Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 4125/2017-103

22 Cdo 4125/2017-103

U S N E S E N Í

M. N.

J. H.

, zastoupené JUDr. Juditou Jakubčíkovou, advokátkou se sídlem v Klatovech, Krameriova 139, o zrušení usnesení o schválení smíru, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 5. 2017, č. j. -87, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud ve Znojmě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 7. 11. 2016, č. j. -57, zamítl návrh, aby soud zrušil usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 21. 1. 2015, č. j. -198, kterým byl schválen smír v řízení o vypořádání společného jmění manželů (výrok I.). Dále zamítl návrh, aby soud odložil vykonatelnost označeného usnesení o schválení smíru a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).

Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 2. 5. 2017, č. j. -87, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I.) a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu Namítá, že se při řešení právní otázky, „zda soudem schválený smír ve věci vypořádání společného jmění manželů, který nedopatřením v souvislosti s písemným vyhotovením jeho návrhu i v rámci následného schválení neobsahuje vypořádání konkrétní nemovitosti, jež byla předmětem řízení o vypořádání SJM a ohledně které účastníci neprojevili vůli tuto nemovitost v rámci smíru nevypořádat, je způsobilým důvodem ke zrušení usnesení soudu o schválení smíru ve smyslu ust. “, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Obsah rozhodnutí soudů obou stupňů i dovolání je účastníkům znám a tvoří součást procesního spisu, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno před 30. 9. 2017, projednal Nejvyšší soud dovolání a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném do 29. 9. 2017 (dále jen „ “; srov. čl. II odst. 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Dovolání není přípustné.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle –3 lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Žalobce v dovolání vymezuje právní otázku, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 1986, sp. zn. (uveřejněného pod č. R 16/1987 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2011, sp. zn. , a z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2009, sp. zn. , dovozuje, „že účastníci mají v případě, že nechtějí smírem řešit celý předmět řízení, dát tuto vůli najevo s tím, aby o tomto zbývajícím rozsahu soud samostatně rozhodl.“

Ve věci vedené před Okresním soudem ve Znojmě pod sp. zn. bylo předmětem řízení vypořádání společného jmění manželů (dále také jako „SJM“), a to včetně pozemku v k. ú. T. (dále též jako „předmětný pozemek“). Soudem schválený smír, kterým bylo soudní řízení ukončeno, však tuto majetkovou hodnotu (předmětný pozemek) neobsahuje. Dovolatel usuzuje, že předmětný pozemek měl být soudem vypořádán, i když nebyl uveden v návrhu smíru, neboť postačuje, že jej účastníci výslovně učinili předmětem řízení o vypořádání SJM. Nápravu tohoto stavu spatřuje žalobce v postupu podle

Ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 1986, sp. zn. , plyne, že „obsahem přípustného smíru je dohoda, kterou se upravují hmotněprávní vztahy, jež jsou předmětem řízení; nelze vyloučit, aby byly upraveny i jiné vztahy, než ty, které jsou vymezeny předmětem řízení, neboť je tu podmínkou přípustnosti smíru, aby povaha věci uzavření smíru připouštěla. Jestliže smír svým obsahem upravuje vztahy nad rámec dosavadního předmětu řízení, jde o smír přípustný, neboť tu jde o disposici návrhem a schválením smíru připouští soud i tuto disposici. Smír jako dohoda účastníků, u níž se předpokládá existence nejistých, neurčitých nebo sporných práv, je narovnáním (§ 92 o. z.), popřípadě dohodou o vzdání se práva (§ 91 o. z.) apod. Smír se však může týkat i části nároku, zejména je-li tu přípustný mezitímní rozsudek. Protože např. podle ustanovení § 90 o. z. se může dlužník s věřitelem dohodnout, že mu místo toho, co byl povinen plnit, poskytne plnění jiné, přičemž původní dluh zanikne je třeba, aby bylo také procesně jasné, zda se uzavřeným smírem řeší celý zažalovaný nárok nebo jen jeho část; v druhém z těchto případů je třeba o zbývající části rozhodnout.“

Na výše uvedené stanovisko odkázal Nejvyšší soud i ve svém usnesení ze dne 27. 4. 2009, sp. zn. (toto a další rozhodnutí dovolacího soudu jsou dostupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu –

www.nsoud.cz

), kdy naznal, že „smír v řízení o vypořádání SJM nemůže být neplatný jen proto, že by do něj byla z vůle stran zahrnuta věc ve vlastnictví jen jednoho z účastníků.“

