Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 1921/2017-460

32 Cdo 1921/2017-460

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobců a)V. R., zastoupeného JUDr. Alicí Říhovou, advokátkou se sídlem ve Statenicích, Nad Vinicí 494 a b) P. R., zastoupeného JUDr. Olgou Krejsovou, advokátkou se sídlem v Říčanech, Na Kozákově 1028/18, proti žalovanému Z. K., zastoupenému Mgr. Bc. Pavlem Kozelkou, advokátem se sídlem v Písku, Velké náměstí 7/12, o zaplacení částky 633 016 Kč V. R. a částky 555 272 Kč P. R., vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovoláních žalobců a) a b) proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 5. 2016, č. j. -384, takto:

I. Dovolání se odmítají.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 14. 4. 2015, č. j. -336, zamítl žalobu o zaplacení částky 633 016 Kč V. R. a částky 555 272 Kč P. R. (výrok I.), uložil žalobcům zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení společně a nerozdílně částku 164 954 Kč (výrok II.) a státu částku 853 Kč (výrok III.) a rozhodl, že žalovanému se vrací nespotřebovaná záloha ve výši 5 000 Kč na znalecký posudek (výrok IV.).

Vrchní soud v Praze k odvoláním žalobců a) a b) v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I., II. a III. (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci a) a b) dovolání. Žalobce a) napadl rozhodnutí odvolacího soudu výslovně v celém rozsahu s tím, že podle jeho názoru je „rozsudek odvolacího soudu nepřezkoumatelný pro absenci řádného a přezkoumatelného odůvodnění právního posouzení věci“. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobce b) má za to, že „nebyla správně posouzena zásadního otázka právního významu a současně soudy nižších stupňů neposuzují právní otázku jednotně a právní otázkou se Nejvyšší soud dosud nezabýval“. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a k době zahájení řízení se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízení soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále též jen „ “).

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Z ustanovení vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

K dovolání žalobce a):

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročník 2014, pod číslem 116, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Rovněž Ústavní soud potvrdil, že náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou v stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést. Odmítnutí dovolání, které tyto požadavky nesplní, není formalismem, nýbrž logickým důsledkem nesplnění zákonem stanovených požadavků (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. , jež je veřejnosti k dispozici, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Ústavního soudu, na jeho webových stránkách).

Namítá-li dovolatel, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné „pro absenci řádného a přezkoumatelného odůvodnění právního posouzení věci“, aniž by však formuloval jakoukoliv otázku procesního práva, není tato námitka případné vady řízení způsobilá založit přípustnost dovolání, neboť podle ustanovení dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tvrzení dovolatele o vadě řízení nezahrnuje žádnou odvolacím soudem řešenou otázku procesního práva, která by splňovala předpoklady vymezené v ustanovení , přípustnost dovolání tudíž založit nemůže, i kdyby se odvolací soud namítaného procesního pochybení dopustil (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. , ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. , a ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. , jež jsou veřejnosti k dispozici, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách). Na tomto závěru nemůže ničeho změnit ani odkaz dovolatele na konkrétní judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu, kterou k této namítané vadě řízení uvádí. Pouhý odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu bez vymezení konkrétní právní otázky, kterou odvolací soud řešil a posoudil nesprávně, nemůže založit přípustnost dovolání. Ostatně podle ustálené judikatury je soud povinen uvést důvody pro své rozhodnutí, avšak tato povinnost nemůže být chápána jako příkaz předložit detailní odpověď na každý argument; rozsah této povinnosti se může lišit podle povahy rozhodnutí, přičemž její splnění může být hodnoceno pouze ve světle konkrétních okolností případu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 6. 2009, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2014, sp. zn. ). Žalobci a) a b) ve svých odvoláních uplatnili celkem šedesát námitek, odvolací soud se jimi podrobně zabýval a své závěry náležitě odůvodnil. Konečně ani dovolatel nespecifikuje, se kterou konkrétní odvolací námitkou se odvolací soud ve svém rozhodnutí podle jeho názoru nevypořádal dostatečně.

Dovolatelem tvrzené porušení jeho práva na spravedlivý proces Nejvyšší soud neshledal. Jestliže se dovolatel domnívá, že (jakákoliv) námitka založená na tvrzeném porušení ústavně zaručených základních práv a svobod je uplatitelná jako dovolací důvod, nelze mu bez dalšího přisvědčit. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. , uzavřel, že názor vyjádřený např. v usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. , je nutno chápat jako požadavek, aby dovolací soud v souladu s y příslušná ustanovení interpretoval a aplikoval ústavně konformním způsobem. (…) Poskytování ochrany základním právům a svobodám však může a musí probíhat podle pravidel stanovených zákonem ( y, která je součástí právního řádu). Neznamená to tedy, že by v takovém případě dovolání bylo „projednatelné“, aniž by obsahovalo náležitosti stanovené v , anebo nesplňovalo předpoklady jeho přípustnosti podle

Je-li dovolání mimořádným opravným prostředkem proti rozhodnutí odvolacího soudu, pak pro posouzení jeho přípustnosti podle ustanovení jsou nevýznamné četné námitky týkající se údajných pochybení soudu prvního stupně.

