Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 662/2013

U S N E S E N Í

Agentury MM Praha, s. r. o.

zastoupené Mgr. Janou Gavlasovou, advokátkou, se sídlem v Chýni, Západní 449, PSČ 253 01, proti žalovanému

M. T.

, zastoupenému JUDr. Jarmilou Krejčovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Truhlářská 1112/6, PSČ 110 00, o zaplacení 1.639.578,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. srpna 2012, č. j. -302, takto:

I. Dovolání seodmítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení 18.343,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek ze dne 3. května 2011, č. j. -224, kterým Krajský soud v Praze zamítl žalobu o zaplacení 1.639.578,- Kč s příslušenstvím ve výroku specifikovaným (první výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně v plném rozsahu dovolání, jež Nejvyšší soud podle , , (dále jen „“), odmítl jako nepřípustné.

V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti té části prvního výroku rozsudku odvolacího soudu, kterou byl potvrzen výrok II. rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení, a proti druhému výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení, je dovolání objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu může být přípustné pouze podle [o situaci předvídanou v nejde], tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud však rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným neshledal.

Z se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]. Jen z pohledu tohoto důvodu je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné.

Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle , stejně jako důvod podle , jestliže tvrzené vady řízení nezahrnují právní otázku zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročníku 2006, pod číslem 130).

Ačkoli dovolatelka v dovolání brojí proti právnímu závěru odvolacího soudu, podle něhož žalovaný jakožto dřívější jednatel nyní zaniklé společnosti Agentura MT, s. r. o., identifikační číslo osoby 27192997 (dále jen „společnost“), neporušil svou povinnost jednat s péčí řádného hospodáře ve smyslu a 6 ve spojení s , obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), činí tak prostřednictvím námitek vůči skutkovým zjištěním učiněným soudy obou stupňů, na základě kterých soudy k uvedenému závěru dospěly. Uplatňuje tak dovolací důvod vymezený v , který však u dovolání, jež může být přípustné toliko podle , nemá k dispozici a k jehož přezkoumání nelze dovolání připustit.

Vytýká-li dovolatelka soudu nesplnění poučovací povinnosti, poukazuje na domnělou vadu řízení ve smyslu , jež však nezahrnuje otázku zásadního právního významu, a přípustnost dovolání jejím prostřednictvím proto založit nelze.

Napadené rozhodnutí odvolacího soudu nečiní zásadně právně významným ani dovoláním zpochybněný právní závěr, podle něhož žalovaný jednal s péčí řádného hospodáře. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, s níž je napadené rozhodnutí plně v souladu, se totiž podává, že jednatel odpovídá za řádný (v souladu s požadavkem péče řádného hospodáře jsoucí) výkon funkce, nikoliv za výsledek své činnosti (srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2013, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 75/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. , jež jsou veřejnosti přístupné – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na jeho webových stránkách).

Jelikož závěr odvolacího soudu, podle něhož žalovaný neporušil povinnost jednat s péčí řádného hospodáře, obstojí v projednávané věci jako samostatný důvod pro zamítnutí žaloby, nelze na přípustnost dovolání usuzovat ani z námitek dovolatelky, jimiž brojila proti dalším závěrům soudů obou stupňů, podle nichž společnosti povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 300.000,- Kč a náhradu nákladů vynaložených na propagaci zrušeného koncertu ve výši 80.197,- Kč vůbec nevznikla a dále že nesplněný závazek ze smlouvy (uhradit cenu uměleckého výkonu) není (nemůže být) škodou vzniklou společnosti. Přezkoumání uvedených závěrů a případný opačný úsudek Nejvyššího soudu by totiž nemohl na výsledku řízení v projednávané věci ničeho změnit (srov. obdobně důvody usnesení Nejvyššího soudu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 1999, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 27/2001, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2002, pod číslem 54).

Nehledě na to, závěr odvolacího soudu, podle něhož nesplněný závazek společnosti ze smlouvy není škodou, která vznikla společnosti porušením povinnosti žalovaného, je rovněž v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. odvolacím soudem přiléhavě citovaný rozsudek ze dne 23. června 2011, sp. zn. , či opětovně rozsudek sp. zn. ).

Dále Nejvyšší soud uvádí, že dovolání nečiní přípustným ani námitka podjatosti soudkyně rozhodující věc v prvním stupni. Z obsahového hlediska dovolatelka takto namítá, že o její věci rozhodoval vyloučený soudce, čímž vystihuje zmatečnostní vadu řízení ve smyslu Zmatečnostní vady řízení však nejsou způsobilým dovolacím důvodem ve smyslu ustanovení ; k jejich prověření slouží žaloba pro zmatečnost (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pro založení přípustnosti dovolání prostřednictvím ustanovení je tudíž tato námitka právně bez významu.

A konečně jsou pro projednávanou věc zcela nerozhodné námitky vůči dřívějšímu (prvnímu) zrušujícímu usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. listopadu 2008, č. j. -98. Toto rozhodnutí, ani právní závěry, jež odvolací soud vedly ke zrušení (prvního) rozsudku pro uznání, vyhlášeného Krajským soudem v Praze dne 26. února 2008, pod č. j. -64, nejsou pro posouzení přípustnosti dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu významné.

Důvod připustit dovolání podle proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení nemůže být dovolání přípustné.

Výrok o nákladech řízení se opírá o , a , když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.

Ty sestávají z odměny zástupkyně žalovaného za jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání dle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 7. května 2013 – jejíž výše podle , bodu 6 a advokátního tarifu činí 14.860,- Kč, a z náhrady paušálních výdajů podle vyhlášky ve výši 300,- Kč. Společně s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ( ) ve výši 3.183,60 Kč tak dovolací soud přiznal žalovanému k tíži žalobkyně celkem 18.343,60 Kč.

K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.

V Brně dne 18. září 2014

JUDr. Filip C i l e č e k

předseda senátu