Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 5437/2017-457

-457

U S N E S E N Í

F. S.

,

zastoupený JUDr. Evou Stránskou, advokátkou se sídlem Praha 4, Dvorecká 1162/2, proti žalovanému:

J. S.

, zastoupený Mgr. Zbyňkem Kašpárkem, advokátem se sídlem Praha 15, Pod Štěpem 707/5, o 6.100,41 eur s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 7. 2. 2017, č. j. -376, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 7. 2. 2017, č. j. -376, byl v části potvrzen a v části změněn rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 31. 3. 2016, č. j. -274, jímž byla žalovanému uložena povinnost nahradit žalobci škodu vzniklou pádem ledu na jeho automobil z domu žalovaného a náklady řízení, a rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , neboť rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování dle Především se dovolatel neztotožňuje se skutkovým závěrem, že žalobci nedoporučil zaparkování automobilu na bezpečnějším místě, domáhá se přehodnocení svědeckých výpovědí a opačného skutkového závěru. Proto měla být dle dovolatele ve věci uplatněna spoluodpovědnost poškozeného na vzniku škody v rozsahu 100 % dle obč. zák. Rovněž nebylo dle dovolatele zohledněno plnění pojišťovny z nahlášené škodní události a žalobce neposkytl pojišťovně dostatečnou součinnost, dovolatel proto považuje žalobu za šikanozní výkon práva a spekuluje o pojistném podvodu. Za nevěrohodné a pro něj nesrozumitelné označil dovolatel vyjádření německého znalce k výši škody vzniklé na automobilu žalobce a nákladech jeho opravy v N. Dovolatel požaduje vyčíslení ceny opravy v České republice a hodnocení dle posudku jeho pojišťovny. Proto navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Zároveň navrhl bez další argumentace odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí.

Žalobce ve vyjádření navrhl, aby dovolání bylo jako vadné odmítnuto.

Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno po 1. 1. 2013, tj. po účinnosti , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud o dovolání rozhodl (a náležitosti dovolání posoudil) podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 (dále jen „“) – srov. čl. II bod 1 a 7 Důvody pro odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí Nejvyšší soud neshledal a nerozhodoval o něm samostatným usnesením (výrokem), neboť v nejkratším možném termínu rozhodl přímo o dovolání, čímž odpadla potřeba rozhodování o návrhu na odklad vykonatelnosti jakožto návrhu akcesorickém.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle až 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Má-li být dovolání přípustné podle , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné a v čem konkrétně naplnění předpokladů přípustnosti spočívá (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , a ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. ). Tomuto požadavku však dovolatel nedostál.

Dovolatel zjevně odkazuje na ve znění účinném do 31. 12. 2012. Přípustnost dovolání zdůvodňuje tím, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, přičemž odkazuje na ustanovení , ačkoli ustanovení ve znění od 1. 1. 2013 již na odstavce a písmena členěno není, především však námitka nesprávných skutkových zjištění není způsobilá přípustnost dovolání založit, neboť dovoláním lze napadnout pouze nesprávné právní posouzení věci. Skutková zjištění ani proces hodnocení důkazů přezkumu dovolacího soudu nepodléhají. Nesprávné právní posouzení pak dovolatel odvozuje od své vlastní verze skutkových zjištění.

Z obsahového hlediska dovolání nesplňuje požadavky na vymezení předpokladů jeho přípustnosti, trpí tedy vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tato vada nebyla v průběhu trvání lhůty k dovolání odstraněna ( věta první ). Z ustanovení přitom vyplývá, že soud dovolatele k odstranění vad dovolání nevyzývá.

Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle věty první odmítl. Učinil tak usnesením předsedy senátu, jak mu to výslovně umožňuje

Souladnost uvedeného postupu Nejvyššího soudu s ústavním pořádkem potvrdil Ústavní soud v celé řadě svých usnesení, jimiž pro zjevnou neopodstatněnost odmítl ústavní stížnost proti usnesení o odmítnutí dovolání pro vady (srov. např. usnesení sp. zn. , , , , , , , , jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. února 2018

JUDr. Robert Waltr

předseda senátu