Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
0895705B4B170625C1258226002B8602.html
HTML · 15.48 KB
No categories available
27 Cdo 2189/2017-78
27 Cdo 2189/2017-78
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně CORA CZ spol. s r. o.,se sídlem ve Zlíně, Dolní dědina 241, PSČ 760 01, identifikační číslo osoby 25538322, zastoupené Mgr. Petrou Kinclovou, advokátkou, se sídlem v Praze 4, Milevská 834/6, PSČ 140 00,proti žalovanému T. B., zastoupenému JUDr. Josefem Novákem, advokátem, se sídlem v Praze 3, Přemyslovská 2346/11, PSČ 130 00, o zaplacení 167.970,52 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 17 C 122/2015 , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. prosince 2016, č. j. 58 Co 356/2016 -56, takto:
O d ů v o d n ě n í :
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 20. května 2016, č. j. 17 C 122/2015 -29, zamítl žalobu o zaplacení 167.970,52 Kč (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalovanému uložil žalobkyni zaplatit 167.970,52 Kč (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř. “), odmítl jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř. o. s. ř.
Závěr odvolacího soudu, podle něhož nároky žalobkyně vzniklé v důsledku prodlení společnosti DORET s. r. o., se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1022/32, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 25755676 (dále též jen „společnost“), s úhradou pohledávek z kupní smlouvy a z komisionářské smlouvy (dále též jen „pohledávky“), tj. nároky na zaplacení smluvních pokut a náhrady nákladů soudního řízení (dále též jen „nároky“), představují škodu vzniklou společnosti, je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2007, sp. zn. 29 Odo 1310/2005 , uveřejněný pod číslem 65/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudky téhož soudu ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. 29 Cdo 663/2013 , a ze dne 27. listopadu 2014, sp. zn. 29 Cdo 3158/2013 , a usnesení téhož soudu ze dne 18. září 2014, sp. zn. 29 Cdo 662/2013 ).
Vyšel-li odvolací soud ze skutkových zjištění, podle nichž byly nároky přiznány pravomocnými a vykonatelnými rozsudky, s jejich výkonem byla žalobkyně v důsledku platební neschopnosti společnosti v exekučním řízení neúspěšná, a neprokázal-li dovolatel jako jediný jednatel společnosti, že nezajištění řádné a včasné úhrady pohledávek bylo jednáním s péčí řádného hospodáře, je závěr odvolacího soudu, podle kterého dovolatel odpovídá společnosti za škodu a ručí za její dluhy do výše povinnosti k náhradě škody, taktéž v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srov. např. důvody rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 19. června 2012, sp. zn. 29 Cdo 3542/2011 , a ze dne 31. března 2015, sp. zn. 29 Cdo 440/2013 ).
Na uvedeném nemohou nic změnit ani argumenty dovolatele o „uměle vytvořeném nároku žalobkyně z roku 2015“, a to již proto, že jimi dovolatel (nepřípustně) brojí proti opačným skutkovým závěrům odvolacího soudu (podle kterých jednotlivé částky smluvních pokut a náhrady nákladů řízení uvedené ve výzvách ze dne 9. března 2015 a ze dne 20. dubna 2015 odpovídají částkám přiznaným vykonatelnými rozsudky z let 2011 a 2012 a vymáhaným exekučními příkazy vydanými v exekučním řízení zahájeném v roce 2012 proti společnosti).
V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že při úvaze, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem – v mezích právní otázky vytyčené dovolatelem – správné, vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003 , uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. června 2006, sp. zn. 29 Odo 1203/2004 , či ze dne 10. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 3829/2011 ).
Namítá-li dovolatel, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá i „v nesprávném procesně právním posouzení věci, když odvolací soud se dopustil nepředvídatelnosti svého rozhodnutí“, činí tak, aniž by v této souvislosti otevřel jakoukoliv otázku procesního či hmotného práva, na jejímž posouzení by napadené rozhodnutí spočívalo a jejíž řešení by splňovalo některý z předpokladů přípustnosti vymezených v § 237 o. s. ř. o. s. ř. (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ). Dovolatel tím namítá toliko existenci vad řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. února 2004, sp. zn. 33 Odo 8/2004 , ze dne 31. srpna 2010, sp. zn. 30 Cdo 1653/2009 , ze dne 21. prosince 2010, sp. zn. 30 Cdo 4111/2009 , ze dne 27. října 2010, sp. zn. 30 Cdo 1593/2009 , ze dne 22. listopadu 2006, sp. zn. 32 Odo 1292/2006 , ze dne 17. ledna 2008, sp. zn. 32 Odo 1702/2005 , ze dne 20. července 2010, sp. zn. 32 Cdo 2050/2010 , ze dne 20. ledna 2011, sp. zn. 26 Cdo 583/2009 , a ze dne 23. února 2012, sp. zn. 20 Cdo 1276/2011 ). K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, však lze v dovolacím řízení přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. ).
Dovolatel v dovolání navrhuje odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16 , dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř. o. s. ř. ), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Nejvyšší soud se proto tímto návrhem nezabýval.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 in fine o. s. ř. o. s. ř. ).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb. , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 27. listopadu 2017
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu