Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 135/2018-391

28 Cdo 135/2018-391

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věcižalobce J. H., P., zastoupeného Mgr. Martinem Mládkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Ostrovní 2064/5, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, IČO: 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené Mgr. Dušanem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Praze, 1, Na Florenci 2116/15, o nahrazení projevu vůle uzavřít smlouvu o převodu pozemku, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. srpna 2017, č. j. -337, , takto:

O d ů v o d n ě n í :(dle )

Dovoláním žalované je napaden v záhlaví označený rozsudek odvolacího soudu v části jeho výroku pod bodem I, kterou byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 17. února 2017, č. j. -217 (ve znění doplňujícího usnesení téhož soudu ze dne 18. května 2017, č. j. -226), jímž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít s žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemku v kat. území P. (jako náhradního pozemku k uspokojení restitučního nároku žalobce coby dědice oprávněné osoby, podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění účinném do 30. 6. 2018 – dále jen „zákon o půdě“).

Podané dovolání Nejvyšší soud odmítl [dle ustanovení , , ve znění účinném do 29. 9. 2017 – dále jen „ “; viz bod 2. článku II. části první, přechodná ustanovení, ], neboť není přípustné (napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se tu končí odvolací řízení, nezávisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a nejde ani o případ, kdy má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; není tak naplněno žádné z hledisek přípustnosti dovolání podle ).

Nejvyšší soud předesílá, že jediným dovolacím důvodem (v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. 1. 2013) může být toliko nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem (srov. ).

Námitky dovolatelky, že v řízení, jež předcházelo rozhodnutí o věci samé, soud prvního stupně opomněl rozhodnout o změně žaloby (a že tento jeho postup odvolací soud aproboval), patří do kategorie tzv. jiných vad řízení (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2017, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. , popř. i důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. ), k nimž, stejně tak jako ke zmatečnostem ( , a b/ a ), přihlíží dovolací soud tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. věty druhé ); samy o sobě vady řízení přípustnost dovolání založit nemohou.

K argumentaci dovolatelky vztahující se k samotné otázce kvalifikace podání žalobce ze dne 3. února 2017 (které soudy nižších stupňů nevyhodnotily jako změnu žaloby dle ) sluší se snad uvést i tolik, že ani v tomto směru úvaha odvolacího soudu nikterak nevybočuje ze závěrů ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2006, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. , a ze dne 21. 2. 2017, sp. zn. ), podle níž uvedení další relevantní skutečnosti není změnou žaloby, nýbrž jejím doplněním o žalobní tvrzení.

Zajisté jde o změnu žaloby také tehdy, domáhá-li se žalobce stejného plnění na základě jiného skutkového základu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2001, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 21/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2010, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2010, sp. zn. ); je-li podání žalobce podle svého obsahu ( ) změnou žaloby, pak tomu, aby se soud vyslovil k přípustnosti takové změny usnesením podle také nepřekáží, že žalobce tomuto procesnímu úkonu přisuzuje jiný význam (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2005, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2004, sp. zn. ).

O naposled zmiňovanou procesní situaci ovšem v posuzované věci nejde, jestliže nejenom požadované plnění, ale i skutkový základ žalobou uplatněného nároku na převod jiných vhodných pozemků, i poté dovozovaný z týchž právně významných skutečností (téhož skutku), zůstaly nezměněny, přičemž inkriminovaným podáním žalobce toliko doplnil vylíčení některých v tomto směru rozhodných skutečností (zejm. co do hodnoty odňatých pozemků a požadovaných náhradních pozemků, jakož i co do liknavosti žalované při uspokojování nároku).

Není-li dovolání přípustné, je pak nezávažná i argumentace dovolatelky o existenci dalších vad řízení (srov. věty druhé ), a to včetně vad zmatečnostních (namítá-li dovolatelka, že jí byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem; ), k jejichž nápravě slouží žaloba pro zmatečnost, nikoliv dovolání.

V situaci, kdy Nejvyšší soud v přiměřené lhůtě přikročil přímo k rozhodnutí o samotném dovolání, nebylo již samostatně rozhodováno o dovolatelkou současně podaném návrhu na odklad právní moci napadeného rozhodnutí, jenž tak sdílí osud (nepřípustného) dovolání (k ústavní konformitě takového postupu srov. také nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a v situaci, kdy dovolání žalované bylo odmítnuto a kdy k nákladům (oprávněného) žalobce, jenž se prostřednictví svého zástupce vyjádřil k dovolání, patří odměna advokáta ve výši 2 500 Kč [srov. , , , , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300 Kč ( advokátního tarifu) a náhradou za daň z přidané hodnoty ( ) ve výši 588 Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. února 2018

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu