Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 33/2017

XY

25 ICm XY

-226

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu Mgr. Milanem Poláškem v právní věci žalobkyně M. K., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Lukášem Seibertem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 1204/8, PSČ 702 00, proti žalovanému Bytovému družstvu XY,se sídlemXY, identifikační číslo osoby XY, zastoupenému JUDr. Martinem Skybou, advokátem, se sídlem v Ostravě, Preslova 361/9, PSČ 702 00, o popření vykonatelné pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě, pod sp. zn. 25 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice M. K., vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. XY, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. prosince 2013, č. j. 25 ICm XY, 11 VSOL XY ( XY), takto:Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) ze dne 24. června 2013, č. j. 25 ICm XY, jimž tento soud zamítl návrh žalobkyně (dlužnice) M. K., aby jí byl pro řízení o popření vykonatelné pohledávky ustanoven zástupce z řad advokátů.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dne 10. března 2014 dovolání, které nemá základní náležitosti uvedené v , (dále též jen „“), neboť v něm nejsou vymezeny důvody dovolání ani není uvedeno, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání a čeho se domáhá (dovolací návrh). Žalobkyně sepsala dovolání sama bez zastoupení advokátem a požádala v něm o ustanovení advokáta pro dovolací řízení.

Usnesením insolvenčního soudu ze dne 14. března 2014, č. j. 25 ICm XY, potvrzeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. srpna 2014, č. j. 25 ICm XY, 11 VSOL XY, ( XY), byl žalobkyni ustanoven zástupcem pro dovolací řízení advokát Mgr. Lukáš Seibert; usnesení nabylo právní moci dne 15. října 2014.

Usnesením ze dne 30. března 2015, č. j. 25 ICm XY, insolvenční soud nevyhověl žádosti Mgr. Lukáše Seiberta o zrušení ustanovení zástupcem žalobkyně. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 25. února 2016, č. j. 25 ICmXY, 13 VSOL XY ( XY), rozhodnutí insolvenčního soudu potvrdil.

K výzvě Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. prosince 2016 ustanovený zástupce doplnil dovolání podáním ze dne 9. ledna 2017.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Podle musí být v dovolání vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Podle dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v , běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.

Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním, které může být doplněno o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. února 2003, sp. zn. ). Původně odstranitelné vady dovolání se marným uplynutím propadné (prekluzivní) lhůty podle ustanovení stávají neodstranitelnými; dovolací soud proto k případnému opožděně podanému doplnění dovolání nepřihlíží (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2005, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. června 2003, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). To platí i v případě, že dovolateli byl soudem ustanoven zástupce pro dovolací řízení, který v zákonné prekluzivní lhůtě podle dovolání nedoplnil (obdobně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. června 2011, sp. zn. , dále pak usnesení ze dne 11. července 2013, sen. zn. , usnesení ze dne 12. dubna 2016, sp. zn. , usnesení ze dne 17. října 2014, sp. zn. , a usnesení ze dne 28. února 2017, sen. zn. ).

V daném případě lhůta k doplnění dovolání podle počala běžet od právní moci usnesení o ustanovení zástupce, tedy od 15. října 2014, a skončila dne 15. prosince 2014. V této zákonné lhůtě nebylo dovolání doplněno, proto se vady dovolání staly uplynutím lhůty vadami neodstranitelnými, a k doplnění dovolání podanému dne 8. ledna 2017 již dovolací soud nemohl přihlížet. Na uvedeném nemění ničeho ani skutečnost, že dovolatelka byla dne 19. prosince 2016 vyzvána insolvenčním soudem k doplnění dovolání. Je tomu tak již proto, že označená výzva byla učiněna až po uplynutí zákonné lhůty pro doplnění dovolání. Tento procesně nesprávný postup insolvenčního soudu tedy nezapříčinil opožděnost doplnění dovolání.

Současně Nejvyšší soud zdůrazňuje, že i kdyby mohl přihlédnout k doplnění dovolání ustanoveným zástupcem, které obdržel dne 8. ledna 2017, pak ani z tohoto podání se srozumitelný údaj (posuzováno podle jeho obsahu) o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, nepodává.

K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu, dále též usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. , ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. , a ze dne 24. června 2014, sp. zn. (dostupná na webových stránkách Ústavního soudu). Z ustálených judikatorních závěrů vyplývá, že má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje. Má-li být dovolání přípustné z toho důvodu, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dovolacím soudem dosud nevyřešenou. Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelky) dovolací soud odchýlit. Konečně má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky rozhodované dovolacím soudem rozdílně, musí být z dovolání patrno, ve kterých rozhodnutích dovolacího soudu je tato otázka rozdílně řešena.

V doplnění dovolání dovolatelka (prostřednictvím ustanoveného zástupce) k přípustnosti dovolání pouze cituje ustanovení , uvádějíc, že: „žalobkyně je toho názoru, že vyřešená právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak“. Dovolatelka následně v obecné rovině polemizuje s právním posouzením důvodnosti návrhu na ustanovení zástupce pro řízení. Pouhá kritika právního posouzení věci odvolacím soudem však přípustnost dovolání založit nemůže (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. června 2014, sp. zn. ).

Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle ustanovení věty první a , neboť vykazuje vady, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.

O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. října 2017

Mgr. Milan Polášek

předseda senátu