Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 5237/2017-146

22 Cdo 5237/2017-146

U S N E S E N Í

Léčebné Lázně

Mariánské Lázně, a. s.

,

se sídlem v Mariánských Lázních, Masarykova 22/5, IČO 45359113, zastoupené JUDr. Ladislavem Jiráskem, advokátem se sídlem v Mariánských lázních, Klíčová 199/2, proti žalovanému městu

Mariánské Lázně

,

se sídlem v Mariánských Lázních, Ruská 155/3, IČO 00254061, zastoupenému JUDr. Milanem Veselým, advokátem se sídlem v Mariánských Lázních, Hroznatova 773/3, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 1. 2017, č. j. -114, ve znění opravného usnesení ze dne 6. 10. 2017, č. j. , takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 6 776 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce advokáta JUDr. Milana Veselého.

Stručné odůvodnění( ):

Okresní soud v Chebu („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. 5. 2016, č. j. -77, ve spojení s usnesením ze dne 31. 5. 2016, č. j. -81, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala nahrazení projevu vůle žalovaného spočívající v souhlasu s uzavřením smlouvy se žalobkyní o zřízení služebnosti inženýrské sítě, a rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 11. 1. 2017, č. j. -114, ve znění opravného usnesení ze dne 6. 10. 2017, č. j. -142, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve znění usnesení z 31. 5. 2016, č. j. -81, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Napadené rozhodnutí podle jejího názoru závisí na vyřešení otázky, která byla dovolacím soudem řešena (rozsudek Nejvyššího soudu z 28. 5. 2014, sp. zn. – správně patrně ), nicméně nebyla řešena v režimu („obč. zák.“), účinného do 31. 12. 2013, a tato otázka má být také posouzena jinak, to i s ohledem na odůvodnění usnesení Ústavního soudu z 25. 11. 2014 sp. zn. . Dovolatelka předkládá následující otázky:

a) zda samosprávný celek – obec může v soukromoprávních vztazích svévolně diskriminovat účastníky těchto soukromoprávních vztahů a vytvářet tím odlišné podmínky pro výkon jejich podnikatelské činnosti,

b) zda při absenci normy podústavního práva může nalézací soud použít analogicky jiného ustanovení zákona, kterým by svévolnou diskriminaci soukromého subjektu samosprávným vyloučil, a to i za použití normy veřejného práva (práva nezbytné cesty ve smyslu o. z. či omezení vlastnického práva ve smyslu , stavebního zákona).

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Dovolání není přípustné; napadené rozhodnutí je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu a není ani v rozporu s výše uvedeným usnesením Ústavního soudu.

Usnesením ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. , odmítl Ústavní soud ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. , publikovaném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu s právní větou: „Zákon neukládá obci povinnost udělit jinému souhlas se stavbou plynovodu nebo plynových přípojek na svém pozemku“. Na odůvodnění tohoto rozhodnutí, jehož důvody platí i pro služebnost inženýrské sítě, přístupného i na

www.nsoud.cz

, dovolací soud odkazuje s tím, že se vypořádává i s problematikou sociální funkce vlastnictví obce. K tomu lze upozornit i na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2005, sp. zn. , ve kterém je vysvětleno, proč nelze věcné břemeno zřídit na základě analogické aplikace zákona, a to ani tehdy, kdyby se z okolností případu jevilo zřízení věcného břemene nutným východiskem k řešení věci (viz též např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 1989, sp. zn. , publikovaný pod č. 47/1991 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). I když se tak dovolací soud neodchyluje od závěrů uvedených ve výše zmíněném usnesení Ústavního soudu, že postup územně samosprávného celku musí být i při výkonu soukromoprávních oprávnění „souladný se zákonem, předvídatelný či nediskriminační“, samo o sobě to nezakládá oprávnění soudu zřizovat věcná břemena tam, kde to zákon neumožňuje. Takové omezení vlastnického práva obce by tak přicházelo do úvahy jen tehdy, kdyby to umožňovaly předpisy o vyvlastnění (jejich možnou aplikací se Nejvyšší soud nemohl zabývat, neboť ta není v jeho pravomoci). Neumožňuje-li snad veřejné právo v určité věci vyvlastnění, nelze to obcházet požadavkem na zřízení věcného břemene per analogiam v soudním řízení. To platí i v podmínkách č. ; ten neobsahuje žádná ustanovení, se kterými by zmíněná judikatura byla v rozporu.

Neobstojí ani odkaz na a j) ; sám dovolatel totiž uvažuje o jeho analogické aplikaci, tudíž uznává, že se na danou věc nelze přímo aplikovat. Ostatně o svévoli – a o tu je opřena podstatná část dovolání - zjevně nejde; žalované město totiž uvedlo pro odmítnutí požadavku žalobce racionální hospodářské důvody (viz str. 4 rozsudku odvolacího soudu).

Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné podle ustanovení , neboť odvolací soud se neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe a již vyřešenou právní otázku není třeba řešit jinak, Nejvyšší soud je podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Poučení:

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost uloženou tímto usnesením, může se žalovaný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 24. ledna 2018

JUDr. Jiří Spáčil, CSc.

předseda senátu