Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 4034/2016

-138

USNESENÍ

statutárního města Ostravy

- městského obvodu Slezská Ostrava

, se sídlem v Ostravě – Slezské Ostravě, Těšínská 35, IČO 00845451, proti žalovaným

1. D. K.

,

2. F. K.

, oběma bytem v O. – S., zastoupeným JUDr. Kateřinou Martínkovou, LL.M., advokátkou se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Sokolská třída 966/22, o vyklizení prostoru, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. února 2016, č. j. -106, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaní

jsou povinni

zaplatit společně a nerozdílně žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalovaní napadli dovoláním rozsudek Krajského soudu v Ostravě (odvolací soud) ze dne 11. 2. 2016, č. j. -106, kterým změnil rozsudek Okresního soudu v Ostravě (soud prvního stupně) ze dne 19. 1. 2015, č. j. -44, tak, že žalovaným uložil povinnost vyklidit tam blíže specifikovaný půdní prostor a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Dovolání není podle ustanovení , , ve znění účinném do 29. 9. 2017, dále jen „ “ (čl. II bod 2 ), přípustné, neboť otázky, na nichž rozhodnutí spočívá, vyřešil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.

Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí zdůraznil, že je třeba rozlišovat, zda obec jedná v rámci své přenesené nebo samostatné působnosti (srovnej např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2006, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 98/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2007, sp. zn. ). Rozhodnutí vydaná ve stavebním řízení v rámci přenesené působnosti obce o prodloužení termínu k dokončení stavby a o povolení k předčasnému užívání stavby (její části) nenahrazují smlouvu o nájmu či jiný smluvní titul opravňující k užívání daného prostoru (srovnej obdobně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2001, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 40/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek téhož soudu ze dne 29. 2. 2000, sp. zn. ). Jen ze skutečnosti, že rozhodnutí ve stavebním řízení vydala stejná obec, která je i vlastníkem (a byla by případně i pronajímatelem) půdního prostoru, a proto o všech úkonech a rozhodnutích vydaných ve stavebním řízení „věděla“, nevyplývá její vůle uzavřít (konkludentně či ústně) smlouvu o nájmu půdního prostoru. Právním titulem k užívání půdního prostoru k bydlení nemůže být ani dohoda účastníků o stavebních úpravách půdního prostoru, které měli žalovaní provést ve stanovené době na své náklady. Nepochybně - dohodli-li se, že po dokončení rekonstrukce (její kolaudaci) dojde ke „sloučení“ tohoto prostoru s bytem, jehož jsou nájemci, a uzavřou novou nájemní smlouvu - pak po dobu, kdy měli tyto stavební úpravy provádět, mohli půdní prostor užívat (jinak by stavební práce nemohly být provedeny), neznamená to však, že by šlo o právní titul opravňující je k dalšímu (trvalému) užívání půdního prostoru k bydlení, aniž by byla (v souladu s dohodou) po dokončení prací uzavřena smlouva o nájmu ke „sloučenému“ prostoru. Práce však dokončeny nebyly, prostor nebyl zkolaudován a k uzavření nájemní (či jiné) smlouvy, jejímž předmětem by byl půdní prostor, nedošlo.

Rovněž otázku, zda výkon práva žalobce není v rozporu s dobrými mravy, posoudil odvolací soud (v konečném důsledku) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Zamítnutí žaloby na vyklizení pro odepření ochrany výkonu vlastnického práva uplatňovaného v rozporu s dobrými mravy má být až poslední možností - ultima ratio, jak ve zcela mimořádných případech odstranit přílišnou tvrdost zákona [viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2000, sp. zn. (uveřejněný v časopise Soudní rozhledy, 2001, č. 4, str. 111), stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 6/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2011, sp. zn. ].

Podle ustálené judikatury může dovolací soud učinit otázku aplikace ustanovení , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (nyní , ) o zákazu výkonu práva v rozporu s dobrými mravy (rozporu právního úkonu či jednání s dobrými mravy) předmětem svého přezkumu jen v případě zjevné nepřiměřenosti relevantních úvah soudů v nalézacím řízení (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. , ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 7/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Lze sice přisvědčit dovolatelům, že odvolací soud nesprávně za skutečnost na jejich straně, k níž je třeba (v jejich neprospěch) přihlédnout, považoval výši nájemného, kterou platí za užívání bytu (která je podle něj „nepřiměřeně nízká“), jakož i skutečnost, že za užívání půdního prostoru neplatí žádnou úhradu, aniž by se jakkoliv vypořádal s tím, že v souvislosti s dohodou o rekonstrukci půdního prostoru se také účastníci dohodli o výši nájemného za užívání bytu a půdního prostoru, která se – s ohledem na investice žalovaných – nebude ani v budoucnu měnit.

Jinak ovšem při úvaze, zda výkon práva žalobce není v rozporu s dobrými mravy, přihlédl ke všem zjištěným skutečnostem, a to jak na straně dovolatelů, tak na straně žalobce, vycházel přitom z konkrétních zjištění učiněných v dané věci. Očekávání žalovaných, že budou moci půdní prostor užívat, stanou se jeho nájemci a vynaložené investice jim budou částečně „kompenzovány“ v podobě sníženého nájemného, bylo legitimní jen v návaznosti na řádné dokončení dohodnutých stavebních prací. Jestliže žalovaní dohodnuté stavební úpravy v celém rozsahu neprovedli a jsou již několik let v prodlení s jejich dokončením, nemohou se po žalobci spravedlivě domáhat, aby tento stav nadále trpěl - bez jakéhokoliv časového omezení a za situace, kdy se podle obsahu spisu zjevně nejsou schopni na podmínkách dalšího užívání dohodnout.

Dovolatelé sice napadli dovoláním všechny výroky rozsudku odvolacího soudu, avšak výroky, jimiž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, napadají zjevně jen proto, že jde o výroky akcesorické. Dovolání v této části neobsahuje žádné odůvodnění, ani údaj o tom, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( -238a ), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. ), navíc dovolání proti těmto výrokům by ani nebylo přípustné, neboť jimi bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč [ , ].

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 14. března 2018

JUDr. Pavlína Brzobohatá

předsedkyně senátu