Dovolání výslovně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu. Dovolání v části směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení trpí vadou, poněvadž dovolatel v něm oproti požadavkům vymezeným pro obsah dovolání v ustanovení neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ) a nesprávnost rozhodnutí. K výrokům o nákladech řízení chybí v dovolání jakákoliv argumentace.

Vytýkané nedostatky nelze již odstranit, protože lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit, uplynula.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce a) podle ustanovení odmítl pro vady.

K dovolání žalobce b):

Z hlediska způsobilosti založit přípustnost dovolání je právně bezvýznamné tvrzení, že „nebyla správně posouzena zásadního otázka právního významu“. Dovolatel - ač zastoupen advokátkou - patrně přehlédl, že přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení není od 1. 1. 2013 budována na kritériu „zásadní právní významnosti“ napadeného rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sen. zn. ).

Přípustnost dovolání nezakládá ani tvrzení, že „soudy nižších stupňů neposuzují právní otázku jednotně“. Ustanovení taxativně uvádí čtyři předpoklady přípustnosti dovolání a jiným způsobem přípustnost dovolání podle ustanovení založit nelze. Skutečnost, že je právní otázka soudy nižších stupňů rozhodována rozdílně, není předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení , taková argumentace je z hlediska posouzení přípustnosti dovolání zcela irelevantní.

Dovolatel dále namítá, že „právní otázkou se Nejvyšší soud dosud nezabýval, toliko se zabýval výší smluvní pokuty, nikoli smluvní pokutou jako daňově uznatelným výdajem, zejména však uplatněním náhrady škody z důvodu nemožnosti obrany formou využití opravných prostředků pro zmeškání odvolací lhůty zaviněné třetí osobou“. Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky, která v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu nebyla dosud vyřešena, musí být z dovolání patrno, kterou otázku má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tvrzení, že „otázka zásadního právního významu byla nesprávně posouzena, a to ke škodě žalobce“ a že „v případě odvolacího řízení by byl schopen v součinnosti s V. prokázat, že se skutečně jednalo o výdajový doklad žalobce“, požadavkům na vymezení určité právní otázky neodpovídá. Právní úprava dovolacího řízení účinná od 1. 1. 2013 předpokládá, že dovolací soud se bude při posouzení přípustnosti dovolání zabývat právní otázkou, kterou dovolatel konkrétně vymezí. Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě, správně a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho přezkum stal neomezenou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2008, sp. zn. , ze dne 14. 9. 2010, sp. zn. , či ze dne 26. 1. 2017, sp. zn. ). Odkazuje-li dovolatel v této souvislosti na konkrétní rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, pak tato rozhodnutí nejsou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu v intencích ustanovení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. ).

Přípustnost dovolání nezakládá ani tvrzení, podle něhož „neprovedením důkazu znaleckým posudkem zpracovaným znalcem bez profesního zatížení byla porušena jeho ústavně zaručená práva a tím i porušeno jeho právo na spravedlivý proces“. Jak bylo uvedeno výše, podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. , námitka založená na tvrzeném porušení ústavně zaručených základních práv a svobod není bez dalšího uplatitelná jako dovolací důvod. Neznamená to tedy, že by dovolání bylo „projednatelné“, aniž by obsahovalo náležitosti stanovené mj. v , anebo nesplňovalo předpoklady jeho přípustnosti podle Nadto Nejvyšší soud dovolatelem tvrzené porušení jeho práva na spravedlivý proces neshledal.

Kritizuje-li dovolatel správnost skutkových zjištění soudů nižších stupňů, nejsou tyto námitky způsobilým dovolacím důvodem (srov. ustanovení ). Pouhý nesouhlas dovolatele s právním posouzením věci soudy nižších stupňů nemůže založit přípustnost dovolání.

Dovolání v části směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení trpí vadou, poněvadž dovolatel v něm oproti požadavkům vymezeným pro obsah dovolání v ustanovení neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ) a nesprávnost rozhodnutí. K výrokům o nákladech řízení chybí v dovolání jakákoliv argumentace.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce b) podle ustanovení rovněž odmítl pro vady.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 28. 11. 2017

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu