Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3494/2016

28 Cdo 3494/2016

U S N E S E N Í

ERNEST UH, s.r.o.

MUDr. M. Š.

, zastoupené JUDr. Milanem Zábržem, advokátem se sídlem v Brně, Veveří 486/57,

o zaplacení 105.000 Kč s příslušenstvím

, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 22. července 2015, č. j. -141, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Uherském Hradišti rozsudkem ze dne 25. 3. 2015, č. j. -98, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 105.000 Kč se specifikovaným příslušenstvím (výrok I.), jakož i náhradu nákladů řízení (výrok II.). Mezi účastnicemi nebylo sporu, že zhotovitel A. S. provedl řemeslné práce na nemovitosti žalované. Soud na základě provedených důkazů dovodil, že objednatelkou zmíněných výkonů byla žalovaná, již rovněž tížila povinnost k jejich uhrazení, namísto ní však příslušnou úplatu zhotoviteli poskytla žalobkyně. Tím, že byl uvedený dluh žalované vyrovnán, dostalo se jí bezdůvodného obohacení ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), jež je nyní povinna vydat, pročež bylo žalobě možné v plném rozsahu vyhovět.

Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 22. 7. 2015, č. j. -141, rozhodnutí soudu prvního stupně k odvolání žalované změnil tak, že žalobu zamítl (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok II.). Poté, co zopakoval dokazování, konstatoval odvolací soud, že žalovaná sice byla objednatelkou předmětných prací, avšak mezi ní a její matkou M. A. (jednatelkou žalobkyně) byla uzavřena ústní dohoda, odpovídající svým charakterem § 534 obč. zák., v souladu s níž měla posléze uvedená zaplatit cenu provedeného díla místo žalované (šlo tedy o tzv. převzetí plnění). Nebylo přitom dohodnuto, že by řečená úhrada měla být následně M. A. odvolatelkou jakkoli kompenzována. Podle názoru odvolacího soudu tedy existoval právní důvod pro to, aby za žalovanou její matka zapravila vzpomínaný závazek vůči zhotoviteli, přičemž není rozhodné, že plnění bylo realizováno prostřednictvím žalobkyně, s jejímž majetkem byla M. A. coby statutární orgán oprávněna disponovat. Předestřené důvody pak dle krajského soudu opodstatňovaly zamítnutí projednávané žaloby.

Proti tomuto rozsudku brojí žalobkyně dovoláním, v němž namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku uzavření dohody o převzetí plnění mezi žalovanou a její matkou, přehlédl-li zejména fakt, že M. A. zhotoviteli uhradila zálohu 58.860 Kč již před dokončením díla, tj. faktickým vznikem jeho pohledávky za žalovanou. Dle dovolatelky nemohla být účinně převzata povinnost k vyrovnání dluhu, jenž byl dříve částečně uhrazen. I kdyby zde skutečně bylo dohody o převzetí plnění, jak dovodil krajský soud, jednalo by se o smlouvu mezi žalovanou a její matkou. Žalobkyně oproti tomu nebyla na žádném podobném kontraktu účastna, neměla tedy povinnost uhradit sporný dluh, a její plnění, postrádající právní důvod, v souladu s § 454 obč. zák. založilo bezdůvodné obohacení žalované. Avšak dokonce též v případě, že by zmiňovanou dohodu žalovaná sjednala se žalobkyní, byla by posuzovaná žaloba po právu, jelikož při plnění na základě dohody ve smyslu § 534 obč. zák. vzniká plniteli regres vůči tomu, za něhož byl dotčený majetkový prospěch poskytnut. Se zřetelem k předeslanému žalobkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil tak, že prvoinstanční rozsudek potvrdí, případně aby je zrušil a věc odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle , (dále jen „ “), ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, které je podle čl. II bodu 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dle čl. II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.

Nejvyšší soud se jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou podle , zabýval jeho přípustností.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání žalobkyně ovšem přípustné není.

Jelikož se v souladu s rozhodným zněním procesní úpravy skutková zjištění odvolacího soudu zcela vymykají dovolacímu přezkumu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. , a ze dne 3. 8. 2016, sp. zn. ), přičemž závěry ohledně existence či neexistence smluvního ujednání mezi určitými subjekty mají skutkovou povahu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2013, sp. zn. , popřípadě jeho rozsudek ze dne 23. 11. 2015, sp. zn. ), není myslitelné, aby Nejvyšší soud jakkoli revidoval úsudek krajského soudu, dle kterého žalovaná se svou matkou uzavřela dohodu o převzetí plnění, na základě níž měla M. A. uhradit cenu realizovaného díla A. S.

