Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 ICdo 48/2017

KSPL 53 INS XY

153 ICm XY

-84

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně FIXCREDIT MONEY s.r.o. se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Poděbradova 992/111, identifikační číslo 285 94 266, zastoupené Mgr. Danielem Tomíčkem, advokátem se sídlem Ostrava, Jurečkova 643/20, proti žalovaným 1) AGENTURA PRO REVITALIZACI A SPRÁVU PODNIKŮ - ARES, v.o.s. se sídlem Karlovy Vary, Jáchymovská 41/73, identifikační číslo 263 30 351, jako insolvenčního správce dlužníků M. G. a R. G., 2)M. G., bytem XY, a 3)R. G., bytem XY (adresa pro doručování XY), o popření pohledávky, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 153 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníků M. G. a R. G., vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. XY, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 10. 2016, č. j. 153 ICm XY, 104 VSPH XY ( XY), takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 14. 3. 2016, č. j. 153 ICm XY ( XY), zamítl žalobu o určení, že pohledávka č. 2 žalobkyně za dlužníky M. G. a R. G., přihlášená do insolvenčního řízení dlužníků, vedeného u Krajského soudu v Plzni, sp. zn. XY, je v celé přihlášené výši 863.345,57 Kč po právu, a rozhodl o nákladech řízení.

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 10. 2016, č. j. 153 ICm XY, 104 VSPH XY ( XY), rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které není podle , , ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , čl. II bod 2 ; dále jen „ “), přípustné.

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud ( ).

Žalobkyně spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Za takovou označila otázku, „zda souběh více zajišťovacích prostředků, zejména smluvní pokuty a zástavního práva, způsobuje neplatnost ujednání o smluvní pokutě“, tj. otázku tzv. „přezajištění“ závazku. Odvolacímu soudu vytýká neprávnost právního závěru, že za zjištěných okolností případu je ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,25 % denně z dlužné částky, obsažené ve smlouvě o úvěru uzavřené dne 9. 9. 2013, neplatné, neboť se příčí dobrým mravům ( , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz /; dále jen „obč. zák.“).

Odvolací soud vyšel ze zjištění, že usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 3. 2015, č. j. XY, bylo rozhodnuto o úpadku dlužníků M. G. a R. G. (dále též „dlužnice“, „dlužník“). Žalobkyně přihláškou č. P13 přihlásila pohledávku č. 2 ve výši 863.345.57 Kč z titulu smluvní pokuty ve výši 0,25 % denně sjednané ve smlouvě o úvěru uzavřené dne 9. 9. 2013 (celková výše žalobkyní přihlášených pohledávek činila 2.968.375,32 Kč). Žalovaný ad 1/ (insolvenční správce) dne 5. 8. 2015 popřel pohledávku č. 2 s odůvodněním, že sjednaná smluvní pokuta je v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně a dlužník uzavřeli dne 9. 9. 2013 smlouvu o poskytnutí úvěru ve výši 1.300.000 Kč ve znění všeobecných obchodních podmínek a dne 10. 9. 2013 zástavní smlouvu k nemovitostem dlužníka v přibližné hodnotě 5.500.000 Kč a smlouvu o zřízení věcného břemene opravňující žalobkyni užívat předmětné nemovitosti po dobu 14 let za jednorázový poplatek 100 Kč. Ve smlouvě o úvěru její účastníci sjednali pro případ prodlení se splácením úvěru smluvní pokutu ve výši 0,25 % denně z dlužné částky a zvýšení úroku z úvěru o 15 %, dále jednorázovou smluvní pokutu ve výši 30 % z aktuální výše jistiny (pro případ prodlení s úhradou úvěru při ztrátě výhody splátek) a smluvní pokutu ve výši 100.000 Kč v případě nesplnění povinnosti doručit věřiteli prohlášení o poskytnutí úvěru s úředně ověřeným podpisem ve sjednané lhůtě v souvislosti s dočerpáním úvěru. Žalobkyně a dlužník v souvislosti se smlouvou o úvěru uzavřeli dne 10. 9. 2013 zástavní smlouvu k nemovitostem dlužníka v přibližné hodnotě 5.500.000 Kč za účelem zajištění pohledávky ze smlouvy o úvěru ve výši 1.300.000 Kč a smlouvu o zřízení věcného břemene opravňující žalobkyni užívat nemovitosti dlužníka po dobu 14 let za jednorázovou úplatu 100 Kč.

Odvolací soud především vyslovil právní závěr, že dlužníci nejsou ve věci pasivně legitimováni, neboť sporná pohledávka č. 2 byla přezkoumávána jako pohledávka nevykonatelná a zajištěná, takže její popření dlužníky nemá vliv na její zajištění ( ) a k takovému popření se váží pouze účinky předvídané . Žalobě vůči dlužníkům tudíž nebylo možno vyhovět již z tohoto důvodu. Ve shodě se soudem prvního stupně shledal ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,25 % denně z dlužné částky neplatným pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu obč. zák.

Jelikož žalobkyně nepředložila k dovolacímu přezkumu otázku nedostatku věcné pasivní legitimace žalovaných, na jejímž posouzení spočívá ta část rozsudku odvolacího soudu, kterou bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně zamítající žalobu ve vztahu k dlužníkům, nemohl dovolací soud již proto shledat dovolání v tomto rozsahu přípustným ve smyslu I kdyby totiž žalobkyně úspěšně zpochybnila právní závěr o neplatnosti ujednání o smluvní pokutě, na němž rovněž spočívá rozhodnutí zamítající žalobu vůči dlužníkům, nemohlo by to pro ni přivodit příznivější rozhodnutí dovolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. , ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. , ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. , a ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. , a důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2009 sp. zn. ).

Oproti očekávání žalobkyně, že jí nastolená otázka nebyla dosud v rozhodování dovolacího soudu řešena, je tomu právě naopak. Nejvyšší soud se již otázkou „přezajištění“ pohledávky věřitele ve skutkově obdobném případě zabýval v usnesení ze dne 22. 11. 2016, sen. zn. . S připomenutím své ustálené rozhodovací praxe vyslovil právní názor, podle něhož sjednání smluvní pokuty odporuje dobrým mravům, jestliže i bez zajištění smluvní pokutou se věřiteli dostane dostatečného zajištění pohledávky. Za situace, kdy pohledávka věřitele byla zajištěna celým komplexem zajišťovacích prostředků (zejména zástavním právem), takže smluvní pokuta již nemohla plnit svoji sankční, preventivní ani uhrazovací funkci, dovodil, že ujednání o smluvní pokutě je z důvodů tzv. „přezajištění“ v rozporu s dobrými mravy a tudíž neplatné (§ 39 obč. zák.).

Odvolací soud se v nyní posuzovaném případě od této ustálené rozhodovací praxe neodchýlil. K závěru, že zajištění závazku dlužníka smluvní pokutou je nadměrné a tudíž nemravné, dospěl s přihlédnutím k ostatním instrumentům zajišťujícím pohledávku žalobkyně ze smlouvy o úvěru, dalším sankčním ujednáním zatěžujícím dlužníky a k okolnostem, za nichž byla smlouva o úvěru sjednána (zejména k uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene).

Zbylé námitky, jimiž žalobkyně argumentuje ve snaze prosadit svůj právní názor, že ujednání o smluvní pokutě není neplatné pro rozpor s dobrými mravy, jsou skutkového charakteru. Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel při právním posouzení věci, je pro dovolací soud závazný a nelze jej v dovolacím řízení úspěšně zpochybnit (srov. ).

Žalobkyně sice výslovně napadla rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu, ve vztahu k nákladovým výrokům však žádnou argumentaci - natož tu, jež by se vázala k obligatorním údajům ve smyslu doplnitelným jen ve lhůtě uvedené v - nevznesla.

Nejvyšší soud dovolání odmítl ( věta první ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. listopadu 2017

JUDr. Blanka Moudrá

předsedkyně senátu