Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3056/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti Milana Macháčka, zastoupeného Mgr. Robertem Cholenským, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně, Bolzanova 461/5, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2016, č. j. -345, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2015, č. j. -311, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 10. 4. 2015, č. j. -315, spojené s návrhem na zrušení ustanovení - , takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze změnil rozsudkem ze dne 12. 2. 2015, č. j. -311, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. 4. 2014, č. j. -265, tak, že stát je povinen zaplatit stěžovateli 140 498 Kč podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem - jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu v důsledku nepřiměřené délky konkursního řízení na majetek stěžovatele vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. . Nejvyšší soud usnesením ze dne 22. 6. 2016, č. j. -345, odmítl dovolání stěžovatele proti rozsudku městského soudu.

Proti rozhodnutím dovolacího a odvolacího soudu se stěžovatel brání ústavní stížností podanou dne 12. 9. 2016 a navrhuje jejich zrušení; s ústavní stížností spojil návrh na zrušení právní úpravy dovolání. Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle a navazujících ustanovení d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který spatřuje v tom, že se dovolací soud věcí nezabýval meritorně, přestože dovolání obsahovalo veškeré zákonné náležitosti zakládající jeho přípustnost.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatel je zastoupen advokátem v souladu s , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "); rovněž není nepřípustná ve smyslu téhož zákona. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti, není součástí soustavy obecných soudů a nepředstavuje další instanci přezkumu jejich rozhodnutí. Pro přezkum Ústavním soudem není sama o sobě podstatná věcná správnost či konkrétní odůvodnění rozhodnutí obecných soudů, nýbrž výhradně dodržení ústavního rámce jejich činnosti. Žádné relevantní pochybení v projednávané věci Ústavní soud neshledal.

Stěžovatel sice formálně (petitem) navrhuje zrušení dovolacího i odvolacího rozhodnutí a mimoto i celé právní úpravy dovolání v , obsahově nicméně brojí výhradně proti tomu, že jeho dovolání nebylo připuštěno k meritornímu přezkumu. Ústavní soud dospěl k závěru, že dovolací soud nezasáhl do ústavně zaručených práv, odmítl-li dovolání proto, že stěžovatel v intencích nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti.

Ústavní soud z textu dovolání, které bylo přiloženo k ústavní stížnosti, ověřil, že pouze stěžovatel v obecné rovině namítal, že rozhodnutí odvolacího soudu podle něj spočívá na nesprávném posouzení věci. Brojil proti tomu, jak byla věc posouzena odvolacím soudem, prezentoval vlastní skutkové a právní hodnocení věci i způsob, jakým mělo být o zadostiučinění podle jeho názoru rozhodnuto. Ústavní soud dospěl k závěru, že stěžovatel v dovolání obsahově polemizuje s hodnocením věci odvolacím soudem, aniž by i jen rámcově vymezil, čím má být v intencích založena přípustnost dovolání, tedy že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, popř. že relevantní právní otázka v judikatuře dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, je rozhodována rozdílně anebo má být posouzena jinak.

Na základě uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle jako návrh zjevně neopodstatněný. Současně byl z týchž důvodů a podle téhož ustanovení odmítnut akcesorický návrh, který byl podán spolu s ústavní stížností a sdílí její osud a jímž stěžovatel navrhuje zrušení ustanovení zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. března 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu