Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 4669/2017

20 Cdo 4669/2017

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné Intrum Justitia Czech, s.r.o., se sídlem v Praze 1, Klimentská č. 1216/46, identifikační číslo osoby 27221971, zastoupené JUDr. Ervínem Perthenem MBA, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí č. 135/19, proti povinné P. E., Ch., pro 111 551,35 Kč, vedené u soudního exekutora JUDr. Dalimila Miky, LL.M., Exekutorský úřad Klatovy, pod sp. zn. 120 EX 5537/16, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. února 2017, č. j. -27, takto: Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. února 2017, č. j. -27, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Dovoláním napadeným usnesením odvolací soud (k odvolání oprávněné) usnesení soudního exekutora potvrdil. Po skutkové stránce uzavřel, že se oprávněná domáhá vedení exekuce na základě rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. Jiřího Kolaříka ze dne 30. 11. 2012, č. j. 402 Rozh 5688/2012-7 a doplňujícího rozhodčího nálezu téhož rozhodce ze dne 16. 6. 2015, č. j. 402 Rozh 5688/2012-10, a to k vymožení mimo jiné i povinnosti povinné zaplatit oprávněné smluvní pokutu ve výši 0,15 % denně za každý den prodlení s úhradou částky 111 551,35 Kč od 13. 9. 2012 do zaplacení. Odvolací soud s poukazem na usnesení Nejvyššího soudu z dne 25. 11. 2008, sp. zn. , dospěl k závěru, že rozhodčí nálezy jsou ve vztahu ke smluvní pokutě materiálně nevykonatelné. Zdůraznil, že údaj ve výroku exekučního titulu o tom, že se jedná o smluvní pokutu, je v rozporu s tím, jak je uložená povinnost vyjádřena. Smluvní pokuta jako peněžitá částka, kterou se dlužník zavazuje zaplatit věřiteli pro případ, že poruší smluvní povinnost, je jedním z prostředků zajištění pohledávek. Z podstaty závazku k zaplacení smluvní pokuty jako závazku zajišťovacího pak plyne jeho akcesorická, odvozená povaha, což znamená, že závazek k zaplacení smluvní pokuty nemůže vzniknout, aniž by byl porušen závazek hlavní. Sporný výrok rozhodčího nálezu, ačkoli se nepochybně týká smluvní pokuty, není vyjádřením výsledku nalézacího řízení o tom, zda vůbec vznikl a po dni rozhodnutí existoval závazek hlavní, a zda došlo (bude docházet) k porušení smluvní povinnosti. Tato otázka nebyla nalézacím rozhodnutím nijak vyřešena a výrok rozhodnutí se jí „vyhýbá“ formulací, podle níž by teprve v budoucnu měla být smluvní pokuta vypočítávána v závislosti na posouzení, zda a kdy došlo k zaplacení pohledávky ve výši 111 551,35 Kč. Exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, zároveň však na něj nelze ani přesouvat povinnost nalézat právo, v tomto případě tedy rozhodovat o tom, zda po vydání exekučního titulu došlo k porušení smluvní povinnosti zajištěné exekučním titulem přiznanou smluvní pokutou či nikoliv a zda je požadavek oprávněné na opakující se plnění důvodný. Odvolací soud v této souvislosti také zdůraznil, že od smluvní pokuty je třeba důsledně odlišovat úroky z prodlení jako příslušenství peněžité pohledávky, které lze (na rozdíl od smluvní pokuty) přisoudit rovněž v případě, kdy jejich splatnost nastane až v budoucnu po vydání exekučního titulu a takto vyjádřené a uložené opětující se plnění může být předmětem exekuce.

Usnesení odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, jež má za přípustné, neboť otázka „materiální vykonatelnosti exekučního titulu, je-li v tomto exekučním titulu stanovena povinnost povinného uhradit oprávněnému smluvní pokutu do zaplacení, tedy do budoucna“ je „dovolacím soudem řešena jinak“. Odvolací soud se odchýlil od názoru uvedeného v rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. , publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. R 13/2015, dle kterého je exekuční titul materiálně vykonatelný i v části, ve které přiznává oprávněnému právo na zaplacení smluvní pokuty ode dne následujícího po jeho vydání, neboť individualizuje oprávněného a povinného, práva a povinnosti k plnění, přesný rozsah a obsah plnění a stanovenou lhůtu k plnění. Dle oprávněné předmětný rozhodčí nález má všechny předpoklady formální i materiální vykonatelnosti. V opačném případě by oprávněná musela přistoupit k tomu, že v daném případě a i v řadě dalších obdobných případů bude podávat řadu jednotlivých žalob, podle toho, jak jí postupně bude vznikat právo na běžící smluvní pokuty žaloby na zaplacení takto přirostlých částí této běžící smluvní pokuty. Obdobně by pak podávala postupně jednotlivé exekuční návrhy, což by vedlo ke zbytečnému prodražení a prodloužení celého řízení. Navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení dovolacího soudu zrušil, stejně jako usnesení soudního exekutora, a věc vrátil soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a část první čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „ “. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení o. s. ř, se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Dovolání je přípustné, neboť se odvolací soud v otázce materiální vykonatelnosti rozhodčího nálezu, který ve svém výroku ukládá povinnost zaplatit smluvní pokutu z určené částky v procentní výši od konkrétního data do zaplacení jistiny, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Aktuální rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je v současnosti již ustálená v tom, že rozhodčí nález, který ve svém výroku ukládá povinnost zaplatit smluvní pokutu z určené částky v dané procentní výši od konkrétního data do zaplacení jistiny, je materiálně vykonatelný, když individualizuje oprávněného a povinného, práva a povinnosti k plnění, přesný rozsah a obsah plnění a stanovenou lhůtu k plnění. V dané věci výrok rozhodčího nálezu ukládající povinné uhradit částku 111 551,35 Kč spolu se smluvní pokutou ve výši 0,15 % denně z této částky ode dne 13. 9. 2012 do zaplacení, je materiálně vykonatelný i co se týče smluvní pokuty, neboť splňuje požadavky stanovené v ust. [k tomu srov. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 13/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. (proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. ), ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. či ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. (proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 26. 6. 2017, sp. zn. )].

S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud proto usnesení odvolacího soudu zrušil ( ) a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( věta první ).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný ( část věty první za středníkem ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. 1. 2018

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu