Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 5483/2017-223

28 Cdo 5483/2017-223

U S N E S E N Í

K. S.

P. S.

, P., zastoupené JUDr. Marcelou Šonkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Trojanova 342/18, proti žalované

J. V.

, L. T., zastoupené JUDr. Vladimírem Čerňanským, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 41,

o 1.001.189 Kč s příslušenstvím

, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. února 2017, č. j. -159, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaná

je povinna

zaplatit každému ze žalobců na nákladech dovolacího řízení částku 12.640 Kč k rukám jejich advokátů JUDr. Rudolfa Vokouna, CSc., a JUDr. Marcely Šonkové do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Praha-východ rozsudkem ze dne 12. 5. 2016, č. j. -100, uložil žalované zaplatit žalobcům shora řečenou částku s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III.). Přisvědčil tak požadavku žalobců na vydání bezdůvodného obohacení představovaného částí kupní ceny uhrazenou jimi na základě absolutně neplatné kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky řízení. Jelikož žalovaná se již opět stala výlučnou majitelkou nemovitosti, která byla předmětem smlouvy, tíží nyní povinnost ve smyslu , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), vrátit, čeho se jí plněním z absolutně neplatné kupní smlouvy dostalo, právě ji. V řízení bylo prokázáno, že kupní cena byla zaplacena ve dvou splátkách, a to na ve smlouvě označená platební místa (bankovní účty), pročež okresní soud shledal žalovanou (prodávající) ve sporu pasivně věcně legitimovanou. Námitce promlčení jí uplatněné s odkazem na obč. zák. nepřitakal, neboť se jedná o synallagmatický závazek, v němž by druhá ze stran promlčení (zde vlastnického práva) namítat nemohla. Žalobě proto v plném rozsahu vyhověl.

K odvolání žalované přezkoumal shora uvedené rozhodnutí Krajský soud v Praze, jenž je rozsudkem ze dne 1. 2. 2017, č. j. -159, změnil ve výrocích II. a III. co do výše náhrady nákladů řízení, ve zbylé části je stejně jako ve výroku I. potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky II. a III.). Odkazuje na skutková zjištění soudu prvního stupně, ztotožnil se i s jeho právním hodnocením. Akcentoval, že žalobci svůj závazek plnili zcela v souladu se smlouvou na v ní určená platební místa, pročež nelze přitakat žalované namítající, že od žalobců sjednanou kupní cenu neobdržela. K vypořádání v intencích ustanovení § 457 obč. zák. jsou pak věcně legitimovány právě jedině strany neplatné, resp. později zrušené smlouvy. Odmítl též argument žalované, že na žalobce (kupující) nepřešlo vlastnické právo, a není tak možné hovořit o synallagmatickém vztahu, nebylo-li z jejich strany čeho vracet. Poukazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, kvitoval naopak i negativní stanovisko okresního soudu k namítanému promlčení práva žalobců. V závěru odvolací soud korigoval výpočet náhrady nákladů řízení provedený soudem prvního stupně, a v tomto směru přistoupil ke změně příslušné části jeho rozsudku, jejž ve zbytku jako věcně správný potvrdil.