Namítá-li v mezích takto zjištěného skutkového stavu dovolatelka, že sporná dohoda o převzetí plnění nemohla vyvolat odvolacím soudem popsané následky, jelikož bylo z větší části plněno ještě před vznikem pohledávky zhotovitele na úhradu ceny díla a vystavením odpovídající faktury, neshledává Nejvyšší soud tuto její argumentaci přesvědčivou. Judikatura totiž nevylučuje, aby právní důvod pro určitý přesun majetkových hodnot vznikl teprve dodatečně a plnění, jež by se zprvu mohlo jevit zakládajícím bezdůvodné obohacení, učinil opodstatněným (srovnej přiměřeně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2011, sp. zn. ). Není tedy důvodu pochybovat o možnosti platně převzít plnění ve smyslu § 534 obč. zák. i v případě, byla-li již část závazku zapravena.

Žalobkyně dále vyzdvihuje, že sama nebyla stranou dohody o převzetí plnění, kterou její jednatelka uzavřela se žalovanou. To však není v žádném rozporu s právním názorem odvolacího soudu, jenž dovodil, že povinnost uspokojit zhotovitele coby věřitele žalované převzala jednatelka žalobkyně vlastním jménem jakožto fyzická osoba, ovšem realizaci plnění zabezpečila za využití třetího subjektu, totiž žalobkyně. Společnost Ernest Apotheke, s.r.o., tudíž ze svého majetku splnila namísto M. A. její povinnost vůči žalované, jež spočívala v uhrazení dluhu objednatelky ve vztahu ke zhotoviteli A. S. Tím, že žalobkyně poskytla plnění za svou jednatelku, přivodila současně zánik závazku mezi MUDr. M. Š. a zhotovitelem. Tato struktura právních vztahů se může jevit poněkud komplikovanou, lze ji nicméně analyticky rozložit do dvou případů plnění za jiného ve smyslu § 454 obč. zák. (přičemž dle ustálené judikatury dovolacího soudu ten, kdo plnil namísto jiného, má právo požadovat vydání předmětu bezdůvodného obohacení od subjektu, za nějž plnil, nikoli od osoby, jíž plnil, viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2012, sp. zn. , popřípadě rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. ). Za potenciálně obohacenou na úkor žalobkyně je tedy nutné považovat M. A., jejíž povinnost, vyplývající z dohody o převzetí plnění, společnost Ernest Apotheke, s.r.o, splnila, přičemž je otázkou vzájemného poměru posledně zmíněné dvojice osob, zdali pro uvedený přesun majetkových hodnot mezi nimi existoval právní důvod, či nikoli. Jakožto osobu, jež plnila za žalovanou, je pak třeba pojímat její matku (jednatelku žalobkyně); ve vztahu těchto dvou subjektů ovšem bylo právo na vydání bezdůvodného obohacení na základě § 454 obč. zák. vytěsněno existencí dohody o převzetí plnění (srovnej kupř. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2010, sp. zn. , a ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. , obdobně viz též Lavický, P. In: Eliáš, K. a kol.

. Velký akademický komentář.

Praha: Linde, 2008. s. 1542).

Uvádí-li podpůrně dovolatelka, že i v případě plnění opírajícího se o dohodu dle § 534 obč. zák. svědčí plniteli regresní nárok vůči osobě, za niž bylo plněno, jedná se rovněž o argumentaci nezávažnou, neboť odvolací soud dovodil (což žalobkyně dle obsahu její dovolací argumentace ani nezpochybnila), že zmíněné ujednání existovalo (a sloužilo tak za titul pro pohyb majetkových hodnot) mezi žalovanou a její matkou, nikoli mezi účastnicemi řízení. I kdyby tedy oprávnění plnitele na poskytnutí kompenzace za realizované plnění z citovaného ustanovení vyplývalo (k čemuž se dovolací soud necítí nucen zaujmout jakékoli stanovisko), svědčilo by M. A., jež se uvedenou dohodou zavázala uspokojit věřitele žalované, a nikoli žalobkyni, která žádnou podobnou povinnost nepřevzala a toliko plnila namísto matky žalované.

Z předeslaných důvodů nezbylo dovolacímu soudu než projednávané dovolání v souladu s , větou první, odmítnout.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věty první, , , části věty před středníkem, a s tím, že žalované, jež by na jejich náhradu měla v zásadě právo, žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 3. 1. 2017

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.

předseda senátu