Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 607/2014

22

Cdo 607/2014

ROZSUDEK

Stavebního bytového družstva SEVER

se sídlem v Liberci IV – Perštýně, Lipová 596/7, IČO: 00042579, zastoupeného JUDr. Rudolfem Vaňkem, advokátem se sídlem v Liberci, Měsíčná 256/2, proti žalovanému

Statutárnímu městu Liberec

se sídlem v Liberci, nám. Dr. E. Beneše 1, IČO: 00262978, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci ze dne 11. září 2013, č. j. -65, takto:

I. Dovolání

se zamítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Liberci (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. července 2012, č. j. -44, zamítl žalobu, podle které by byl žalovaný povinen dát žalobci souhlas se zřízením STL plynovodu a plynových přípojek na pozemcích parc. č. 1567/11, 1567/7, 1567/4, 1583/215,1583/214, 1583/211, 1583/201, 1583/176, 1583/175 a 1583/168 v k. ú. Rochlice. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Soud prvního stupně zjistil, že žalobce je vlastníkem bytových domů na sídlišti Rochlice v Liberci, které jsou zásobovány teplem z centrálního zdroje provozovaného společností Teplárna Liberec, a. s., jejímž akcionářem je i žalovaný. Z důvodu rostoucí ceny centrálně dodávané tepelné energie má žalobce v úmyslu zásobovat domy prostřednictvím domovních plynových kotlů. Za tímto účelem požádal žalovaného, aby jako vlastník dotčených pozemků souhlasil s umístěním STL plynovodu a plynových přípojek na těchto pozemcích s tím, že souhlas vlastníka je nezbytný pro vydání kladného územního rozhodnutí. Žalovaný souhlas neudělil, a proto se žalobce obrátil na soud s žalobou o nahrazení projevu vůle. Na základě takto zjištěných skutečností dospěl soud prvního stupně k závěru, že v občanskoprávním řízení nelze žalovanému vnutit, respektive uložit povinnost uvedený souhlas dát, neboť tato povinnost nevyplývá ze žádného právního předpisu ani smlouvy. Z předložených důkazů nevyplynul žádný konkrétní příklad, kde by byl souhlas ze strany města v obdobném případě udělen, a žalobci se nepodařila prokázat ani jím tvrzená diskriminace.

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 11. září 2013, č. j. -65, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že souhlas vlastníka pozemku ve smyslu , o stavebním plánování a územním řádu (stavební zákon), nelze vynutit, a to ani v případě, že se jedná o pozemky určené k obecnému užívání, a jejich vlastníkem je obec.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, neboť se domnívá, že „jde o věc v praxi dovolacího soudu dosud neřešenou.“ Rozhodnutí odvolacího soudu podle něj spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a tvrdí, „že s ohledem na tzv. sociální funkci vlastnictví obcí, musí být funkce vlastnictví pojímána z hlediska zájmu občanů obcí, tedy povinnostním přístupem žalovaného k předmětu vlastnictví pokud jde o vlastnictví určené k obecnímu užívání“. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný navrhuje zamítnutí dovolání.

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije , ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Protože řízení ve věci bylo zahájeno přede dnem 1. ledna 2014 a napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 11. září 2013, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání žalobce podle ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2014.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle , že je uplatněn dovolací důvod uvedený v , a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména , ), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání není důvodné.

V rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena otázka udělení souhlasu obce se zřízením stavby na jejím pozemku z hlediska charakteru pozemku určeného k obecnému užívání.

Dovolatel v dovolání vymezil celou řadu otázek, a to:

1) „zda je otázkou libovůle obce, zda udělí či neudělí žadateli souhlas s užitím pozemku, který je v jejím vlastnictví, a je určen k obecnému užívání, pokud způsob jeho užití se nijak nedotkne jeho obecného užívání ostatními subjekty a požadované užívání pozemku není v rozporu s účelem obecného užívání,2) zda se uplatní zásada legitimního očekávání i v případě rozhodování obce o udělení souhlasu s užitím veřejného statků pro budování přípojek energetických sítí pro potřeby vlastníků sousedních nemovitostí,3) je rozsah obecného užívání pozemků ve vlastnictví obce, určených k takovému užívání, omezen na výlučně na kategorizaci pozemku dle katastru nemovitostí,4) musí brát obecný soud zřetel na sociální funkci veřejného vlastnictví,5) je právní názor na libovůli obce při rozhodování o žádostech právních subjektů k užití jejího majetku určeného k obecnému užívání v rozporu se zákazem diskriminace,6) je zatížení pozemků ve vlastnictví obce vedením přípojky infrastruktury k nemovitostem vlastníka, pokud tato přípojka nijak nenarušuje obecné užívání těchto pozemků, takovým užitím pozemků, které jde nad rámec jejich obecného užívání7) lze i při absenci definice pojmu veřejný statek tento pojem definovat a stanovit odpovídající práva a povinnosti vlastníka takového veřejného statku?“

Všechny takto vymezené otázky směřují k jedinému cíli, a tím je snaha žalobce zvrátit, s poukazem na sociální funkci veřejného vlastnictví, rozhodnutí vlastníka, tj. Statutárního města Liberec, které mu neudělilo souhlas s umístěním plynovodu a plynových přípojek na svých pozemcích.

V případě udělení souhlasu vlastníka pozemku podle , o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „ “), jde o situaci, kdy stavebník „obyčejné“ stavby chce stavět na pozemku jiného vlastníka, a proto musí vždy nejprve doložit právo, které ho ke zřízení stavby na tomto pozemku opravňuje. Bez doložení takového práva mu stavební úřad stavbu provést nepovolí, a to i v případě, že z hlediska zájmů chráněných předpisy veřejného práva jejímu povolení nic nebrání. Souhlas je vyžadován i v případě, že vlastníkem pozemku je obec.

Právní úprava hospodaření s obecním majetkem je v České republice obsažena v a násl. , o obcích (dále jen „ “), přičemž se jedná o konkretizaci y, podle nějž „Územní samosprávné celky jsou veřejnoprávními korporacemi, které mohou mít vlastní majetek a hospodaří podle vlastního rozpočtu.“ Právo obcí na samostatné hospodaření se svým majetkem je nedílnou součástí práva na samosprávu [viz Vedral, J., Váňa, L., Břeň, J., Pšenička, S. (obecní zřízení). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, str. 219].

Podle , obec je veřejnoprávní korporací, má vlastní majetek, vystupuje v právních vztazích svým jménem a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplývající.

Podle § 7 odst. 1 téhož zákona obec spravuje své záležitosti samostatně (dále jen "samostatná působnost"). Státní orgány a orgány krajů mohou do samostatné působnosti zasahovat, jen vyžaduje-li to ochrana zákona, a jen způsobem, který zákon stanoví. Rozsah samostatné působnosti může být omezen jen zákonem.

Podle patří do samostatné působnosti obce záležitosti, které jsou v zájmu obce a občanů obce, pokud nejsou zákonem svěřeny krajům nebo pokud nejde o přenesenou působnost orgánů obce nebo o působnost, která je zvláštním zákonem svěřena správním úřadům jako výkon státní správy, a dále záležitosti, které do samostatné působnosti obce svěří zákon.

Udělení či neudělení souhlasu vlastníka pozemku, kterým je obec, spadá do samostatné působnosti obce a soudy, potažmo stát, nemohou obcím nařizovat, jak mají v obdobných situacích postupovat a za jakých okolností mají souhlas se stavbou udělit. Je pouze na rozhodnutí obce, která se svým majetkem hospodaří, zda souhlas ke stavbě udělí. Nic na tom nemůže změnit ani skutečnost, že jde o pozemky ve vlastnictví obce, tedy sloužící obecnému užívání.

Ústavní soud v nálezu ze dne 23. 1. 1995, sp. zn. , uvedl, že „nedání souhlasu vlastníka (tj. obce S.) k položení plynové přípojky na jeho pozemku nelze považovat za takovýto zásah veřejné moci, neboť jde o výkon vlastnického práva. V rámci probíhajícího stavebního řízení totiž obec S. při vyjadřování se k položení plynové přípojky na jejím pozemku nevystupuje jako orgán veřejné moci, nýbrž jako účastník stavebního řízení.“

Obecné užívání jakožto omezení vlastníka ve smyslu článku 11 odst. 3 d je na rozdíl od vyvlastnění nebo nuceného omezení vlastnického práva ve smyslu článku 11 odst. 4 y zásadně bezplatné.

Pro obecné užívání, tedy nevýlučné užívání statku odpovídající jeho určení, je charakteristické, že oprávnění k takovému užívání vzniká předem neurčenému okruhu uživatelů, tedy nejde o soukromá práva konkrétních osob k věci cizí (věcná břemena), a vzniká přímo ze zákona, na rozdíl od užívání zvláštního, které bývá vázáno na vydání určitého individuálního správního aktu (viz Hendrych D. a kol.: Správní právo. Obecná část. 6. vydání, Praha: C. H. Beck, 2006, s. 303 až 307).

Vedení plynovodu a plynových přípojek k pozemkům či stavbám konkrétních osob nepředstavuje obecné užívání pozemku.

Povinnost obce souhlasit s umístěním stavby plynovodu na svých pozemcích nevyplývá ani ze „zvláštní“ sociální funkce vlastnictví obce. Sociální funkce vlastnického práva obce je zákonem respektována, a to ve formě zákonných omezení pro nakládání a hospodaření s majetkem obce upravených v . Zákon však neukládá obci povinnost udělit souhlas se stavbou jiného vlastníka na svém pozemku.

Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné. Dovolací důvod upravený v tedy v posuzované věci není dán. Proto nezbylo, než dovolání zamítnout ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází ze skutečnosti, že dovolatel nebyl úspěšný a žalovanému takové náklady dovolacího řízení, na jejichž úhradu by měl právo ( , , ), nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. května 2014

JUDr. Jiří S p á č i l, CSc.

předseda senátu