V usnesení ze dne 22. 9. 2011, sp. zn. , Nejvyšší soud uvedl, že „hmotněprávním podkladem soudního smíru může být jakákoliv dohoda účastníků, která má význam pro jeho uzavření; nejčastěji to bývá narovnání ( až 587 obč. zák., ), privativní novace ( až 572 obč. zák., ), započtení ( až 582 obč. zák. až 364 obch. zák. a ) nebo vzdání se práva nebo dluhu ( obč. zák.). Lze jej uzavřít o celém předmětu řízení, o jeho části nebo jen o jeho základu, tedy všude tam, kde by jinak mohl být vydán částečný nebo mezitímní rozsudek. Smír může svým obsahem překročit rámec předmětu řízení (může se týkat právního vztahu, který nebyl předmětem řízení); vždy však z něho musí být patrno, jak byly vypořádány nároky, které byly předmětem řízení.

Schválením smíru se řízení končí, ledaže účastníci při jeho uzavření o části nebo základu nároku nebo o nároku, který nebyl předmětem řízení, dali jednoznačně najevo, že požadují, aby se v rozsahu, v jakém nebyl vyřešen smírem, dále o předmětu řízení jednalo, a aby o něm bylo rozhodnuto

(viz Drápal, L., Bureš, J., I, II, C. H. BECK, 2009, str. 642 a násl.).“

V posuzované věci bylo vypořádáno společné jmění účastníků řízení smírem, ve kterém nebyl zahrnut pozemek, k. ú. T. Žalobce učinil tuto nemovitost předmětem vypořádání v žalobě, ale neuvedl ji v návrhu smíru ze dne 21. 1. 2015 (což právní zástupce žalobce sám potvrdil v e-mailu ze dne 14. 4. 2015 adresovaném právní zástupkyni žalované). Protože při uzavírání smíru nedali účastníci najevo, že chtějí v daném řízení pokračovat a předmětnou nemovitost vypořádat, řízení skončilo schválením smíru. Oproti dovolatelovu přesvědčení z citované judikatury Nejvyššího soudu jednoznačně vyplývá, že skutečnost, že předmětný pozemek nebyl vypořádán na základě uzavřeného soudního smíru, jeho neplatnost nezakládá.

Nad rámec výše uvedeného dovolací soud poznamenává, že soudní praxe dospěla k závěru, že společné jmění manželů lze vypořádat na základě více právních skutečností. Ohledně části majetku může být uzavřena dohoda, část může být vypořádána na základě soudního rozhodnutí a zbytek bude vypořádán na základě zákonné domněnky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2012, sp. zn. ).

Výše uvedenou judikaturu lze aplikovat i na nyní posuzovaný případ. Podle věty první má schválený smír účinky pravomocného rozsudku. Řízení pod sp. zn. vedené u Okresního soudu ve Znojmě je proto pravomocně skončeno. Pozemek, k. ú. T. nebyl v tomto řízení vypořádán, a proto je v podílovém spoluvlastnictví účastníků na základě nevyvratitelné domněnky vypořádání podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013.

Dovolatel dále namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na nesprávném právním posouzení, neboť odvolací soud neodložil vykonatelnost usnesení o schválení smíru v řízení o jeho zrušení. Tato námitka dovolatele však neobstojí.

Především dovolací soud konstatuje, že žalobce v souvislosti s touto námitkou vůbec nevymezil předpoklad přípustnosti dovolání. Již z tohoto důvodu je dovolání v této části nepřípustné.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. (dostupné na

www.nsoud.cz)

].

Nad rámec uvedeného dovolací soud poznamenává, že výslovně umožňuje soudu odložit vykonatelnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení, pouze pokud soud rozhoduje o žalobě na obnovu řízení, o žalobě pro zmatečnost nebo o dovolání (srov. a ). V řízení o zrušení usnesení o schválení smíru možnost odložit vykonatelnost takového usnesení upravena není.

Na základě shora uvedeného je zřejmé, že rozsudek odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu ve smyslu , tudíž není dovolání přípustné. Proto jej dovolací soud podle odmítl.

V souladu s věty druhé rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. října 2017

Mgr. David Havlík

předseda senátu