Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 15/2017

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškovév právní věci žalobce Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Územního pracoviště v Ostravě III, se sídlem v Ostravě - Porubě, Opavská 6177/74A, PSČ 708 13, proti žalovanému Mgr. Michalu Machkovi, se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Dlouhá 53/6, PSČ 702 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka PROMATECH CZ s. r. o., o určení pořadí pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka PROMATECH CZ s. r. o., se sídlem v Ostravě - Mariánských Horách, Novinářská 1254/7, PSČ 709 00, identifikační číslo osoby 25910779, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. září 2016, č. j. , -57 ( ), takto:I. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. září 2016, č. j. 33 ICm -57 ( ), se mění takto:1/ Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. října 2015, č. j. -41, se potvrzuje. 2/ Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í :

2/ Určil, že žádný z účastníků nemáprávo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).

Insolvenční soud vyšel při posuzování důvodnosti žalobou uplatněného nároku zejména z toho, že:

1/ Usnesením ze dne 7. března 2012, č. j. -7, insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka a ustanovil žalovaného insolvenčním správcem dlužníka; usnesením ze dne 8. června 2012, č. j. -5, prohlásil konkurs na majetek dlužníka.

2/ Dne 5. března 2012 přihlásil věřitel Saint - Gobain Construction Products CZ a. s. pohledávku za dlužníkem v celkové výši 745 099,67 Kč, kterou žalovaný v plné výši uznal.

3/ Podáním ze dne 27. května 2013 žalovaný vyrozuměl žalobce, že ve věci dlužníka (jako daňového subjektu) má daňová pohledávka vzniklá opravou výše daně z přidané hodnoty za duben 2013 pořadí pohledávky vyloučené z uspokojení v insolvenčním řízení; současně jej vyzval k podání žaloby o určení pořadí pohledávky ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy.

4/ Dodatečným platebním výměrem ze dne 4. července 2013, č. j. 2137977/13/3203-24801-805722, doměřil žalobce dlužníku daň z přidané hodnoty za duben 2013 ve výši 115 473 Kč.

5/ Sdělením ze dne 11. července 2013, č. j. 2138127/13/3203-24801-805722, a vyrozuměním o výši nedoplatku ze dne 11. července 2013, č. j. 2138536/13/3203-24801-805722, žalobce informoval žalovaného o existenci daňové povinnosti na dani z přidané hodnoty vyplývající z dodatečného daňového přiznání za zdaňovací období duben 2013 v celkové výši 115 473 Kč, s tím, že jde o pohledávku za majetkovou podstatou.

6/ Podáním datovaným dne 29. července 2013 žalovaný [s poukazem na usnesení insolvenčního soudu ze dne 16. srpna 2012, č. j. -10, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2011, sen. zn. (jde o usnesení uveřejněné pod číslem 54/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek - dále jen R 54/2012, které je – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže − dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu)] žalobci sdělil, že pohledávka není pohledávkou za majetkovou podstatou dlužníka.

Na výše uvedeném základě insolvenční soud dospěl k závěru, že v posuzované věci jde o opravu výše daně u pohledávek za dlužníkem v insolvenčním řízení podle zákona o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném od 1. dubna 2011. Výslovně je taková daňová pohledávka uvedena v , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), jako pohledávka za majetkovou podstatou až od 1. ledna 2014.

Dále insolvenční soud zdůraznil, že novelou provedenou nedošlo od 1. ledna 2014 k rozšíření výčtu pohledávek za majetkovou podstatou a charakter posuzovaných pohledávek se nezměnil. Je tedy nutno setrvat na závěru, že pohledávka státu vzniklá snížením daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění podle zákona o dani z přidané hodnoty, není pohledávkou za majetkovou podstatou. Tento závěr byl přijat ve Výkladovém stanovisku č. 6 ze zasedání expertní pracovní skupiny pro insolvenční právo ze dne 4. října 2011, dostupném na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti (dále jen „výkladové stanovisko“), které se zabývalo výkladem , ve znění účinném do 31. prosince 2013, a zákona o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném od 1. dubna 2011.

K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 7. září 2016, č. j. , -57 ( ):

1/ Změnil rozsudek insolvenčního soudu tak, že se určuje, že uplatněná pohledávka žalobce ve výši 115 473 Kč, vzniklá na dani z přidané hodnoty opravou výše daně u pohledávek za dlužníkem v insolvenčním řízení podle § 44 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty, v platném znění, ve zdaňovacím období měsíce dubna 2013, je pohledávkou za majetkovou podstatou dlužníka (první výrok).

2/ Určil, že žádný z účastníků nemáprávo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).

Odvolací soud − vycházeje ze skutkových zjištění insolvenčního soudu a z dikce , ve znění účinném od 1. ledna 2014 − neměl žádné pochybnosti o tom, že pohledávka žalobce vyměřená dodatečným platebním výměrem ze dne 4. července 2013, která vznikla opravou výše daně u pohledávek za dlužníkem, je pohledávkou za majetkovou podstatou dlužníka.

Přiklonil se tak k rozhodovací praxi Vrchního soudu v Praze, který v rozsudku ze dne 24. září 2015, č. j. , -49 ( ), odmítl argumentaci odvolatele o zvýhodňování státu a porušování zásady rovnosti účastníků insolvenčního řízení a uzavřel, že novela provedená rozšířila v „odst. 1 písm. a/“ (správně „odst. 2 písm. e/“) pohledávky za majetkovou podstatou o pohledávku vzniklou opravou výše daně u pohledávek za dlužníkem v insolvenčním řízení podle zákona o dani z přidané hodnoty. Podle Vrchního soudu v Praze se toto ustanovení vztahuje i na insolvenční řízení zahájená před účinností novely, pohledávku specifikuje zcela jednoznačně a nelze vycházet z názoru pracovní skupiny, jejíž výkladové stanovisko bylo vypracováno před přijetím novely účinné od 1. ledna 2014.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu , (dále též jen „ “), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, konkrétně otázky, zda pohledávky správce daně vzniklé opravou výše daně z přidané hodnoty za dlužníky v insolvenčním řízení dle zákona o dani z přidané hodnoty, v platném znění, jsou pohledávkami za majetkovou podstatou dle ustanovení , ve znění účinném od 1. ledna 2014, a zda lze tyto pohledávky přednostně uspokojovat v souladu s ustanovením .

Z dovolání je zřejmé, že dovolatel nesouhlasí s právním posouzením věci, na němž spočívá napadené rozhodnutí (tedy je dán dovolací důvod dle ), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že jeho pohledávka ve výši 115 473 Kč vzniklá v důsledku opravy daně provedené dle zákona o dani z přidané hodnoty věřitelem (Saint - Gobain Construction Products CZ a. s.), je pohledávkou za majetkovou podstatou dlužníka, zamítne.

Konkrétně dovolatel vytýká odvolacímu soudu nesprávnost názoru, že pohledávka vzniklá opravou daně z přidané hodnoty za dlužníkem v insolvenčním řízení je pohledávkou za majetkovou podstatou. Tvrdí, že pohledávka správce daně vzniklá v důsledku opravy daně z přidané hodnoty dle § 44 zákona o dani z přidané hodnoty je svou povahou pouze přetransformovanou původní pohledávkou přihlášeného věřitele a správce daně tak nemůže mít v insolvenčním řízení lepší postavení, než které měl před opravou výše daně věřitel. K tomu, že změny týkající se daně z přidané hodnoty neovlivňují obsah dříve sjednaných závazkových právních vztahů, se podle odvolatele vyslovil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. dubna 2004, sp. zn. nebo v rozsudku ze dne 23. listopadu 2010, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 90/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Dovolatel poukazuje na závěry výkladového stanoviska a uvádí, že následně konstruované právo přednostního uspokojení správce daně by bylo ve zjevném rozporu se zásadou zakotvenou v . Dále míní, že ve shodě se závěry obsaženými ve stanovisku pléna Ústavního soudu ze dne 21. května 1996, sp. zn. (stanovisko pléna je - stejně jako další rozhodnutí Ústavního soudu zmíněné níže - dostupné i na webových stránkách Ústavního soudu) je třeba upřednostnit výklad e ratione legis před výkladem jazykovým.

Dovolatel dodává, že na danou problematiku je nezbytné pohlížet i ve světle nálezu Ústavního soudu ze dne 7. dubna 2005, sp. zn. . Shrnuje, že ustanovení , ve znění účinném od 1. ledna 2014, je neaplikovatelné pro rozpor se stěžejními principy, na nichž je vybudováno insolvenční řízení.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Dovolání v dané věci je přípustné podle ustanovení , když pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v , a v posouzení otázky, zda pohledávka správce daně vzniklá opravou výše daně z přidané hodnoty za dlužníky v insolvenčním řízení dle zákona o dani z přidané hodnoty je pohledávkou za majetkovou podstatou dle ustanovení , ve znění účinném od 1. ledna 2014, je rozhodnutí odvolacího soudu v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu (přijatou po vydání dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu).

Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( ), se ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto - v hranicích právní otázky vymezené dovoláním - zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Skutkový stav věci, z nějž vyšly soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.

Otázku nastolenou dovolatelem řešil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 31. října 2017, sen. zn. . V něm formuloval a podrobně odůvodnil závěr, podle něhož pohledávka vzniklá státu (správci daně) tím, že dlužník je povinen v průběhu insolvenčního řízení snížit svoji daň na vstupu u přijatého zdanitelného plnění podle zákona o dani z přidané hodnoty, není ani po novele provedené s účinností od 1. ledna 2014 pohledávkou za majetkovou podstatou. Tato pohledávka se v průběhu insolvenčního řízení neuspokojuje.

Přitom šlo o typově shodnou věc (žalobce Finančního úřadu pro Královéhradecký kraj, Územního pracoviště v Hradci Králové, proti žalovanémuIng. Davidu Jánošíkovi, jako insolvenčnímu správci dlužníka H A C A R a. s., o určení pořadí pohledávky), v níž byl dovoláním napaden (a Nejvyšším soudem změněn) rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24. září 2015, č. j. , -49 ( ), k jehož závěrům se přiklonil odvolací soud v této věci.

Na závěrech obsažených v rozsudku sen. zn. Nejvyšší soud zcela setrvává i v poměrech dané věci.

Jelikož právní posouzení věci, na němž dovoláním napadené rozhodnutí spočívá, není správné, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil (ve shodě s ustanovením ) tak, že rozsudek insolvenčního soudu potvrdil.

Výrok o nákladech řízení před odvolacím soudem se opírá o ustanovení a , když procesně úspěšnému žalovanému v odvolacím řízení náklady řízení nevznikly.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalovaného Nejvyšší soud vyhověl a žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.

Náklady žalovaného v řízení před dovolacím soudem představuje paušální náhrada ve výši 300 Kč za 1 úkon (dovolání z 1. prosince 2016) podle ve spojení s , odst. 3 písm. f/ a , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle a podle exekučního řádu.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 27. února 2018

JUDr. Petr G e m m e l

předseda senátu