Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 5671/2017-1078

22 Cdo 5671/2017-1078

U S N E S E N Í

M. K.

S. K.

, zastoupenému JUDr. Markem Bánským, advokátem se sídlem v Praze 1, Elišky Krásnohorské 10/2, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2017, č. j. -1009, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 24 871 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Borise Vacy.

III. Návrh žalovaného na odklad vykonatelnosti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2017, č. j. -1009,

se zamítá

.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. 6. 2016, č. j. -947, přikázal ze zaniklého společného jmění účastníků řízení do výlučného vlastnictví žalobkyně finanční prostředky na běžném účtu vedeném u Komerční banky, a. s. na jméno žalobkyně, se zůstatkem ke dni zániku manželství a společného jmění ve výši 1 998,21 Kč, dále finanční prostředky – penzijní připojištění u Vojenského otevřeného penzijního fondu, a. s., podle smlouvy, převedeného do ING Penzijní fond, a. s., uzavřené žalobkyní, se zůstatkem na účtu ke dni zániku manželství a společného jmění ve výši 157.252,70 Kč a movité věci tvořící vybavení bytu č. 6 v domě na adrese P. (výrok I.). Do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal pozemek v obci a katastrálním území P., jehož součástí je budova, dále movité věci tvořící vybavení této budovy, finanční prostředky na osobním účtu vedeném u UniCredit Bank Czech Republic, a. s., na jméno žalovaného se zůstatkem na účtu ke dni zániku manželství a společného jmění ve výši 39 128,06 Kč a finanční prostředky na účtu vedeném u Volksbank Laa a.d. Thaya eing. Gen m. b. H. (výrok II.) Současně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílu částku 864 938,60 Kč a 7 613,835 EUR do šesti měsíců od právní moci rozsudku (výrok III.). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení vzniklých státu (výrok IV. a V.) a stanovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI.).

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 29. 6. 2017, č. j. -1009, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil, výrok II. změnil tak, že výše finančních prostředků na účtu vedeného u Volksbank Laa a.d. Thaya činí 12,20 EUR, jinak jej potvrdil; výrok III. změnil tak, že výše vypořádacího podílu činí celkem 3 142 336,62 Kč, jinak jej potvrdil (výrok I.). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení vzniklých státu (výrok II. a III.) a stanovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání. Přípustnost dovolání odvozuje od (dále jen ), „neboť rozsudkem odvolacího soudu byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé“. Žalovaný odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci (srov. ve znění účinném do 31. 12. 2012). Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dále navrhuje, aby Nejvyšší soud přiznal odkladný účinek výroku č. I. napadeného rozsudku.

Žalobkyně k dovolání uvádí, že jeho obsahem je pouze nedovolená polemika se zjištěným skutkovým stavem a předkládá jeho vlastní verzi. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.

Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno před 30. 9. 2017, projednal Nejvyšší soud dovolání a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném do 29. 9. 2017 (dále jen „ “; srov. čl. II odst. 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle až 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Dovolatel se otázce přípustnosti dovolání věnoval pouze odkazem na dřívější úpravu dovolacího řízení [ ve znění účinném do 31. 12. 2012, tj. před novelou provedenou ], kterou však na rozhodnutí odvolacího soudu vydaná po 1. 1. 2013 nelze aplikovat (srov. přechodné ustanovení čl. II bod 7. ). Dovolatel vůbec nevymezuje (a takové vymezení nelze dovodit ani z celého obsahu dovolání), od konkrétně jaké ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se odvolací soud při řešení rozhodné právní otázky odchýlil, případně zda v rozhodovací praxi dovolacího soudu ještě nebyla vyřešena, je rozhodována rozdílně anebo má být posouzena jinak. Může-li být přitom dovolání přípustné jen podle ve znění účinném od 1. 1. 2013, je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. , ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. , ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. , a ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. ). Nedostatek takového údaje představuje vadu dovolání, která brání rozhodnutí Nejvyššího soudu o tomto mimořádném opravném prostředku.

Dovolatel pouze napadá skutková zjištění odvolacího soudu ohledně předmětu společného jmění účastníků, ale nikterak neformuluje (v souvislosti s provedeným dokazováním) otázku procesního práva, na níž by bylo rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Neuvádí tak, v čem spatřuje (vzhledem k otázce dokazování) splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu

Pouhá polemika se správností určitých skutkových zjištění, aniž by dovolatel uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu , nepředstavuje řádné vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ve spojení s (srov. odst. 24 – 27 nálezu Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. ). V takovém případě je ovšem dovolací soud skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů vázán a není oprávněn je v rámci dovolacího řízení přezkoumávat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. , ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. , nálezem Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. , a nálezem Ústavního soudu ze dne 3. 5. 2017, sp. zn. ).

Protože dovolání neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( ) ani způsobilý dovolací důvod ( ), Nejvyšší soud dovolání žalovaného podle odmítl.

Dovolatel dále v dovolání navrhuje odklad vykonatelnosti výroku I. dovoláním napadaného rozsudku odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , dospěl k závěru, že lze akceptovat takový postup, kdy o návrhu na odklad vykonatelnosti Nejvyšší soud rozhodne spolu s dovoláním, aniž by se zabýval důvody, pro které je jeho vydání navrhováno, to však za předpokladu, že se tak stane ve lhůtě přiměřené pro samotné rozhodnutí o návrhu na odložení výkonu rozhodnutí. Stejně tak nelze nic namítat proti tomu, kdy Nejvyšší soud ve stejné lhůtě projedná dovolání meritorně. Vzhledem k tomu, že dovolací soud o dovolání žalovaného rozhodl neprodleně (tedy v Ústavním soudem zdůrazněné přiměřené lhůtě), nezabýval se návrhem žalovaného na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Výrok o návrhu na odklad vykonatelnosti je totiž ve vztahu k výroku, jímž se dovolací řízení končí odmítnutím nebo zamítnutím dovolání, výrokem akcesorickým (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. ).

V souladu s věta druhá rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. ledna 2018

Mgr. David Havlík

předseda senátu