Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 4139/2017

28 Cdo 4139/2017-214

U S N E S E N Í

M. M.

D. M.

, zastoupenému JUDr. Jakubem Fröhlichem, advokátem se sídlem v Praze 1, Spálená 84/5,

o 600.000 Kč s příslušenstvím

, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočce v Táboře ze dne 23. února 2017, č. j. -132, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaný

je povinen

zaplatit žalobkyni na nákladech dovolacího řízení částku 13.310 Kč k rukám advokáta JUDr. Aleše Janů do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Táboře rozsudkem pro uznání ze dne 29. 9. 2016, č. j. -46, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 600.000 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Žalobkyně se domáhala po žalovaném jako bývalém manželovi shora uvedené částky představující poloviční podíl na obnosu, jenž byl poskytnut společnosti DAMVEL s.r.o. coby půjčka ze společných prostředků účastníků a který byl ve zbylé části žalovanému vrácen až po rozvodu manželství se žalobkyní, tudíž nebyl předmětem soudního vypořádání jejich společného jmění. Soud prvního stupně vyzval žalovaného usnesením ze dne 28. 7. 2016, aby se ve stanovené lhůtě písemně vyjádřil k žalobnímu návrhu ( ) a zároveň jej poučil o následcích nevyhovění dané výzvě bez vážného důvodu. Přestože žalovanému bylo usnesení doručeno do vlastních rukou dne 2. 8. 2016, k žalobě se nevyjádřil, pročež okresní soud měl na základě zákonné fikce nárok za uznaný, a rozhodl podle ustanovení

K odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 23. 2. 2017, č. j. -132, potvrdil citovaný rozsudek soudu prvního stupně (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud vzal za prokázané, že usnesení obsahující výzvu k vyjádření podle bylo vydáno dne 28. 7. 2016, spolu se stejnopisem žaloby odesláno (do vlastních rukou) a žalovaným dne 2. 8. 2016 vskutku převzato. Námitku žalovaného, že doručenka neobsahovala náležitosti uvedené v , přitom krajský soud odmítl. Předmětná doručenka byla totiž označena číslem vzoru schváleného Ministerstvem spravedlnosti jako zásilka obsahující výzvu k vyjádření podle (vz. 77) i celým jednacím číslem vyzývacího usnesení, a nebylo ji tak možné zaměnit s usnesením vydaným dne 7. 7. 2016, přestože bylo vydáno pod stejným číslem jednacím.

Proti tomuto rozsudku brojí žalovaný dovoláním, neboť má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odkazuje na právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2008, sp. zn. , namítá, že v předmětné věci nelze doručenku považovat za veřejnou u, jestliže nebyla označena tak, jak to vyžaduje Žalovanému bylo dne 2. 8. 2016 doručeno usnesení č. j. -42, které však nebylo usnesením vydaným dle , nýbrž usnesením zrušujícím rozhodnutí o zastavení řízení. Nacházejí-li se ve spise dvě usnesení se stejným číslem jednacím, pak označení písemnosti na doručence „ -42“ neprokazuje, které z uvedených usnesení bylo doručeno. Poznámka „vz. 77“ je možná dostatečnou identifikací písemnosti pro soud, nikoliv pro adresáta. V takovém případě tedy doručenka není veřejnou u, a je na soudu, aby prokázal, že žalovanému bylo usnesení skutečně doručeno, což se ovšem v předmětné věci nepodařilo. Výpověď svědkyně K. P., která zásilky vypravovala, pak za věrohodnou považovat nelze, neboť byla vyvrácena dalšími provedenými důkazy. Žalovaný tudíž požaduje zrušení obou rozsudků soudů nižších stupňů, vrácení věci k dalšímu řízení okresnímu soudu a odložení vykonatelnosti rozsudku krajského soudu.

Žalobkyně ve svém vyjádření zpochybňuje námitky dovolatele a upozorňuje, že brojí především proti skutkovým zjištěním, z nichž rozhodnutí odvolacího soudu vychází, což ale nepředstavuje způsobilý dovolací důvod, a proto navrhuje odmítnutí dovolání.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017, které je dle čl. II. bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a čl. II. bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.

Nejvyšší soud se jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou podle , zabýval jeho přípustností.

Dle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání ovšem přípustné není.

Poukazuje-li žalovaný na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2008, sp. zn. , považuje rozhodnutí odvolacího soudu za s ním rozporné, není možné jeho argumentaci přitakat již pro odlišnost skutkových okolností obou dotčených případů. Zatímco ve věci řešené v citovaném rozsudku doručenka postrádala zákonné náležitosti, pakliže absentovalo označení číslem jednacím, v nynější kauze tomuto požadavku plně vyhovovala, obsahovala-li uvedené číslo vzoru schváleného Ministerstvem spravedlnosti i celé jednací číslo. Lze ji tudíž považovat za veřejnou u, pročež bylo na žalovaném, zpochybňoval-li údaje v ní uvedené, aby prokázal opak. Není přitom samo o sobě rozhodné, že pod stejným číslem jednacím došlo ve věci již dříve k vydání usnesení ze dne 7. 7. 2016.

K důvodům dovolání sluší se připomenout, že dovolací soud je vázán skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů, neboť jako pouze přezkumná instance není zákonem (srov. zejména a ) nadán k tomu, aby korigoval skutkové závěry soudů nalézacích, a činil tak odlišné vývody o skutkovém stavu (k tomu srovnej mimo jiné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. , či ze dne 3. 3. 2015, sp. zn. ). Jediným způsobilým dovolacím důvodem (v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. 1. 2013) je toliko nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem, jemuž nelze podřadit dovolatelem uváděné námitky kritizující skutková zjištění odvolacího soudu (jejich správnost a úplnost) ohledně doručení usnesení obsahujícího výzvu ve smyslu žalovanému nebo věrohodnost svědecké výpovědi K. P.

Ačkoli dovolatel uvedl, že napadá rozsudek odvolacího soudu včetně nákladových výroků, žádnou argumentaci – natož takovou, jež by se vázala k obligatornímu vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ( ) – ve vztahu k rozhodnutí o nákladech řízení nevznáší (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2016, sp. zn. ).

Vzhledem ke shora vylíčenému je tedy patrné, že se odvolací soud od dovolacím soudem konstantně zastávaných názorů neodchýlil a právě posuzovanou při rozhodl v souladu s nimi. Jinou otázku, pro niž by na dovolání mohlo být nahlíženo jako na přípustné ve smyslu , žalovaný nepředložil, a Nejvyššímu soudu tudíž nezbylo než jeho podání podle , věty první, odmítnout.

Za daných okolností pak nemohl být úspěšný ani návrh dovolatele na odklad vykonatelnosti naříkaného rozsudku odvolacího soudu.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle , věty první, odst. l, , části věty před středníkem, a V dovolacím řízení vznikly žalobkyni v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které Nejvyšší soud stanovil dle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Dle a bodu 6 činí sazba odměny za jeden úkon právní služby (sepsání vyjádření k dovolání) 10.700 Kč, společně s paušální náhradou výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč podle ustanovení a navýšením o 21 % DPH ve smyslu ustanovení má tedy žalobkyně právo na náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 13.310 Kč.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 1. 11. 2017

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.

předseda senátu