Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2787/2017-358

26 Cdo 2787/2017-358

U S N E S E N Í

statutárního města Liberec

REAL SPACE s. r. o.

, se sídlem v Liberci, Moskevská 28/23, IČO 27324648, zastoupené JUDr. Jiřím Velíškem, advokátem se sídlem v Praze 5, Holečkova 105/6, o zaplacení 125.400 Kč s příslušenstvím a o vzájemné žalobě o zaplacení 7.174.706 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , o dovolání žalobce a žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 26. října 2016, č. j. -288, ve znění usnesení ze dne 8. listopadu 2016, č. j. -296, takto:

I. Dovolání

se odmítají

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Liberci (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 11. 12. 2015, č. j. -253, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 125.400 Kč s příslušenstvím, současně zamítl vzájemnou žalobu žalované, kterou se domáhala zaplacení částky 7.174.706 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení, a rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (odvolací soud) rozsudkem ze dne 26. 10. 2016, č. j. -288, ve znění usnesení ze dne 8. 11. 2016, č. j. -296, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že uložil žalobci zaplatit žalované 413.100 Kč spolu s tam specifikovaným úrokem z prodlení („měnící výrok“), ve zbývající části zamítavé výroky potvrdil (dále též jen „potvrzující výrok“) a uložil žalované nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 4.448 Kč a náklady odvolacího řízení ve výši 4.448 Kč do 14 dnů od právní moci rozsudku.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali dovolání oba účastníci.

Žalobce napadl dovoláním výrok odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení, žalovaná napadla dovoláním potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu a rovněž výrok o náhradě nákladů řízení.

Dovolání žalované není přípustné podle , , ve znění účinném do 29. 9. 2017 (čl. II bod 2 ), dále jen „ “, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

Platnost smlouvy (včetně ustanovení, o které žalovaná opírá svůj nárok) posuzoval dovolací soud (stejně jako soudy obou stupňů) s ohledem na dobu jejího uzavření podle dosavadních právních předpisů, zejména podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „obč. zák.“ ( , , ).

Nejvyšší soud opakovaně ve svých rozhodnutích formuloval a odůvodnil závěr, že právní úkon je neurčitý (a tedy neplatný), je-li vyjádřený projev vůle sice po jazykové stránce srozumitelný, avšak nejednoznačný je jeho věcný obsah, přičemž tuto neurčitost nelze odstranit a překlenout ani za použití výkladových pravidel (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1997, sp. zn. , uveřejněný v časopise Právní rozhledy č. 7, ročník 1998, str. 372; ze dne 20. 6. 2007, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 27/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; ze dne 30. 3. 2000, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Při výkladu obsahu smlouvy je nutné přihlédnout i k vůli stran v okamžiku uzavírání smlouvy; takto provedená interpretace však nesmí být v rozporu s jazykovým vyjádřením obsahu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2011, sp. zn. ). Je-li právní úkon učiněn v písemné formě, je určitost projevu vůle dána obsahem y, na které je zaznamenáno, nestačí, že účastníkům smlouvy je jasné, co je předmětem smlouvy a jaká jsou jejich práva a povinnosti, není-li to poznatelné z textu y; určitost písemného projevu vůle je objektivní kategorií a takový projev vůle by neměl vzbuzovat důvodné pochybnosti o jeho obsahu ani u třetích osob (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. ; ze dne 3. 2. 2016, sen. zn. , uveřejněný pod číslem 33/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Závěr odvolacího soudu o neplatnosti sporného ujednání smlouvy (o které žalovaná opírá nárok, jenž je předmětem dovolacího řízení) z důvodu neurčitosti vymezení, jaké náklady je nájemce po pronajímateli oprávněn v případě odstoupení od smlouvy požadovat (§ 37 odst. 1 obč. zák.), respektuje výše uvedená výkladová pravidla. Odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) se v souladu s výše citovanou judikaturou zabýval nejen jazykovým vyjádřením tohoto ujednání ve smlouvě, ale i vůlí stran při uzavírání smlouvy.

