiného skutkového stavu, než je dán v projednávané věci, a že proto právní závěry přijaté v uvedených rozhodnutích na posuzovanou věc nedopadají.

Závěr o přípustnosti dovolání podle ustanovení nemůže založit ani námitka žalobkyně, že „ani na jednom stupni soudů nebyl soud správně obsazen“. Uvedené tvrzení není dovolacím důvodem podle ustanovení , ale mohlo by (kdyby bylo důvodné) představovat tzv. zmatečnostní vadu podle ustanovení ; k takové vadě však může dovolací soud přihlédnout – jak vyplývá z ustanovení věty druhé – pouze tehdy, jestliže je dovolání přípustné. Uvedený předpoklad však v projednávané věci – jak uvedeno výše – naplněn není.

Žalobkyně výslovně napadla rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, tedy i ve výrocích o náhradě nákladů řízení.

Podle ustanovení je dovolání přípustné též proti akcesorickým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení končí, včetně výroků o nákladech řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.5.2013 sp. zn. , uveřejněné pod č. 80 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2013). I pro tyto akcesorické výroky ovšem platí, že dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z hledisek přípustnosti dovolání uvedených v ustanovení považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání, stejně jako v případě meritorního výroku, nepostačuje pouhá citace Ve vztahu k výrokům o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů však dovolání neobsahuje způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení [dovolatelka vůbec nevylíčila, proč považuje dovolání proti výrokům o náhradě nákladů řízení za přípustné z hledisek uvedených v ustanoveních až (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.8.2013 sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2013 sp. zn. , uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2014)] ani dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení a 3 Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně směřující proti těmto výrokům rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení věty první rovněž odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení

se

nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení

není

přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. března 2018

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu