Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 97/2017

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Územního pracoviště v Opavě, se sídlem v Opavě, Masarykova třída 310/2, PSČ 746 01, identifikační číslo osoby 72 08 00 43, proti žalovanému Indra - Šebesta v. o. s., se sídlem v Brně, Čechyňská 361/16, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 26 91 98 77, jako insolvenčnímu správci dlužníka Hausmart Bauelemente CZ s. r. o. „v likvidaci“, se sídlem v Opavě, Těšínská 2063/77, PSČ 746 01 identifikační číslo osoby 26 86 87 50, o určení pořadí pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. března 2017, č. j. 9 ICm 2252/2016, ( ), takto:I. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. března 2017, č. j. 9 ICm 2252/2016, -44 ( ), se mění takto:Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. prosince 2016, č. j. -22, se mění takto: 1/ Žaloba, aby soud určil, že uplatněná pohledávka žalobce ve výši 480.151,- Kč je pohledávkou za majetkovou podstatou dlužníka, se zamítá. 2/ Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 16. března 2017, č. j. 9 ICm 2252/2016, -44 ( ), potvrdil rozsudek ze dne 15. prosince 2016, č. j. -22, jímž Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) určil, že „uplatněná pohledávka“ žalobce (Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Územního pracoviště v Opavě) ve výši 480.151,- Kč, vzniklá na dani z přidané hodnoty z důvodu provedení opravy dle , o dani z přidané hodnoty, za zdaňovací období červen 2014, říjen 2014 a listopad 2014 je pohledávkou za majetkovou podstatou dlužníka.

Soudy nižších stupňů vyšly při posuzování důvodnosti žalobou uplatněného nároku z toho, že:

1) Usnesením ze dne 31. března 2014, č. j. -18, insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka, prohlásil konkurs na jeho majetek a insolvenčním správcem ustanovil žalovaného.

2) Dne 30. března 2015 uplatnil žalobce u žalovaného pohledávku za majetkovou podstatou v celkové výši 480.151,- Kč, sestávající z dílčích pohledávek ve výši 39.760,- Kč, 588,- Kč a 439.803,- Kč, přiznaných vykonatelným výkazem nedoplatků ze dne 19. března 2015, č. j. 639555/15/3216-50521-807665.

Šlo o pohledávky vzniklé na dani z přidané hodnoty po rozhodnutí o úpadku dlužníka z důvodu provedení opravy podle ustanovení § 44 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty za zdaňovací období měsíců červen, říjen a listopad 2014, vztahující k (neuhrazeným a v insolvenčním řízení přihlášeným) pohledávkám věřitelů (I. M., MEDIA MARKETING SERVICES a. s. a TERMOLUX, s. r. o.) za dlužníkem.

3) Podáním ze dne 23. května 2016 žalovaný sdělil žalobci, že žalobcem uplatněné pohledávky neuznává jako pohledávky za majetkovou podstatou.

Na tomto základě odvolací soud, vycházeje z ustanovení zákona o dani z přidané hodnoty a z ustanovení , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění účinném od 1. ledna 2014, shodně s insolvenčním soudem uzavřel, že pohledávky vzniklé opravou výše daně u pohledávek za dlužníkem v insolvenčním řízení jsou pohledávkami za majetkovou podstatou, když opravy výše daně se považují za samostatná zdanitelná plnění uskutečněná nejpozději k poslednímu dni zdaňovacího období, ve kterém byly opravné daňové doklady doručeny dlužníkovi, k čemuž došlo v době po rozhodnutí úpadku dlužníka, a to ve dnech 18. června 2014 a 13. října 2014.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné podle ustanovení , (dále jen „ “), a to k řešení otázky dosud Nejvyšším soudem nezodpovězené, týkající se možnosti uspokojení pohledávky vzniklé na dani z přidané hodnoty z důvodu provedení opravy podle ustanovení zákona o dani z přidané hodnoty v insolvenčním řízení.

Dovolatel snáší argumenty ve prospěch právního názoru, podle něhož taková pohledávka není pohledávkou za majetkovou podstatou a v insolvenčním řízení se neuspokojuje, a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že žaloba na určení pořadí uplatněné pohledávky se zamítá.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Dovolání je přípustné podle ustanovení , když v posouzení otázky, zda pohledávka správce daně vzniklá opravou výše daně z přidané hodnoty za dlužníky v insolvenčním řízení dle zákona o dani z přidané hodnoty je pohledávkou za majetkovou podstatou dle ustanovení , ve znění účinném od 1. ledna 2014, je rozhodnutí odvolacího soudu v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu (přijatou po vydání dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu).

Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( ), se ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto - v hranicích právní otázky vymezené dovoláním - zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Skutkový stav věci, z nějž vyšly soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.

Otázku nastolenou dovolatelem řešil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 31. října 2017, sen. zn. . V něm formuloval a podrobně odůvodnil závěr, podle něhož pohledávka vzniklá státu (správci daně) tím, že dlužník je povinen v průběhu insolvenčního řízení snížit svoji daň na vstupu u přijatého zdanitelného plnění podle zákona o dani z přidané hodnoty, není ani po novele provedené s účinností od 1. ledna 2014 pohledávkou za majetkovou podstatou. Tato pohledávka se v průběhu insolvenčního řízení neuspokojuje.

Přitom šlo o typově shodnou věc (žalobce Finančního úřadu pro Královéhradecký kraj, Územního pracoviště v Hradci Králové, proti žalovanémuIng. Davidu Jánošíkovi, jako insolvenčnímu správci dlužníka H A C A R a. s., o určení pořadí pohledávky), v níž byl dovoláním napaden (a Nejvyšším soudem změněn) rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24. září 2015, č. j. , -49 ( ), k jehož závěrům se přiklonil insolvenční soud v této věci.

Na závěrech obsažených v rozsudku sen. zn. Nejvyšší soud zcela setrvává i v poměrech dané věci. K tomu srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2018 sen. zn. .

Jelikož právní posouzení věci, na němž dovoláním napadené rozhodnutí spočívá, není správné, Nejvyšší soud změnil rozhodnutí odvolacího soudu a insolvenčního soudu [ve shodě s ustanovením písm.) b] ] a žalobu o určení, že uplatněná pohledávka žalobce ve výši 480.151,- Kč je pohledávkou za majetkovou podstatou dlužníka, zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů se opírá o ustanovení , a , když procesně úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu náklady řízení nevznikly.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. března 2018

JUDr. Petr Gemmelpředseda senátu