Proti zmíněnému rozhodnutí brojí žalovaná dovoláním, spatřujíc jeho přípustnost ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), v rozporu posouzení věci odvolacím soudem s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, jakož i přítomnosti otázek, jež prozatím v jeho judikatuře nebyly řešeny. Odklon od názorů zastávaných dovolacím soudem vidí především v hodnocení daného závazku jako synallagmatického. Zdůrazňuje, že sama žaloba nevyjadřuje nezbytnost vzájemného vypořádání, ostatně ani nemůže, bylo-li již vlastnické právo žalované navráceno, resp. nepozbyla-li je, pročež jí nelze vyhovět (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ). Dovolatelka má za to, že není, čeho by měla žalobcům odevzdávat, plnili-li tito jednak na účet bankovní instituce a dále ve prospěch třetí osoby, leč jí plněno ničeho nebylo (odkazuje přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a ). Dostalo-li se jí snad bezdůvodného obohacení úhradou jejího dluhu u banky, opakuje, že právo požadovat vydání této sumy je již promlčeno. Za v judikatuře doposud neřešené pokládá problémy, zda je povinna vrátit něco, co nikdy neobdržela, a zda lze hodnotit jako určení platebního místa údaj ve smlouvě, který tam prokazatelně nemohla uvést žalovaná, jež majitelku účtu, který za ně má být považován, neznala. Pochybuje o případnosti úvahy stran existence jakéhokoliv právního vztahu mezi ní a žalobci, neboť uzavřeli-li absolutně neplatnou smlouvu, nemohou z ní vyplývat žádná práva ani povinnosti, a na jejím základě rovněž nemůže být plněno. S ohledem na vyslovené navrhuje odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, jeho zrušení a popřípadě též kasaci rozsudku soudu prvního stupně.

K dovolání žalované se obsahově shodnými podáními vyjádřili oba žalobci, již se s jí zastávaným pohledem neztotožňují, poukazují na judikatorní vývoj v klíčových otázkách a považujíc rozhodnutí soudů obou stupňů za konformní s dosavadní rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, navrhují podání žalované pro nepřípustnost odmítnout.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, které je podle čl. II bodu 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dle čl. II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.

Nejvyšší soud se jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou podle , zabýval jeho přípustností.

Dle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání přípustným shledat nelze.

Předně je nutné odmítnout mínění žalované zavrhující úspěch žaloby pro nevyjádření vzájemného závazku obou zainteresovaných stran. Ostatně i v dovolatelkou odkazovaném rozsudku ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. , Nejvyšší soud připouští, že obdobné formulace žaloby na vydání plnění poskytnutého na základě neplatné smlouvy není zapotřebí v případě, obdržel-li již jeden z účastníků plnění nazpět. Byla-li proto žalovaná, jež je skutečnou majitelkou předmětné nemovitosti, zapsána jako její vlastník do katastru nemovitostí, bylo již povinnosti žalobců, jakožto druhé strany neplatné smlouvy, učiněno zadost, a není nadále nezbytné podmiňovat v rámci soudního rozhodnutí vrácení kupní ceny jejím splněním (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2014, sp. zn. , a ze dne 26. 9. 2012, sp. zn. ).

Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se pak při výkladu § 457 obč. zák. konstantně přiklání k názoru, dle něhož v případě bezdůvodného obohacení vzniklého na základě plnění z neplatné smlouvy jsou ve vzájemném vztahu pouze účastníci tohoto právního úkonu, jimž tudíž přísluší i věcná legitimace – aktivní i pasivní ve sporu o ně, nehledě na to, zda se v důsledku neplatného právního úkonu obohatil i někdo jiný (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 31/2005, či též jeho usnesení ze dne 3. 6. 2009, sp. zn. ). Lze-li zjištěný skutkový stav subsumovat pod hypotézu předvídanou § 451 odst. 2 obč. zák. a realizované majetkové transfery považovat za plnění z neplatné smlouvy, jako tomu bylo v nynější věci, přičemž žalovaná uvedené v dovolání nerozporuje, determinují pak strany byť neplatné smlouvy i věcně legitimované subjekty vztahu z bezdůvodného obohacení majícího původ právě v plnění naznačeným způsobem defektní smlouvy (viz kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. ). Neobstojí tudíž námitky žalované, dle nichž nejsou účastníci sporu v žádném vzájemném vztahu.

