Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 2189/2017-78

27 Cdo 2189/2017-78

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně CORA CZ spol. s r. o.,se sídlem ve Zlíně, Dolní dědina 241, PSČ 760 01, identifikační číslo osoby 25538322, zastoupené Mgr. Petrou Kinclovou, advokátkou, se sídlem v Praze 4, Milevská 834/6, PSČ 140 00,proti žalovanému T. B., zastoupenému JUDr. Josefem Novákem, advokátem, se sídlem v Praze 3, Přemyslovská 2346/11, PSČ 130 00, o zaplacení 167.970,52 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. prosince 2016, č. j. -56, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 20. května 2016, č. j. -29, zamítl žalobu o zaplacení 167.970,52 Kč (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalovanému uložil žalobkyni zaplatit 167.970,52 Kč (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud podle a 2 , (dále též jen „ “), odmítl jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

Závěr odvolacího soudu, podle něhož nároky žalobkyně vzniklé v důsledku prodlení společnosti DORET s. r. o., se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1022/32, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 25755676 (dále též jen „společnost“), s úhradou pohledávek z kupní smlouvy a z komisionářské smlouvy (dále též jen „pohledávky“), tj. nároky na zaplacení smluvních pokut a náhrady nákladů soudního řízení (dále též jen „nároky“), představují škodu vzniklou společnosti, je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2007, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 65/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudky téhož soudu ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. , a ze dne 27. listopadu 2014, sp. zn. , a usnesení téhož soudu ze dne 18. září 2014, sp. zn. ).

Vyšel-li odvolací soud ze skutkových zjištění, podle nichž byly nároky přiznány pravomocnými a vykonatelnými rozsudky, s jejich výkonem byla žalobkyně v důsledku platební neschopnosti společnosti v exekučním řízení neúspěšná, a neprokázal-li dovolatel jako jediný jednatel společnosti, že nezajištění řádné a včasné úhrady pohledávek bylo jednáním s péčí řádného hospodáře, je závěr odvolacího soudu, podle kterého dovolatel odpovídá společnosti za škodu a ručí za její dluhy do výše povinnosti k náhradě škody, taktéž v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srov. např. důvody rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 19. června 2012, sp. zn. , a ze dne 31. března 2015, sp. zn. ).

Na uvedeném nemohou nic změnit ani argumenty dovolatele o „uměle vytvořeném nároku žalobkyně z roku 2015“, a to již proto, že jimi dovolatel (nepřípustně) brojí proti opačným skutkovým závěrům odvolacího soudu (podle kterých jednotlivé částky smluvních pokut a náhrady nákladů řízení uvedené ve výzvách ze dne 9. března 2015 a ze dne 20. dubna 2015 odpovídají částkám přiznaným vykonatelnými rozsudky z let 2011 a 2012 a vymáhaným exekučními příkazy vydanými v exekučním řízení zahájeném v roce 2012 proti společnosti).

V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že při úvaze, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem – v mezích právní otázky vytyčené dovolatelem – správné, vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. června 2006, sp. zn. , či ze dne 10. října 2013, sp. zn. ).

Namítá-li dovolatel, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá i „v nesprávném procesně právním posouzení věci, když odvolací soud se dopustil nepředvídatelnosti svého rozhodnutí“, činí tak, aniž by v této souvislosti otevřel jakoukoliv otázku procesního či hmotného práva, na jejímž posouzení by napadené rozhodnutí spočívalo a jejíž řešení by splňovalo některý z předpokladů přípustnosti vymezených v (srov. ). Dovolatel tím namítá toliko existenci vad řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. února 2004, sp. zn. , ze dne 31. srpna 2010, sp. zn. , ze dne 21. prosince 2010, sp. zn. , ze dne 27. října 2010, sp. zn. , ze dne 22. listopadu 2006, sp. zn. , ze dne 17. ledna 2008, sp. zn. , ze dne 20. července 2010, sp. zn. , ze dne 20. ledna 2011, sp. zn. , a ze dne 23. února 2012, sp. zn. ). K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, však lze v dovolacím řízení přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ).

Dovolatel v dovolání navrhuje odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. , dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení ( ), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Nejvyšší soud se proto tímto návrhem nezabýval.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( in fine ).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu.

V Brně dne 27. listopadu 2017

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu