Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3545/2016

33 Cdo 3545/2016-121

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně Beck International, s. r. o. se sídlem Mělník, Blatecká 3344, identifikační číslo 627 41 438, zastoupené JUDr. Helenou Rejholcovou, advokátkou se sídlem Jesenice, Vrbová 820, proti žalovanému P. Š., zastoupenému JUDr. Milanem Prokešem, advokátem se sídlem Brno, Vídeňská 291/89, o zaplacení částky 14.999 Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 4. 2015, č. j. -99, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 13. 1. 2011, č. j. -34, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 15.000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu o zaplacení částky 5.600 Kč zamítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 7. 4. 2015, č. j. -99, rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I., jíž bylo uloženo žalovanému zaplatit žalobkyni částku 14.999 Kč, potvrdil (výrok I.), v další jeho části jej změnil tak, že žalobu o zaplacení částky 1 Kč zamítl (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost spojuje s tím, že odvolací soud se v otázkách interpretace a aplikace ustanovení , , , , , , , odst. 2, , b/ odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. K dovolacímu přezkumu předložil otázky výkladu pojmu „písařská chyba“ ve smyslu , přípustnosti nerespektování ustanovení (odvolací soud nepřihlédl k vadám řízení před soudem prvního stupně), ustanovení v kontextu s ustanovením (odvolací soud pominul nedostatky dokazování před soudem prvního stupně a chyby zhojil procesně nesprávným postupem) a ustanovení (odvolací soud věc řádně neprojednal a jeho námitky bagatelizoval).

V řízení o dovolání bylo postupováno podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jen „ “ (srov. čl. II bod 1 a 7 , čl. II bod 2 , čl. II bod 2 ).

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3).

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud ( ).

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle ) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Má-li být dovolání přípustné proto, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (jak žalovaný ohlašuje v dovolání), musí být z jeho obsahu patrno, od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Domáhá-li se dovolatel revize řešení více otázek, ať již hmotného či procesního práva, musí ve vztahu ke každé z nich vymezit, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní.

Tomuto zákonnému požadavku žalovaný nedostál v případě výhrady proti závěru odvolacího soudu, že jeho tvrzení o nátlakovém způsobu uzavření kupní smlouvy, písemné reklamaci vady parního vysavače a sjednané pětileté záruční době, jakož i nabízený důkaz jsou nepřípustnými novotami, a že na ně nedopadá Ve vztahu k této vytýčené procesní otázce žalovaný nevylíčil, od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se při jejím řešení odvolací soud odchýlil, tj. nevylíčil ve vztahu k ní avizovaný předpoklad přípustnosti dovolání ve smyslu Měl-li žalovaný v úmyslu touto námitkou vytknout odvolacímu soudu vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, pak k takové případné vadě řízení dovolací soud přihlíží pouze v případě, jedná-li se o přípustné dovolání; sama o sobě přípustnost dovolání nezakládá ( věta druhá ).

Obdobně je tomu s argumentací žalovaného, že odvolací soud posoudil nesprávně jako písařskou chybu ve smyslu chybně zjištěný údaj o předmětu koupě v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, že pominul nesrozumitelnost a nepřezkoumatelnost rozsudku soudu prvního stupně, jehož odůvodnění neobsahuje náležitosti podle , a místo toho, aby rozsudek soudu prvního stupně zrušil, jako věcně správný jej potvrdil, že nepřihlédl k nedostatkům v řízení před soudem prvního stupně spočívajícím v neúplně provedeném dokazování, že nezopakoval dokazování podle a že toleroval pochybení soudu prvního stupně, který žalobkyni přisoudil více, než odpovídalo jejím žalobním tvrzením. Těmito námitkami žalovaný neuplatnil dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci, nýbrž jimi vytkl vady, které mohly mít za následek nesprávné právní posouzení věci. Dovolací soud nesdílí přesvědčení žalovaného, že odvolací soud nerespektoval stanovisko Ústavního soudu vyjádřené v nálezu sp. zn. , neboť z odůvodnění napadeného rozhodnutí nevyplývá extrémní nesoulad mezi právními závěry soudu a jeho skutkovými zjištěními. Odvolací soud v odůvodnění, byť stručně, uvedl, jaké úvahy jej vedly ke zjištění skutkového základu věci a z něho vyplývajícího právního závěru ( ).Odůvodnění napadeného rozhodnutí tudíž nelze považovat za rozporné s d a s y.

Další námitky nevystihují jediný v úvahu přicházející dovolací důvod podle , neboť jsou skutkového charakteru.

Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně (prodávající) uzavřela se žalovaným (kupujícím) dne 9. 2. 2008 písemnou kupní smlouvu č. 28005814, podle níž předmětem koupě bylo zboží označené jako „MAXI VAPORI“ za sjednanou kupní cenu 27.999 Kč. Žalovaný při podpisu kupní smlouvy uhradil na kupní cenu 2.000 Kč, na doplatek kupní ceny ve výši 25.999 Kč zaplatil pouze 11.000 Kč a žalobkyni dosud dluží 14.999 Kč. Tato zjištění učinil z originálu kupní smlouvy, který žalovaný předložil odvolacímu soudu, shodujícím se s její kopií již dříve do spisu založenou (jak konstatoval odvolací soud), a z nesporného tvrzení účastníků ohledně uzavření kupní smlouvy a jejího obsahu a výše uskutečněných plateb na kupní cenu. Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci se odvolací soud ztotožnil se soudem prvního stupně, že účastníci uzavřeli kupní smlouvu podle a násl. , , ve znění do 31. 12. 2013 (viz ; dále jen „obč. zák.“).

Žalovaný sice brojí proti závěru, že kupní smlouva ze dne 9. 2. 2008 je z hlediska její určitosti platným právním úkonem (§ 37 obč. zák.), avšak činí tak procesně neregulérním způsobem. Z vlastního výkladu smlouvy dospívá k závěru, že z ní není patrné, o jaký smluvní typ se jedná (zda o smlouvu kupní či nájemní), co bylo předmětem koupě a jaký byl způsob jeho dodání a ujednaný způsob úhrady kupní ceny. Dovolací soud přitom ustáleně judikuje, že zjišťuje-li soud z obsahu smlouvy, a to i pomocí výkladu projevu vůle ve smyslu § 35 odst. 2 obč. zák., co bylo jejími účastníky ujednáno (tj. co bylo obsahem smluvních ujednání účastníků vyjádřených ve smlouvě - k čemu směřovala jejich vůle), dospívá ke skutkovým zjištěním (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2000, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 2002, pod č. 46). O aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (tedy o právní posouzení) jde teprve tehdy, dovozuje-li z právního úkonu konkrétní práva a povinnosti účastníků právního vztahu. Nejinak je tomu se zbylými námitkami, že ze dne 9. 2. 2008 není postačujícím důkazem ke zjištění, že kupní smlouva byla uzavřena, že dokazování bylo provedeno nedbale, že skutkové závěry vycházejí ze skutkových zjištění, jež jsou v rozporu s provedeným důkazem, a že tedy napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Uvedené námitky nevystihují jediný způsobilý dovolací důvod podle , neboť nesměřují primárně proti právnímu posouzení věci, nýbrž vytýkají nesprávnost a neúplnost skutkových zjištění, na nichž je založen právní závěr, že z účastníky uzavřené kupní smlouvy vznikl žalovanému závazek zaplatit žalobkyni za předmět koupě sjednanou kupní cenu a že tento závazek nezanikl zcela splněním. Žalovaný zpochybnění právního posouzení věci odvolacím soudem staví na odlišném skutkovém základu, než z kterého vyšel odvolací soud. Pomíjí přitom, že ani samotné hodnocení důkazů z hlediska jejich pravdivosti či věrohodnosti soudem opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v nelze v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Podle názoru dovolacího soudu se v souzené věci nejedná ani o výjimečný případ, kdy skutková otázka s ohledem na její průměr do základních lidských práv a svobod je způsobilá založit přípustnost dovolání podle (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. , usnesení ÚS ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. ).

Žalovaný sice dovoláním zpochybnil správnost rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení, ve vztahu k nákladovým výrokům však nevylíčil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu Ostatně dovolání v tomto rozsahu není ani objektivně přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013).

Nejvyšší soud z výše vyložených důvodů dovolání podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 28. listopadu 2017JUDr. Blanka Moudrápředsedkyně senátu