Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 4099/2017-130

22 Cdo 4099/2017-130

U S N E S E N Í

D. J.

V. H.

, zastoupenému Mgr. Vojtěchem Metelkou, advokátem se sídlem v Plzni, Martinská 608/8, o zdržení se zásahů do vlastnického práva, vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 4. 2017, č. j. -109, takto:

I. Řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 7. prosince 2016, č. j. -86, se

zastavuje

.

II. Dovolání se

odmítá

.

III. Žalobkyně

je povinna

nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení ve výši 2 178 Kč k rukám jeho zástupce, Mgr. Vojtěcha Metelky, advokáta se sídlem v Plzni, Martinská 608/8, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Okresní soud Plzeň-sever (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 7. 12. 2016, č. j. -86, zamítl žalobu, aby byla žalovanému uložena povinnost zdržet se neoprávněného rušení práv žalobkyně a provést stavební opatření na své budově na pozemku tak, aby vytvořil půdorysně mezeru o šířce 50 cm mezi souběžnými okapy sousedících staveb na pozemcích v katastrálním území Č. B. (výrok I.). Žalobkyni uložil povinnost nahradit žalovanému v obecné pariční lhůtě k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši 9 000 Kč (výrok II.).

Krajský soud v Plzni (dále „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 26. 4. 2017, č. j. -109, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalovanému v obecné pariční lhůtě k rukám jeho zástupce náklady odvolacího řízení ve výši 2 178 Kč (výrok II.).

Proti rozsudku odvolacího soudu a rovněž i proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně dovolání. Jeho přípustnost vymezila odkazem na ustanovení Má za to, že právní závěry soudů obou stupňů nerespektují platnou úpravu občanského práva, neodpovídají zjištěnému skutkovému stavu a věc by měla být dovolacím soudem po právní stránce posouzena jinak. Namítala (zřejmě ve vztahu k závěru odvolacího soudu o nesplnění předpokladů pro aplikaci ustanovení , – dále „o. z.“) nesprávnost skutkového zjištění odvolacího soudu, že v rámci stavebního řízení nevznesla žádné námitky k umístění sousední stavby žalovaného. Uvedla, že skutečnou podobu stavby mohla zjistit až po vybudování hrubé stavby domu a střešního krovu. Neměla důvod žádat zásah stavebního úřadu v předchozích fázích výstavby, neboť umístění domu žalovaného, včetně polohy střešní konstrukce ke střeše stavby v jejím vlastnictví, bylo podle schválené stavební dokumentace z jejího pohledu v pořádku. Nelze jí rovněž dávat k tíži, že stavební úřad po výstavbě domu na její četné žádosti o odstranění závadného stavu nijak nereagoval. Dále uvedla, že nalézací soud nereagoval na námitku, že přesah střechy její stavby do sousedního pozemku ve vlastnictví žalovaného je ve smyslu o. z. tzv. přestavkem a pozemek pod a nad ním se stal vlastnictvím žalobkyně. Tím, že žalovaný nad tímto přestavkem vybudoval střešní konstrukci své stavby, zasáhl tak do vlastnického práva žalobkyně k jejímu pozemku. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný označil dovolání s ohledem na absenci náležitostí vyplývajících z ustanovení za nepřípustné. Navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl.

Obsah rozhodnutí soudů obou stupňů a obsah dovolání jsou účastníkům řízení známy a tvoří obsah procesního spisu; proto na ně nad rámec výše uvedeného dovolací soud odkazuje.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) v řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017, neboť dovoláním napadený rozsudek byl vydán (vyhlášen) dne 26. 4. 2017 (srovnej článek II., bod 2. ); po zjištění, že dovolání bylo podáno jak proti rozhodnutí soudu prvního stupně, tak i proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští ( ), že bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě ( , věta první, ), že je uplatněn dovolací důvod uvedený v a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatelky advokátem ( ), zabýval se tím, zda jsou splněny podmínky dovolacího řízení a zda je dovolání žalobkyně přípustné ( ).