Ustálené judikatuře dovolacího soudu pak odpovídá i úsudek soudů nižších stupňů ohledně platebních míst sjednaných kontrahenty. Smluvním stranám totiž nic nebrání, aby se dohodly, že povinnost zaplatit cenu bude splněna prostřednictvím účtu třetí osoby jako platebního místa, aniž by se však tato osoba stávala účastníkem kontraktu. Zmíněný postup byl Nejvyšším soudem opakovaně akceptován jako korektní (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2010, sp. zn. , ze dne 1. 9. 2015, sp. zn. , ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. , či konečně i jeho rozsudek ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. ). Ujednaly-li si proto strany předmětné smlouvy, že kupní cena bude zaplacena prostřednictvím dvou splátek, jedné na účet u TGI Money a.s. a druhé na bankovní účet paní H. H., v souladu s čímž žalobci skutečně plnili, jak vyplývá ze skutkových zjištění nalézacích soudů, jež není dovolací soud kompetentní přezkoumávat, je třeba poskytnuté částky hodnotit jako uhrazené ve prospěch žalované, jakožto prodávající. S odkazem na shora zmíněné je to jedině ona, kdo se prostřednictvím nich obohatil, pročež je i pasivně věcně legitimovanou k jejich vrácení, což se nikterak nepříčí ani závěrům dovolatelkou poukazovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu (rozsudky ze dne 4. 2. 2009, sp. zn. , a ze dne 21. 7. 2005, sp. zn. ), vycházejících z posouzení odlišných skutkových okolností, a sice charakteru plnění mylně a bez právního důvodu zaslaného na účet třetí osoby. Uvedený úsudek pak nemohou zvrátit ani tvrzení žalované, dle nichž byl účet paní H. do smlouvy doplněn podvodně bez jejího vědomí, neboť svými argumenty, jež nevykazují charakteristiky vyžadované , napadá toliko způsob hodnocení důkazů nalézacími soudy, popř. prostřednictvím nich zpochybňuje zjištěné skutkové závěry (především obsah smluvních ujednání), čímž ovšem rovněž nemůže přípustnost svého dovolání založit (srov. namátkou usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. , a ze dne 3. 1. 2017, sp. zn. ).

Nepřípadnou je pak opakovaně, bez relevantní argumentace vymezující ve vztahu k ní přípustnost dovolání, uplatňovaná námitka promlčení práva žalobců domáhat se vrácení zaplacené kupní ceny (resp. její části). Odvolací soud i soud prvního stupně postupovaly zcela v intencích judikatury Nejvyššího soudu zdůrazňující, že stran uplatnění § 107 odst. 3 obč. zák., dle něhož jsou-li účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat, není rozhodující, že se převod vlastnictví právě z důvodu neplatnosti smlouvy neuskutečnil, a kupující tak vlastnictví k věci podle smlouvy platně nenabyl, či zda se snad již fakticky ujal držby věci či nikoliv. Ustanovení § 107 odst. 3 obč. zák., jehož smyslem je zachování rovnováhy práv obou smluvních stran neplatné či později zrušené smlouvy, dopadá také na všechny případy, kde synallagmatický vztah vznikl ze zákona (srov. zejména rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 32/2011, či jej reflektující rozsudek téhož soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. ).

Z uvedeného je tedy zjevné, že se odvolací soud svým rozhodnutím od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vzdor mínění dovolatelky nikterak neodchýlil. Žalovanou předestřené otázky byly v judikatuře dovolacího soudu již vyřešeny, přičemž ani jejich posouzení krajským soudem se náhledu Nejvyššího soudu nepříčí. Nepředložila-li pak žalovaná dovolacímu soudu jinou otázku naplňující kriteria , nezbylo mu než její podání v souladu s , větou první, coby nepřípustné odmítnout.

Za daných okolností pak nemohl být úspěšným ani návrh žalované na odklad vykonatelnosti naříkaného rozsudku odvolacího soudu.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle , věty první, odst. l, , části věty před středníkem, a V dovolacím řízení vznikly žalobcům v souvislosti se zastoupením advokáty náklady, které Nejvyšší soud stanovil dle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Dle a bodu 6 činí sazba odměny za jeden úkon právní služby (sepsání vyjádření k dovolání) 12.340 Kč, po připočtení paušální náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč podle ustanovení

mají tedy žalobce i žalobkyně každý právo na náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 12.640 Kč.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. února 2018

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.

předseda senátu