Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2820/16

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaj) a soudců Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatelky OLEO CHEMICAL, a. s., adresa Holušická 221/3, 148 00 Praha 4, zastoupené JUDr. Ing. Mgr. Pavlem Sorokáčem MBA, advokátem, se sídlem Pařížská 68/9, 110 00 Praha 1, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. června 2016, č. j. -692, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se o d m í t á.

Odůvodnění:

I.

1. Stěžovatelka se podanou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno právo na spravedlivý proces podle d (dále jen " ").

2. Nejvyšší soud usnesením ze dne 1. června 2016, č. j. -692, odmítl podle věty první , , ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen " "), dovolání povinné (stěžovatelky) směřující proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým byl zamítnut návrh povinné na zastavení exekuce. Nejvyšší soud konstatoval, že dovolatelka v rozporu se zákonným požadavkem ohledně nezbytných obsahových náležitostí dovolání ( o. s. ř) nevylíčila důvod dovolání (vymezením právního posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a výkladem, v čem spočívá nesprávnost tohoto posouzení - a odst. 3 ), a rovněž neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( ve spojení s ). Pokud dovolatelka poukazovala na rozpor dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu s judikaturou dovolacího soudu týkající se aplikace , obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen "obch. zák."), tento rozpor žádným způsobem v dovolání nespecifikovala, a i kdyby tak učinila, usnesení odvolacího soudu bylo v souladu mimo jiné s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 6. srpna 2015 sp. zn. , či s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 11. srpna 2015 sp. zn. , a zde citovanými rozhodnutími téhož soudu, vydanými v obdobných věcech, od nichž nebyl důvod se odchýlit. Nejvyšší soud současně nepřihlédl k podání ze dne 1. února 2016, jímž dovolatelka své dovolání doplnila, neboť toto bylo dle názoru Nejvyššího soudu podáno po lhůtě.

II.

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá porušení shora uvedeného ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, jehož se měl dopustit Nejvyšší soud tím, že dovolání stěžovatelky věcně neprojednal, ale odmítl je z formálních důvodů pro existenci vad. Stěžovatelka vyslovuje přesvědčení, že ve svém dovolání řádně vymezila jak splnění předpokladů dovolání, tak i důvod dovolání a splnila tak zákonem stanovené náležitosti pro řádné dovolání. Zdůrazňuje, že v dovolání namítala, že soudy nerespektovaly konstantní judikaturu Nejvyššího soudu aplikovatelnou na § 196a obch. zák. Nejvyššímu soudu rovněž vytýká, že nepřihlédl k jejímu podání ze dne 1. února 2016, v němž svoji argumentaci v rámci uplatněného dovolacího důvodu upřesnila, vysvětlila a doplnila.

III.

4. Ústavní soud si pro posouzení věci vyžádal od Obvodního soudu pro Prahu 1 příslušný spis sp. zn. .

5. Ústavní soud posléze posoudil argumentaci stěžovatelky, obsah napadeného rozhodnutí a konfrontoval jej s obsahem spisu a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

6. Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

7. Ústavní soud především připomíná, že není další instancí v systému všeobecného soudnictví a výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i přezkoumávání jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí ostatních soudů (srov. např. usnesení ze dne 29. května 2013

sp. zn.

). Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti a jako takový je oprávněn do rozhodovací činnosti ostatních soudů zasahovat jen tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního předpisu nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého (řádného) procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Zřetelně tak akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy ostatních soudů ( y). Proto mu nepřísluší ingerovat do jejich ústavně vymezené pravomoci, pokud jejich rozhodnutím, příp. v průběhu procesu mu předcházejícího nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv.

8. V dané věci stěžovatelka brojí proti postupu Nejvyššího soudu, který její dovolání neprojednal věcně, ale odmítl je pro existenci vad, neboť dovolatelka nevylíčila dovolací důvod, resp. neuvedla kritéria přípustnosti dovolání. K otázce formálních náležitostí dovolání lze v obecné rovině uvést následující. Náležitosti dovolání jsou stanoveny v , v němž je mimo jiné výslovně řečeno, že dovolatel musí uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ), a dále vymezit důvod dovolání, přičemž tento se dle vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto posouzení. Dovolatel tedy musí výslovně označit tu část právního posouzení v rozhodnutí odvolacího soudu, kterou považuje za nesprávnou, a musí snést odpovídající argumentaci, v čem dotčenou nesprávnost spatřuje, jinak řečeno, jak mělo být správně vyloženo a aplikováno použité ustanovení právního předpisu, případně které ustanovení namísto nesprávně použitého měl odvolací soud podle jeho názoru užít. V je dále stanoveno, že podání neobsahující vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje přípustnost dovolání nebo neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být doplněno jen po dobu trvání prekluzivní lhůty k dovolání ( věta první ).

9. Dovolání stěžovatelky však tyto náležitosti nesplňovalo. Jak se podává z vyžádaného spisu, stěžovatelka podala dovolání (velice stručné) ze dne 22. ledna 2016 (č. l. 665), v němž kromě citace zákonných ustanovení pouze uvedla, že nebyla respektována konstantní judikatura aplikovatelná na § 196a obch. zák. v otázce platnosti úvěrových smluv a na ně navázaných notářských zápisů. K tomu poukázala na 3 konkrétní rozhodnutí Nejvyššího soudu, která údajně nebyla odvolacím soudem respektována. I pokud by bylo možno s jistou mírou benevolence připustit, že uvedeným způsobem byl dostatečně vymezen předpoklad přípustnosti, rozhodně však nejsou z jejího podání seznatelné dovolací důvody, jak má na mysli Vzhledem k tomu, že vymezení důvodů dovolání je rovněž obligatorní náležitostí dovolání a jak se podává z , musí být učiněno ve lhůtě pro podání dovolání, což v případě stěžovatelky bylo do 23. ledna 2016, nelze proto v postupu Nejvyššího soudu, který s ohledem na znění o. s. ř nepřihlédl k doplňujícímu podání stěžovatelky ze dne 1. února 2016 (č. l. 670), spatřovat svévoli a rozpor s procesními předpisy. Nejvyšší soud přesvědčivě odůvodnil, proč shledal stěžovatelčino dovolání jako vadné a opřel se při tom o citovanou zákonnou úpravu. Ústavní soud v tomto jeho postupu neshledal žádné excesy či zásahy do zásad spravedlivého procesu.

10. Nad rámec uvedeného Ústavní soud podotýká, že náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou v jednoznačně stanoveny. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést. Odmítnutí dovolání, které tyto požadavky nesplní, není formalismem, nýbrž logickým důsledkem nesplnění zákonem stanovených požadavků (srov. např. usnesení ze dne 12. února 2015

sp. zn.

).

11. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv stěžovatelky, byla ústavní stížnost odmítnuta podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. května 2017

Jiří Zemánek, v. r.

předseda senátu