Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 4753/2017-391

28 Cdo 4753/2017-391

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

město Vodňany,

IČO 00251984, se sídlem Městského úřadu Vodňany ve Vodňanech, nám. Svobody 18, zastoupenému Mgr. Tomášem Dvořákem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Holečkova 2649/7,

o zaplacení 188.515,- Kč s příslušenstvím

, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. června 2017, č. j. -363, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. června 2017, č. j. -363,

se ruší

a věc

se

tomuto soudu

vrací

k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví označeným rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 23. 9. 2016, č. j. -322, potvrzen ve výroku I., jímž byla žaloba o zaplacení 188.515,- Kč se specifikovaným úrokem z prodlení zamítnuta (výrok I. rozsudku odvolacího soudu); současně odvolací soud změnil nákladové výroky II. – IV. rozsudku prvostupňového soudu tak, že žalobce zavázal nahradit žalovanému na nákladech prvostupňového řízení 13.573,- Kč a rozhodl o poměrné povinnosti procesních stran nahradit náklady státu (výrok II. rozsudku odvolacího soudu), a uložil žalobci, aby žalovanému nahradil náklady odvolacího řízení 21.683,20 Kč (výrok III. rozsudku odvolacího soudu).

Žalobce uplatněný nárok odůvodňuje tím, že je vlastníkem budovy bez čp. na stavební parcele č. v katastrálním území V., kterou žalovaný coby nevlastník nájemní smlouvou ze dne 20. 9. 1999 neplatně pronajal obchodní společnosti Městské hospodářství Vodňany, spol. s r.o., přičemž se, inkasuje uvedenou smlouvou sjednané nájemné, za dobu od 12. 2. 2010 do 31. 5. 2013 na žalobcův úkor bezdůvodně obohatil o 188.515,- Kč. Soud prvního stupně se sice ztotožnil s argumentací žalobce ohledně nedostatku vlastnického práva žalovaného města k předmětné budově, dovodil však současně, že žalovanému k budově svědčilo právo hospodaření, pročež se jejím pronájmem na úkor žalobce bezdůvodně neobohatil. Z uvedeného důvodu žalobě nevyhověl. Odvolací soud pak uzavřel, že bez ohledu na to, kdo byl v rozhodném období ve skutečnosti vlastníkem předmětné budovy či osobou oprávněnou s ní disponovat, není namístě žalobě vyhovět, neboť i pro případ existence žalobcova vlastnického práva a nedostatku oprávnění žalovaného budovu pronajmout, brání úspěšnosti žaloby nedostatek věcné legitimace žalobce k uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení (odpovídajícího částkám nájemného vyplaceným na základě neplatné smlouvy) vůči žalovanému domnělému pronajímateli; za pasivně věcně legitimovaný subjekt ve sporu o vydání případného bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním předmětné budovy přitom odvolací soud ve vztahu k žalujícímu vlastníkovi označil toliko přímého uživatele (domnělého nájemce). Rozsudek soudu prvního stupně proto, byť z jiných než soudem prvního stupně artikulovaných důvodů, v zamítavém výroku I. o věci samé jako věcně správný potvrdil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání žalobce. Předpoklady jeho přípustnosti spatřoval v tom, že odvolací soud hmotněprávní otázku věcné legitimace účastníků řízení o vydání bezdůvodného obohacení, na jejímž vyřešení jeho rozhodnutí závisí, posoudil v rozporu s rozhodovací praxí dovolacího soudu. Odkazoval přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , , , , , , a . Namítal, že v poměrech projednávané věci se na úkor žalobce, coby vlastníka nemovitosti, bezdůvodně neobohacuje její faktický uživatel, nýbrž ten, kdo ji neplatně pronajímá (domnělý pronajímatel), tj. žalovaný. Závěry odvolacího soudu o nedostatku věcné legitimace účastníků posuzovaného sporu o vydání bezdůvodného obohacení z uvedeného důvodu označoval za nesprávné. Navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudky soudů nižších stupnů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dovolání projednal podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (v textu i jen – „ “), které je – se zřetelem na data zahájení řízení a vydání dovoláním napadeného rozhodnutí (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – rozhodné pro dovolací přezkum.

Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (žalobcem), jednající prostřednictvím pověřeného zaměstnance s právnickým vzděláním ( ), a ve lhůtě stanovené , Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným podle , neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení hmotněprávní otázky (věcné legitimace účastníků sporu o vydání bezdůvodného obohacení), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz judikaturu dále citovanou).

Zmatečnosti ( , odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 ) ani jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí a k nimž dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (srov. ), se z obsahu spisu nepodávají.

Nejvyšší soud se proto dále zabýval tím, zda je dán důvod vymezený dovoláním, tedy prověřením správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem v hranicích dovoláním vymezené otázky.

O nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle ) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Posuzovaný případ se řídí ustanoveními , , účinného do 31. 12. 2013 (dále jen – „obč. zák.“), neboť bezdůvodné obohacení, jehož vydání se žalobce domáhá, mělo vzniknout v době od 12. 2. 2010 do 31. 5. 2013 (srov. a 3 , , účinného od 1. 1. 2014).

Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatil, musí obohacení vydat. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

Předpokladem odpovědnosti za získané bezdůvodné obohacení, které se musí vydat, je objektivně vzniklý stav obohacení, tj. přesun majetkových hodnot, který nastal způsobem, jež právní řád neuznává. Tím, kdo je v rámci odpovědnosti za bezdůvodné obohacení pasivně legitimován, je tedy ve smyslu ustanovení § 451 odst. 1 obč. zák. ten, jehož majetek se na úkor druhého neoprávněně zvětšil nebo u něhož nedošlo ke zmenšení majetku, ač k tomu mělo v souladu s právem dojít (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. ). Z komentářové literatury viz Škárová, M. in Švestka, J. – Spáčil, J. – Škárová, M. – Hulmák, M. a kol. I. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 1325. Respektuje uvedené obecné východisko, přitom judikatura Nejvyššího soudu opakovaně dovodila, že k vydání bezdůvodného obohacení vzniklého následkem neplatného přenechání nemovitosti k užívání třetí osobě je vůči jejímu vlastníku povinen – a ve sporu o jeho vydání tudíž i pasivně věcně legitimován – domnělý pronajímatel (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. , ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. , ze dne 26. 5. 2011, sp. zn. nebo ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. ), a nikoliv „přímo“ faktický uživatel nemovitosti (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2008, sp. zn. , či ze dne 27. 11. 2013, sp. zn. /ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 10. 6. 2014, sp. zn. ).

Odvolací soud se citovanými judikatorními závěry dovolacího soudu, jež obstály i v ústavněprávní rovině a od nichž není důvodu se odchylovat ani v projednávané věci, očividně neřídil. Zamítavý rozsudek totiž založil naopak na úvaze, že v posuzovaném sporu o vydání bezdůvodného obohacení, vzniklého na úkor žalujícího vlastníka nemovitosti následkem jejího neplatného přenechání k užívání třetí osobě, nelze vzhledem k nedostatku pasivní věcné legitimace na straně žalovaného domnělého pronajímatele žalobě vyhovět ani v případě, že bude prokázáno žalobcovo vlastnické právo k předmětné budově a vyjde najevo nedostatek oprávnění žalovaného tuto budovu pronajmout. Právní posouzení věci odvolacím soudem (jde-li o vyřešení otázky věcné legitimace účastníků projednávaného sporu o vydání bezdůvodného obohacení) je tudíž zjevně nesprávné.

V situaci, kdy nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, odmítnutí dovolání, jeho zamítnutí nebo změnu rozhodnutí odvolacího soudu, proto Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu, včetně akcesorických nákladových výroků, zrušil ( ) a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení ( , věty první, ). Podle ustanovení , věty první, rozhodl o dovolání bez jednání.

Právní názor vyslovený Nejvyšším soudem v tomto rozsudku je pro soudy nižších stupňů v dalším řízení závazný ( , ).

V rozhodnutí, jímž se řízení bude končit, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení ( , věty druhé, ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. února 2018

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu