Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1571/2017-65

33 Cdo 1571/2017-65

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í

V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil rozsudek (pro uznání) ze dne 29. 6. 2006, č.j. -34, kterým Okresní soud v Nymburku uložil žalované zaplatit žalobkyni 23.262 Kč s blíže specifikovanými úroky z prodlení oproti vydání

„dětského kočárku značky Quinny Buzz“

a na náhradě nákladů řízení 9.100 Kč; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání podle a měl odvolací soud za splněné.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním. V intencích dovolacího důvodu podle namítla, že soudy obou stupňů zatížily řízení vadou spočívající v tom, že projednaly věc v její nepřítomnosti, i když včas požádala z důležitého důvodu o odročení. Dovolacímu důvodu podle pak odpovídá výhrada v posouzení podmínek vydání rozsudku pro uznání; za vážný důvod pro prodloužení lhůty stanovené k vyjádření pokládá pracovní neschopnost trvající od 17. 5. 2006 a okolnost, že listinné důkazy týkající se její podnikatelské činnosti neměla k dispozici. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění zákonů č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , nálezu Ústavního soudu č. 31/1996 Sb., , nálezu Ústavního soudu č. 269/1996 Sb., zákonů č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , nálezu Ústavního soudu č. 2/2000 Sb., zákonů č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , nálezu Ústavního soudu č. 276/2001 Sb., zákonů č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , nálezu Ústavního soudu č. 476/2002 Sb., zákonů č. , č. , nálezu Ústavního soudu č. 153/2004 Sb., zákonů č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. a č. (dále jen „ “).

Dovolání žalované není přípustné podle , a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť rozsudek odvolacího soudu nemá ve smyslu ve věci samé zásadní právní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

K dovolacímu přezkumu předestřené právní otázky týkající se splnění podmínek pro postup soudu podle a projednání a rozhodnutí věci v nepřítomnosti řádně předvolaného účastníka ( , ) nepatří z hlediska rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu mezi ty, které by dosud nebyly řešeny, a jejich řešení odvolacím soudem je konformní s již ustálenou judikaturou dovolacího soudu (viz níže).

Z obsahu spisu se podává, že usnesením ze dne 10. 4. 2006, č.j. -23, soud prvního stupně uložil žalované, aby se do třiceti dnů od doručení usnesení ve věci písemně vyjádřila a aby v případě, že nárok uplatněný žalobou zcela (zčásti či jen do základu) neuzná, vylíčila rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, označila důkazy k prokázání svých tvrzení, popř. připojila listinné důkazy, jichž se dovolává. Pokud by nemohla podat písemné vyjádření, poučil ji o povinnosti před uplynutím stanovené lhůty sdělit soudu, jaký vážný důvod jí v tom brání s tím, že na výzvu soudu je povinna tvrzený důvod prokázat. Jestliže se bez vážného důvodu písemně nevyjádří ani ve stanovené lhůtě nesdělí, jaký vážný důvod jí v tom brání, bude mít soud za to, že nárok uplatněný žalobou uznává ( ). Usnesení bylo žalované doručeno 11. 5. 2006 ( ). Ve vyjádření ze 7. 6. 2006, doručeném soudu prvního stupně 12. 6. 2006, žalovaná sdělila důvod, pro který není s to ve lhůtě stanovené soudem vyjádření ve věci podat (dlouhodobá nemoc a opakované zdravotní potíže); současně předložila fotokopii potvrzení o tom, že je od 17. 5. 2006 v pracovní neschopnosti. Soud prvního stupně žalovanou vyzval, aby v dodatečné lhůtě jednoho týdne od doručení doložila lékařskou zprávu o charakteru zdravotních potíží, zejména jakým způsobem jí onemocnění brání v podání písemného vyjádření; poučil ji, že pokud neprokáže, že ji zdravotní stav znemožňuje písemně se vyjádřit, rozhodne soud rozsudkem pro uznání (žalované byla výzva doručena 19. 6. 2006). Podáním z 23. 6. 2006, doručeným soudu 27. 6. 2006, žalovaná odkázala na potvrzení o pracovní neschopnosti, vzhledem k probíhajícímu léčení není s to odhadnout, „kdy nemoc skončí a kdy … budou vráceny účetní doklady,“ které nemá k dispozici, neboť písemnosti týkající se její podnikatelské činnosti za rok 2005 předala Polici ČR. Podle úředního záznamu z 28. 6. 2006 sdělila soudu MUDr. Urbánková, zastupující ošetřující lékařku, že zdravotní potíže žalované nebrání v písemném kontaktu se soudem, že nemá potíže se psaním ani s myšlenkovými pochody. Odvolací soud nařídil ve věci jednání na 31. 10. 2006. Podáním z 20. 10. 2006, došlým soudu 23. 10. 2006, požádala žalovaná o odročení z důvodu nemoci; předložila fotokopii potvrzení, z něhož vyplývá, že je od 17. 5. 2006 v pracovní neschopnosti s lékařem povolenými vycházkami od 10.00 do 12.00 hodin a od 16.00 do 18.00 hodin. Odvolací soud jednání odročil. Ze zprávy MUDr. Šárky Hodboďové, ošetřující lékařky, odvolací soud zjistil, že žalované, která je v pracovní neschopnosti pro onemocnění levého ramene, nic nebrání v písemném styku se soudem, „jelikož je pravák,“ a účastnit se v době vycházek jednání. Odvolací soud nařídil ve věci jednání na 9. 1. 2007 v 10.00 hodin, k němuž předvolal zmocněnce žalobkyně a žalovanou. Podáním z 2. 1. 2007, doručeným soudu 8. 1. 2007, požádala žalovaná o odročení jednání; uvedla, že zdravotní komplikace jí neumožňují účastnit se jednání, zpochybnila zprávy poskytované její ošetřující lékařkou a navrhla, aby si soud vyžádal „odborný lékařský posudek soudního znalce.“ Odvolací soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované.

V rozsudku ze dne ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 21/2006, Nejvyšší soud dovodil, že podal-li žalovaný vyjádření ve věci až po uplynutí lhůty určené v usnesení vydaném podle , nenastane fikce uznání nároku uplatněného žalobou jen tehdy, jestliže žalovaný prokáže, že mu v podání vyjádření bránil vážný důvod, a současně, jestliže takový vážný důvod alespoň sdělil soudu ve lhůtě stanovené pro podání vyjádření nebo jestliže šlo o tak vážný důvod, který mu zabránil v tom, aby soudu byť jen sdělil, že u něj tento vážný důvod nastal ( ).

Zákon výslovně nestanoví, co se ve smyslu rozumí „vážným důvodem", pro který žalovaný nemohl včas podat své vyjádření ve věci, popřípadě „vážným důvodem“, který žalovanému zabránil i v tom, aby soudu byť jen sdělil, že u něj tento vážný důvod nastal. I když vymezení takového „vážného důvodu“ vždy závisí na posouzení všech konkrétních okolností každého jednotlivého případu, lze - s přihlédnutím k povaze věci - obecně uvést, že „vážný důvod“ vyjadřuje překážku, která žalovanému zabraňuje vyjádřit se včas ve věci, popřípadě překážku, která žalovanému zabraňuje sdělit soudu i to, že pro ni nemůže včas podat vyjádření ve věci, a která je významná jen tehdy, je-li v konkrétní situaci vnímána jako stav ospravedlňující nečinnost ze strany žalovaného; překážka v tom, že žalovaný neučinil potřebné úkony, tedy musí mít s ohledem na svou povahu, nepředvídatelnost, závažnost, rozsah nebo i z jiných důvodů obecný aspekt ospravedlnitelnosti. Překážka ospravedlňující nečinnost žalovaného přitom může spočívat nejen v událostech majících objektivní povahu, ale i v okolnostech žalovaným způsobených nebo jinak zaviněných, lze-li je v dané situaci považovat za vskutku ospravedlňující (omlouvající) nečinnost žalovaného. Za vážný důvod proto lze ve smyslu považovat jednak překážku (událost), která žalovanému objektivně (nezávisle na jeho vůli) zabrání písemně se vyjádřit ve věci ve stanovené lhůtě, popřípadě která zabránila žalovanému, aby soudu byť jen sdělil, že u něj takový vážný důvod nastal, jednak okolnost žalovaným případně způsobenou nebo jinak zaviněnou, jestliže ji lze považovat - zejména za přihlédnutí ke všem okolnostem případu a k poměrům žalovaného - za ospravedlňující jeho nečinnost (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2013, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 51/2014, a ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. ). K případům, kdy žalovaný před uplynutím lhůty k podání písemného vyjádření ve věci požádá o její prodloužení, se Nejvyšší soud vyjádřil v rozsudku ze dne 3. 11. 2015, sp. zn. .

V projednávaném případě žalovaná ve vyjádření ze 7. 6. 2006, které došlo soudu prvního stupně včas, tj. ve lhůtě třiceti dnů od doručení usnesení ze dne 10. 4. 2006, č.j. -23, nevylíčila rozhodující skutečnosti své obrany proti uplatněnému nároku, nýbrž – aniž by požádala o prodloužení lhůty – sdělila důvod, který jí brání vyjádřit se k věci. Závěr odvolacího soudu, že tento důvod není důvodem ve smyslu vážným, je ve shodě s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (viz výše). Sluší se připomenout, že ustanovení ve spojení s sankcionuje nečinnost žalovaného a jeho neochotu přispět k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení. Vyjádří-li se tak, že v základních obrysech vylíčí rozhodné skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, nenastane fikce uznání jen proto, že neoznačí důkazy nebo nepřipojí y, jichž se dovolává (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2005, sp. zn. , ze dne 22. 4. 2010, sp. zn. , ze dne 31. 7. 2012, sp. zn. , a ze dne 29. 10. 2013, sp. zn. ).

Námitka, že soud prvního stupně rozsudek 29. 6. 2006 vyhlásil, ačkoliv žalovaná požádala o odročení jednání, je bezpředmětná; podle ustanovení nemusí být pro vydání rozsudku pro uznání nařízeno jednání.

Není sporu o tom, že zdravotní komplikace žalované by bylo možno pokládat za důležitý důvod, pro který odvolací soud jednání nařízené na 9. 1. 2007 odročí. S ohledem na „přístup žalované k celému průběhu řízení“ a – zejména – na zprávy ošetřujících lékařů, z nichž vyplývá, že jí zdravotní stav nebrání v osobní účasti na jednání, věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti ( , ). Takový postup je v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. , podle něhož „důležitost důvodu, pro který účastník řízení žádá o odročení jednání …, soud posuzuje vždy s přihlédnutím ke všem okolnostem konkrétního případu. I když účastník řízení ve své žádosti uvádí důvod jinak způsobilý vést k závěru o odročení jednání (dalšího jednání), není soud vždy povinen takový důvod akceptovat, a to zejména tehdy, není-li využíván v souladu se smyslem a účelem ustanovení , ale k záměrným procesním obstrukcím, sledujícím především bezdůvodné protahování občanského soudního řízení a zvyšování nákladů s tím spojené.“

Protože dovolání žalované není přípustné, dovolací soud je podle , věty první, a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle , a Žalobkyni, která by na jejich náhradu jinak měla právo, náklady v tomto stadiu řízení podle obsahu spisu nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 21. března 2018

JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu