Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3295/2017-275

32 Cdo 3295/2017-275

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a Mgr. Jiřího Němce v právní věci žalobkyně MONETA Auto, s. r. o.,se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1422/1a, identifikační číslo osoby 60112743, zastoupené JUDr. Miroslavem Nyplem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Dukelská třída 15/16, proti žalovanému E. Ch., zastoupenému JUDr. Sylvou Vartovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Musorgského 1077/14, o zaplacení částky 77 425,68 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2017, č. j. -224, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 5 469 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jeho zástupkyně.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žaloba o zaplacení částky 77 425,68 Kč s příslušenstvím se zamítá (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž co do přípustnosti odkazuje na ustanovení (dále též jen „ “) a uvádí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek změnil tak, že žalovanému uloží zaplatit žalobkyni částku 77 425,68 Kč s příslušenstvím a náklady řízení před soudy všech stupňů.

Žalovaný má za to, že dovolání postrádá dostatečné vymezení dovolacího důvodu, a navrhuje, aby je Nejvyšší soud odmítl, případně - pokud dovolání shledá přípustným - aby je jako nedůvodné zamítl, a žalobkyni uložil nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení.

Vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a k době zahájení řízení se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Z ustanovení vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení právní otázky odvolacím soudem odchyluje a o kterou konkrétní otázku hmotného nebo procesního práva jde. Tomuto požadavku dovolatelka nedostála, neboť otázku hmotného ani procesního práva, na jejímž řešení spočívá rozhodnutí odvolacího soudu, neformulovala.

Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že nebyla řádně poučena podle ustanovení Jestliže však neformulovala žádnou otázku procesního práva, není tato námitka vady řízení relevantní, neboť podle ustanovení dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tvrzení dovolatelky o vadě řízení nezahrnuje žádnou odvolacím soudem řešenou otázku procesního práva, která by splňovala předpoklady vymezené ustanovením , přípustnost dovolání tudíž založit nemůže, i kdyby se soudy nižších stupňů procesního pochybení dopustily (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. , ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. , a ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. , jež jsou veřejnosti k dispozici, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách). Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že námitky o nedostatečném poučení účastníka o jeho procesních právech nemohou založit přípustnost dovolání podle ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. , či ze dne 30. 12. 2016, sp. zn. ). Rovněž v rozsudku ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. , na nějž odkazuje dovolatelka, Nejvyšší soud uvedl, že nesplnil-li soud poučovací povinnost podle ustanovení , zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (což, jak bylo uvedeno výše, není způsobilým dovolacím důvodem podle ve znění účinném od 1. 1. 2013).

Pro úplnost se dodává, že dovolatelkou citovaná rozhodnutí vycházejí z odlišného procesního stavu. V usnesení ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. , se Nejvyšší soud zabýval situací, kdy žalobci nebylo poskytnuto poučení podle ustanovení , neboť se on ani jeho zástupce přes řádné předvolání nedostavili na jednání soudu. V rozsudku ze dne 15. 5. 2008, sp. zn. , Nejvyšší soud posuzoval stav, kdy žalobce přes poučení soudu prvního stupně podle ustanovení nedoplnil vylíčení rozhodných skutečností opisem údajů z listin, z nichž žalobce vycházel, jež navrhl jako důkaz a jež byly oběma účastníkům známy.

Pouhý nesouhlas dovolatelky s právním posouzením věci soudy nižších stupňů nemůže založit přípustnost dovolání.

Nejvyšší soud proto dovolání proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu odmítl podle ustanovení pro vady.

Dovolání proti druhému výroku rozsudku odvolacího soudu není přípustné vzhledem k ustanovení , neboť výše nákladů řízení, k jejichž úhradě byla žalobkyně zavázána za řízení před soudy obou stupňů (21 646,90 Kč), nepřevyšuje částku 50 000 Kč (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sen. zn. , a ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. ). Nejvyšší soud proto dovolání v této části odmítl podle ustanovení jako nepřípustné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 20. 2. 2018

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu