Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 5417/2017-211

26 Cdo 5417/2017-211

U S N E S E N Í

statutárního města Ústí nad Labem

České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových

, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, IČO: 69797111, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. června 2017, č. j. -165, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaná

je povinna

zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobce se domáhal (žalobou podanou u Okresního soudu v Ústí nad Labem /soudu prvního stupně/ dne 27. března 2013) určení vlastnického práva k tam specifikovaným částem tam označených pozemků s odůvodněním, že je jejich vlastníkem na základě , resp. , o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, v tehdy účinném znění (dále jen „ “).

Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 27. června 2016, č. j. -143, určil, že žalobce je vlastníkem tam specifikovaných pozemků označených nyní parcelními čísly– ostatní plocha, a– zahrada (výrok I.), řízení zastavil – v důsledku částečného zpětvzetí žaloby – ohledně určení vlastnického práva k tam specifikovanému pozemku označenému nyní parcelním číslem– ostatní plocha (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok III.).

K odvolání žalované Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací rozsudkem ze dne 20. června 2017, č. j. -165, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v napadeném vyhovujícím výroku I. (v tam uvedeném správném znění) a v závislém nákladovém výroku III. (výrok I.); současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků (výrok II.).

Dovolání žalované (dovolatelky) proti rozsudku odvolacího soudu, k němuž se žalobce písemně vyjádřil, není přípustné podle ( , , ve znění účinném do 31. prosince 2013 /viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII / – dále jen „ “), neboť otázka nastolená k dovolacímu přezkumu (otázka určitosti žaloby a s tím související otázka včasnosti uplatnění nároku na určení vlastnického práva v souladu s ustanovením ) byla již v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího vyřešena, od ustáleného řešení této otázky se dovolací soud neodklání ani v posuzované věci a rozhodnutí odvolacího soudu je s ním v souladu.

Soudní praxe je dlouhodobě ustálena v názoru, že občanské soudní řízení má sloužit k účinné ochraně práv účastníků, a to při respektování platné právní úpravy vztahů plynoucích z hmotněprávní úpravy. Smyslem občanskoprávního řízení není výklad předpisů ryze formalistickým způsobem, který ve svém důsledku vede k odepření existujícího ohroženého práva. Přestože procesní právo poskytuje ochranu subjektivním právům vzniklým na základě ustanovení pozitivního (zpravidla hmotného) práva, nemůže tento důsledek vést k závěru, podle něhož formalistickým výkladem ustanovení procesního práva dojde k odepření práva, jehož existence a případné porušení nebo ohrožení bylo v žalobě náležitě odůvodněno, avšak vyústilo v nepřiléhavou formulaci žalobního petitu. Úprava žaloby z hlediska posledně uvedeného požadavku plynoucího z ustanovení procesního práva (tj. určitosti žaloby), nemůže měnit nic na zachování účinků včasného uplatnění hmotněprávního nároku, který jinak byl ze žaloby srozumitelně seznatelný (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. května 2015, sp. zn. ). Navíc již v rozsudku ze dne 18. září 2001, sp. zn. , uveřejněném pod č. C 740 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, Nejvyšší soud vyslovil názor, že z důvodu vadné formulace žalobního návrhu není možno žalobu zamítnout, pokud žalobce nebyl o nesprávnosti návrhu poučen. Zamítnutí žaloby jen pro vady formulace žalobního návrhu v případě, kdy je jinak zcela zjevné, o co žalobci jde, by bylo v rozporu s cíli občanského soudního řízení vyjádřenými v , nebyl-li by žalobce o nesprávnosti formulace žaloby poučen. To pak plyne i z ustanovení týkajícího se poučovací povinnosti soudů a z , který upravuje postup při odstranění vad podání. Shodné závěry obsahují i rozsudky Nejvyššího soudu z 20. března 2002, sp. zn. , a z 11. 1edna 2002, sp. zn. . Současně je třeba poukázat na dlouhodobě ustálený judikatorní závěr (ač vyslovený při aplikaci jiných hmotněprávních předpisů, je – bez jakýchkoliv pochybností – použitelný i v posuzovaném případě), podle něhož je žaloba o vydání části pozemku přesná a určitá nejen tehdy, jestliže je požadovaný díl předmětné nemovitosti označen v připojeném geometrickém plánu, ale také v případě, že je dostatečně identifikován jiným způsobem, nevzbuzujícím pochybnosti o tom, jaké části pozemku se návrh týká (srov. rozsudky Nejvyššího soudu z 27. března 1997, sp. zn. , uveřejněný pod č. 26/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, z 1. září 2016, sp. zn. , či z 28. února 2017, sp. zn. , který byl na zasedání občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 15. listopadu 2017 schválen k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek /ústavní stížnost podanou proti citovanému rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením z 25. října 2017, sp. zn. ). K opatření geometrického plánu lze přikročit až v průběhu řízení samotného (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. srpna 2009, sp. zn. ).

Za situace, kdy žalobce podal žalobu před uplynutím lhůty stanovené v a části pozemků, jež byly dříve evidovány jako samostatné pozemkové parcely, označil údaji z evidence v pozemkové knize a tzv. „Grafickým srovnávacím sestavením parcel k. ú. B.“, jde z hlediska určitosti žaloby o dostatečnou identifikaci pozemků. Dovodil-li odvolací soud, že uplatnil včas své právo u soudu způsobem, jaký vyžaduje zákon, neodchýlil se od citované judikatury; jeho rozhodnutí je naopak výrazem standardní soudní praxe, od níž není důvod se odchýlit ani v poměrech projednávané věci.

Dovolací soud nepřehlédl dovolatelčino sdělení, že dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu jakoby v celém rozsahu, tedy včetně nákladových výroků. Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – názor, že ve vztahu k těmto výrokům schází v dovolání vymezení dovolacího důvodu ( ), jakož i vylíčení, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( ), přičemž o tyto náležitosti nebylo doplněno ve lhůtě podle Podle názoru dovolacího soudu tak dovolání proti uvedeným výrokům ve skutečnosti nesměřuje, byť dovolatelka, avšak pouze formálně, naznačila, že dovolání i proti nim podává.

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud dovolání podle odmítl – se souhlasem všech členů senátu ( ) – pro nepřípustnost.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 19. února 2018

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu