Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 3737/2017-222

-222

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Filipem Cilečkem v právní věci žalobce J. M., zastoupeného Mgr. Štěpánem Řiháčkem, advokátem, se sídlem v Brně, Pionýrská 249/15, PSČ 602 00, proti žalované L. Ch., o ochranu osobnosti, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. října 2014, č. j. -68, a rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. března 2015, č. j. -100, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. května 2017, č. j. -197, takto:I. Dovolání seodmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobce usnesením ze dne 9. května 2017, č. j. -197, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně (výrok první) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok druhý).

Žalobce podal proti usnesení odvolacího soudu dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle věty první a , (dále též jen „“), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolatel označil rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje, vymezil rozsah, v němž je napadá, popsal důvody dovolání a formuloval dovolací návrh. K předpokladům přípustnosti dovolání však v dovolání ze dne 30. května 2017, doručeném soudu prvního stupně 6. června 2017, uvedl pouze to, že „přípustnost je dána poučením v napad. rozh. II. st. a dle ust. ve spoj. s ust. /3 a dle ust. “. V doplnění dovolání ze dne 23. července 2017, doručeném soudu prvního stupně téhož dne, pak dovolatel k předpokladům přípustnosti neuvedl ničeho.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako je tomu v poměrech projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhý odkaz na [k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 4/2014“), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. ].

V podrobnostech viz např. v R 4/2014 citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. , nebo ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , jež jsou veřejnosti dostupná – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na jeho webových stránkách www.nsoud.cz; srov. i důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. (jímž odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , přitakávaje pod bodem 14 odůvodnění závěru Nejvyššího soudu o důvodech odmítnutí dovolání), usnesení Ústavního soudu ze dne 12. února 2014, sp. zn. , či ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. , jež jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Ústavního soudu nalus.usoud.cz.

Jen pro úplnost Nejvyšší soud podotýká, že dovolání nečiní přípustným ani argumentace dovolatele stran porušení jeho práva na spravedlivý proces, neboť postup soudů v řízení, jež předcházelo vydání žalobou pro zmatečnost napadených rozhodnutí, byl zcela v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž o odnětí možnosti jednat před soudem ve smyslu nejde v případě zastoupeného účastníka tehdy, jestliže účastník může realizovat svá procesní práva prostřednictvím svého zástupce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. dubna 1996, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. prosince 2006, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. října 2016, sp. zn. ).

Soudy nižších stupňů věc projednaly – jak vyplývá z obsahu spisu – za přítomnosti zástupce žalobce (advokáta JUDr. Jiřího Matznera, Ph.D., LL.M., při jednání zastoupeného na základě substituční plné moci JUDr. Ing. Jiřím Matznerem, advokátním koncipientem), který byl oprávněn ke všem úkonům, jež mohl v řízení učinit žalobce (srov. ve spojení s ). Postupem soudů, v němž dovolatel spatřuje důvod zmatečnosti, tak jeho právo na spravedlivý proces – v souvislostech popsaných v dovolání – porušeno být nemohlo.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o , a , když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalované podle obsahu spisu žádné účelně vynaložené náklady dovolacího řízení nevznikly.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 7. listopadu 2017

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu