Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3999/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobkyně: L. H., B., zastoupené JUDr. Evou Poláčkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Starobrněnská 13, proti žalovanému: BYTOVÉ DRUŽSTVO MALÁTOVA 14, IČ 269 79 268, se sídlem v Brně, Malátova 14, zastoupenému Mgr. Monikou Fiantovou, advokátkou se sídlem v Brně, Havlíčkova 13, o zaplacení 1.400.000 Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. dubna 2015, č. j. -101, takto:I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 24. 4. 2014, č. j. -81, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném uhrazení částky 1.400.000 Kč (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Soud zjistil, že žalovaný, jenž je vlastníkem domu na adrese B., v průběhu roku 2008 vedl jednání s P. K. o vybudování půdního bytu v podkroví dané nemovitosti. P. K. posléze (dne 15. 9. 2008) se žalobkyní uzavřel smlouvu o budoucím převodu členských práv a povinností v žalovaném družstvu. Na základě této smlouvy, kterou soud shledal neplatnou, žalobkyně P. K. uhradila sporný finanční obnos, jenž byl řečeným příjemcem následně investován do rekonstrukce předmětného objektu ve vlastnictví žalovaného. Vzhledem k tomu, že plněním dle neplatné smlouvy vzniká bezdůvodné obohacení toliko jejím stranám, musel soud projednávanou žalobu, směřující proti žalovanému, který na vzpomínaném kontraktu nebyl účasten, pro nedostatek pasivní věcné legitimace zamítnout.

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 21. 4. 2015, č. j. -101, rozsudek soudu prvního stupně, napadený odvoláním žalobkyně, potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud konstatoval, že (jak vyplývá ze skutkových zjištění městského soudu) žalobkyně nebyla se žalovaným v žádném právním vztahu, nijak s ním nejednala ani mu neposkytovala jakékoli plnění. Veškeré právní úkony činila vůči P. K., jemuž též adresovala dotčenou platbu, a to v souladu se shora označenou smlouvou o smlouvě budoucí. Závěr o absenci pasivní věcné legitimace žalovaného k vydání případně nabytého bezdůvodného obohacení žalobkyni se ve světle předeslaného jeví naprosto korektním, přičemž jej nemůže ohrozit ani potencialita, že P. K. obdržené peníze použil na výstavbu půdního bytu v nemovitosti žalovaného.

Proti tomuto rozsudku brojí žalobkyně dovoláním, v němž namítá, že napadené rozhodnutí závisí na právní otázce vztahu a , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), již rozhodovací praxe Nejvyššího soudu dosud plně nevyřešila. Žalobkyně upozorňuje, že zmiňovaná částka byla investována do rekonstrukce stavby, jejímž jediným vlastníkem je žalovaný, a sporné plnění tak ve výsledku rozhojnilo právě jeho majetkovou sféru, pročež je nerozhodné, že peněžní prostředky od dovolatelky přijímal P. K. Soudy nižších stupňů pasivní věcnou legitimaci vlastníka nemovitosti vyloučily na základě obč. zák., přestože práva a povinnosti stran měla být posouzena dle obč. zák. Z těchto důvodů dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle , (dále jen „“), ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, které je podle čl. II bodu 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dle čl. II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.

Nejvyšší soud se jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou podle , zabýval přípustností dovolání.

Dle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání žalobkyně ovšem přípustné není.

Domnívá-li se dovolatelka, že je výsledek této kauzy determinován zodpovězením otázky aplikovatelnosti § 457 obč. zák., sluší se v první řadě podotknout, že citované ustanovení neupravuje samostatnou skutkovou podstatu bezdůvodného obohacení, nýbrž jen zvláštní způsob vydání předmětu bezdůvodného obohacení získaného na základě neplatné smlouvy, podle níž si strany vzájemně plnily (srovnej kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2009, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2012, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. ). Řešení dovolatelkou nastoleného problému pasivní věcné legitimace žalovaného tak nezávisí na možnosti použití § 457 obč. zák., nýbrž na tom, zda lze okolnosti přezkoumávané kauzy subsumovat pod skutkovou podstatu plnění z neplatného právního úkonu zakotvenou v § 451 odst. 2 obč. zák. (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2009, sp. zn. ). Dovolatelka pak nepřednesla žádný přesvědčivý argument, jímž by vyvrátila tezi odvolacího soudu, že na posledně zmíněnou otázku bylo třeba dát kladnou odpověď, neboť majetkové hodnoty, o něž se vede posuzovaná pře, měly charakter plnění dle neplatné smlouvy o smlouvě budoucí ze dne 15. 9. 2008 (konstatování určenosti žalobkyní provedených plateb na úhradu dluhu, jenž měl být danou smlouvou založen, se ostatně primárně odvíjí od zhodnocení v řízení provedených důkazů, jež Nejvyššímu soudu nepřísluší přezkoumávat).

Nebyl-li účinně zpochybněn předpoklad, že dotčený převod peněžních prostředků představoval plnění v souladu s neplatnou smlouvou, lze za přiléhavý označit závěr, že ve sporu o bezdůvodné obohacení tímto transferem zapříčiněné mohly být za aktivně i pasivně věcně legitimované pokládány toliko strany onoho právního úkonu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. , a ze dne 4. 2. 2015, sp. zn. ). Úvaha krajského soudu, podle níž je žalobkyně oprávněna domáhat se vrácení uhrazené částky po P. K., s nímž uvedený kontrakt uzavřela, se proto jeví korektní. I kdyby smluvní plnění současně vyvolalo přírůstek (respektive zabránilo úbytku) majetkových hodnot ve sféře třetího subjektu, jenž nebyl stranou příslušné smlouvy, na platnosti právě nastíněného úsudku by se tím ničeho nezměnilo (srovnej přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2014, sp. zn. ). V řešené věci je navíc obtížné tvrdit, že by plnění žalobkyně bezprostředně způsobilo rozmnožení majetku žalovaného, poněvadž (dle skutkových zjištění zachycených v napadeném rozsudku) poskytla dohodnutou peněžitou částku P. K., jenž ji teprve následně využil k financování stavebních prací na nemovitosti, což naznačuje, že zde došlo ke dvojímu majetkovému přesunu, a sice jednak od dovolatelky k P. K., jednak od posledně jmenovaného k žalovanému. Též proto si odvolací soud počínal konformně s judikaturou soudu dovolacího, dovodil-li nedostatek pasivní věcné legitimace žalovaného k vydání předmětného prospěchu žalobkyni.

Nejvyššímu soudu tudíž nezbylo než projednávané dovolání odmítnout coby nepřípustné (, věta první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu , věty první, , , části věty před středníkem, a s tím, že žalovanému žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný

V Brně dne 1. června 2016

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.

předseda senátu