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout výhradně rozhodnutí odvolacího soudu. tudíž ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je takovým nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit. Nejvyšší soud proto řízení o dovolání žalobkyně, které směřuje proti rozsudku soudu prvního stupně, podle věty první ve spojení s zastavil (blíže srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. , publikované v časopisu Soudní judikatura pod č. 45/2000).

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle až 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ; tato rozhodnutí dovolacího soudu, jakož i dále citovaná, jsou přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu

http://www.nsoud.cz

). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí „závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena“, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem. Argument, podle kterého „při řešení otázky hmotného, resp. procesního, práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu , jen tehdy, je-li z dovolání patrno, o kterou takovou právní otázku jde a od které ustálené rozhodovací praxe se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Má-li být dovolání přípustné podle proto, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu jen tehdy, je-li z dovolání patrno, od kterého svého řešení otázky hmotného či procesního práva se má, podle mínění dovolatele, dovolací soud odchýlit (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ).

Žalobkyně jako důvod přípustnosti dovolání uplatnila požadavek na takové právní posouzení věci dovolacím soudem, které je odlišné od posouzení soudu odvolacího a soudu prvního stupně. V souvislosti s tímto důvodem přípustnosti dovolání dovolací soud ve své rozhodovací praxi již uvedl, že dovolací námitka, aby dovolací soud otázku řešenou soudem odvolacím posoudil jinak, významově neodpovídá tomu, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“ (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Je tudíž zřejmé, že námitka žalobkyně, jejíž podstatou je požadavek na odlišné právní posouzení, než jaké přijaly soudy v nalézacím řízení, přípustnost dovolání založit bez dalšího nemůže.

Rovněž další námitky, v nichž žalobkyně spatřuje důvody přípustnosti dovolání (právní závěry napadených rozsudků nerespektují platnou právní úpravu občanského práva a neodpovídají zjištěnému skutkovému stavu), nepředstavují řádně vymezené důvody přípustnosti dovolání. V podobě konkretizované dovolatelkou se jednalo o námitky polemizující se správností skutkových zjištění nalézacího soudu (ve vztahu k možné aplikaci ustanovení § 1020 o. z.) a výtku, že se soudy nezabývaly nabytím vlastnického práva k části sousedního pozemku žalobkyní v důsledku existence tzv. přestavku ve smyslu § 1087 o. z.

Pokud jde o námitky skutkového charakteru, pak dovolatelka přehlíží, že od 1. 1. 2013 nelze v režimu dovolacího řízení úspěšně zpochybnit skutková zjištění učiněná v nalézacím řízení. Těmito skutkovými zjištěními je dovolací soud vázán a nemůže je přezkoumávat (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. ). Dovolání, které je přípustné, lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ), přitom nelze vycházet z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud. Dospěl-li odvolací soud k závěru, že nárok žalobkyně nelze posoudit skrze ustanovení o. z. a odkázal-li pokud jde o podmínky aplikace tohoto ustanovení na usnesení ze dne 3. 8. 2016, sp. zn. , s tím, že mezi účastníky je nesporné, že žalobkyně ze stavebního řízení vyloučena nebyla a žádné námitky ve stavebním řízení neuplatnila, pak opačně vyznívající námitky žalobkyně (že skutečné provedení stavby žalovaného mohla registrovat až v určité fázi výstavby a že jí nelze klást k tíži, že na její námitky stavební úřad nereagoval), se dotýkají skutkového stavu zjištěného v nalézacím řízení, který nelze v řízení dovolacím přezkoumávat. Dovolacímu přezkumu se rovněž vymykají námitky, jimiž žalobkyně brojí proti postupu (nečinnosti) stavebního úřadu. Pojmově je vyloučeno, aby přípustnost dovolání v řízení před obecným soudem založily námitky vztahující se k činnosti správního orgánu.