Vzhledem k tomu, že odvolací soud založil svůj závěr o zamítnutí dané části vzájemného návrhu žalované z důvodu neplatnosti předmětného smluvního ujednání na dvou na sobě nezávislých důvodech, nezabýval se již dovolací soud námitkami dovolatelky vztahujícími se k jeho závěru o tom, že obsah smlouvy nebyl řádně schválen orgány obce ( , o obcích, ve znění účinném do 31. 12. 2013), neboť i kdyby nebyl správný, sama tato skutečnost – obstojí-li druhý (shora uvedený) důvod – nemůže mít žádný vliv na závěr odvolacího soudu o neplatnosti daného ujednání ve smlouvě.

Žalovaná sice napadla dovoláním všechny výroky rozsudku odvolacího soudu, avšak výrok, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, napadá zjevně jen proto, že jde o výrok akcesorický. Dovolání v této části totiž neobsahuje žádné odůvodnění, ani údaj o tom, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( -238a ), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. ).

Přípustné podle není ani dovolání žalobce proti výroku o náhradě nákladů řízení, neboť taktéž závěr odvolacího soudu o (ne)účelnosti nákladů žalobce na právní zastoupení je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

Podle judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu lze v případě účastníka řízení, jenž je statutárním městem, předpokládat, že disponuje dostatečným personálním a materiálním vybavením a zabezpečením k tomu, aby byl schopen kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musel využívat právní pomoci advokátů. Není-li proto v příslušném řízení prokázán opak, nejsou náklady na zastoupení advokátem účelně vynaloženými ( ). Vždy je však třeba přihlédnout ke konkrétním okolnostem případu, zejména pak k tomu, zda předmětem sporu není právní problematika, která přímo s oblastí spravovanou statutárním městem nesouvisí, případně zda se nejedná o právní problematiku velmi specializovanou, obtížnou, dosud neřešenou, s mezinárodním prvkem, vyžadující znalosti cizího práva, resp. jazykové znalosti, apod. V takovýchto případech lze postup statutárního města, které zvolí pro své zastupování advokáta, jenž se na danou problematiku specializuje, považovat za adekvátní (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2013, sp. zn. , ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. , či usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. ; shodně též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. , ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. , ze dne 10. 4. 2017, sp. zn. ).

Úvahy odvolacího soudu o neúčelnosti nákladů, které žalobce vynaložil na zastoupení advokátem, nejsou nepřiměřené. V dané věci je předmětem soudního řízení návrh žalobce na zaplacení dlužného nájemného a vzájemný návrh žalované na zaplacení nákladů souvisejících s tímto nájmem. Lze mít za to, že obdobné spory – svojí povahou majetkové – tvoří relativně běžnou agendu dovolatele, k jejímuž obstarávání je dostatečně personálně a materiálně vybaven. Na tomto závěru nic nemění ani výše požadovaného peněžitého plnění, neboť je nutné vycházet z komplexního posouzení složitosti soudního sporu (srovnej závěry v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2015, sp. zn. , kdy předmětem řízení bylo peněžité plnění vyšší, než je v nyní projednávané věci). Nepřípadný je odkaz dovolatele na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2015, sp. zn. , neboť v tam řešené věci přihlédl soud při posuzování účelnosti nákladů vynaložených na zastoupení advokátem nejen k výši uplatňované pohledávky (jež mnohonásobně převyšovala výši nároku uplatněného v této řešené věci), ale i k složitému skutkovému základu sporu.

Námitkami, jimiž dovolatel odvolacímu soudu vytýká nedostatek poučení a překvapivost napadeného rozhodnutí, uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v Navíc skutečnost, že statutární města obvykle disponují dostatečným odborně vybaveným personálním aparátem a náklady na právní zastoupení advokátem proto zpravidla nejsou náklady účelně vynaloženými, vyplývá z ustálené a dlouhodobé judikatury Ústavního i Nejvyššího soudu, jež je obecně závazná a veřejně přístupná. V případě statutárních měst lze proto předvídat, že soud se bude u tohoto účastníka vždy zabývat účelností nákladů na jeho zastoupení advokátem (shodně viz usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. ).

Nejvyšší soud proto dovolání obou účastníků podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. listopadu 2017

JUDr. Pavlína Brzobohatá

předsedkyně senátu