Prostý nesouhlas s právním posouzením věci, popřípadě námitka, že určité právní posouzení věci v rozhodnutí nalézacího soudu absentuje, a to i tehdy, pokud by z hlediska obsahového z dovolatelova výkladu bylo zřejmé, v čem nesprávnost právních závěrů spočívá, představuje řádné vymezení dovolacího důvodu ve smyslu jako jedné z náležitostí dovolání. Vymezení důvodu dovolání však současně neznamená, že tím dovolatel řádně vymezil důvod jeho přípustnosti. Pokud dovolací důvod, kterým může být pouze nesprávné právní posouzení věci, se vymezí tak, že dovolatel uvede závěr při interpretaci či aplikaci konkrétního ustanovení hmotného či procesního práva, který pokládá za nesprávný, a vysvětlí, v čem tuto nesprávnost shledává, pak některý ze čtyř možných zákonem upravených případů přípustnosti dovolání je třeba vymezit klasifikací otázky hmotného či procesního práva, na jejímž řešení konečné rozhodnutí odvolacího soudu závisí. Následně je třeba spojit vazbu tohoto řešení s rozhodovací praxí dovolacího soudu, tj. zda se jednalo o otázku dosud neřešenou, o otázku, která je v praxi soudu dovolacího řešena odchylně, nebo o otázku, která byla řešena v rozporu s praxí dovolacího soudu, popřípadě o otázku, která již v praxi byla dovolacím soudem vyřešena, ale ten by měl o ní nově rozhodnout jinak. Žalobkyně sice tvrdí, že odvolací soud se nezabýval její námitkou nabytí vlastnického práva k části pozemku nacházející se pod přesahem střechy stavby v jejím vlastnictví, tj. k přestavku ( o. z.), čímž postihuje případ chybějícího právního posouzení věci, nicméně zcela mimo její pozornost zůstalo řešení otázky, na němž je rozsudek odvolacího soudu založen, tj. že negatorní žalobou ve smyslu o. z. se lze domáhat toliko vyslovení povinnosti zdržet se přesně vymezeného rušení, avšak již nikoliv povinnosti něco pozitivního konat.

Dovolacímu přezkumu je otevřeno řešení otázky hmotného nebo procesního práva, na níž je dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu podle obsahu jeho odůvodnění založeno, a dovolatel ji ve smyslu také řádně vymezí. Žalobkyně ovšem v projednávané věci vymezuje otázku hmotného práva (tzv. přestavku), na jejímž řešení rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí. Ve vztahu k ní nemůže být dovolání přípustné, není-li současně dotčeno řešení právní otázky, na němž odvolací soud své rozhodnutí ve skutečnosti založil.

Jelikož žalobkyně napadla dovoláním rozsudek odvolacího soudu bez výslovného určení, že by směřovalo pouze proti některému z jeho výroků, zabýval se dovolací soud rovněž přípustností dovolání proti výroku II., jímž bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení. Podle je dovolání přípustné též proti akcesorickým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu, jimiž se odvolací řízení končí, včetně výroků o nákladech řízení (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). I pro tyto akcesorické výroky ovšem platí, že dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z hledisek přípustnosti dovolání uvedených v považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání, stejně jako v případě meritorního výroku, nepostačuje pouhá citace (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ). Pro výrok o nákladech řízení platí rovněž omezení přípustnosti dovolání , podle něhož dovolání podle není přípustné také proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Protože v posuzované věci bylo odvolacím soudem rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení ve výši 2 178 Kč a tato částka nedosahuje hodnotového censu upraveného v , nemohlo být dovolání směřující proti tomuto výroku objektivně – ze zákona – přípustné.

Ze stejného důvodu nemůže být dovolání přípustné ani proti části výroku I. rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech prvostupňového řízení. V posuzované věci bylo soudem prvního stupně rozhodnuto o náhradě nákladů prvostupňového řízení ve výši 9 000 Kč a tato částka rovněž nedosahuje hodnotového censu upraveného v Ostatně ani součet částek přiznaných žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím by zákonného limitu 50 000 Kč nedosáhl.

Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání přípustným, podle je odmítl.

V souladu s věta druhá rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalovaný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

V Brně dne 22. ledna 2018

Mgr. Michal Králík, Ph.D.

předseda senátu