Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3039/2017

20 Cdo 3039/2017

U S N E S E N Í

J. V.

P. S.

, J., pro 144 894 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy, Exekutorský úřad Přerov, pod sp. 203 Ex 42448/16, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 13. 3. 2017, č. j. -15, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Soudní exekutor zamítl usnesením ze dne 21. 12. 2016, č. j. 203 Ex 42448/16-10, exekuční návrh, žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů exekučního řízení a současně nepřiznal soudnímu exekutorovi nárok na náhradu nákladů exekuce.

Krajský soud potvrdil usnesení soudního exekutora s tím, že se zamítá exekuční návrh na nařízení exekuce podle rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. Miroslava Somra, se sídlem v Jihlavě, Benešova 21, ze dne 2. 9. 2016, č. j. 10/2012, pro vymožení povinnosti povinné zaplatit oprávněné částku 144 894 Kč a náklady rozhodčího řízení ve výši 33 352,40 Kč. Povinné nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Uzavřel, že rozhodce neměl pravomoc k vydání rozhodčího nálezu, neboť nebyl vybrán transparentním způsobem. Rozhodce totiž určila na základě rozhodčí doložky oprávněná, protože na jeho jmenování se strany nedohodly; rozhodčí doložka však postrádala konkrétní seznam osob, ze kterého by mohli být rozhodci jmenováni a se kterým by byly strany při uzavírání rozhodčí doložky seznámeny.

Oprávněná v dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, even. tato otázka nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena a je rozhodována rozdílně. Otázku hmotného práva vymezila dovolatelka následovně: „Zda rozhodčí doložka sjednaná ve smlouvě, v níž ani jedna ze smluvních stran nemá postavení spotřebitele, vyžaduje ke své platnosti při určení osoby rozhodce ad hoc výslovné označení osoby rozhodce, a zda je přípustné a platné ujednání spočívající v tom, když při nečinnosti jedné ze smluvních stran a nedosažení dohody o osobě rozhodce může jedna ze smluvní stran na podkladě ujednání rozhodčí smlouvy osobu rozhodce samostatně určit“. Otázku procesního práva formulovala dovolatelka takto: „Zda je přípustné, aby v situaci, kdy nebyla vznesena námitka nedostatku pravomoci rozhodce v rámci rozhodčího řízení vedeného mezi osobami, v nichž žádná nemá postavení spotřebitele, exekuční soud v rámci exekuce následně z úřední povinnosti přezkoumával pravomoc rozhodce“. Uvedla, že odkaz odvolacího soudu na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. je nepřípadný, neboť se v něm jednalo o posouzení rozhodčí doložky, která byla součástí ujednání ve spotřebitelském vztahu. V projednávané věci však žádná ze smluvních stran v postavení spotřebitele nebyla. Dále oprávněná uvedla, že při určení osoby rozhodce ad hoc postupovala zcela v souladu s ujednáním, když nejprve využila možnosti se dohodnout s povinnou, teprve když dohoda nebyla pro nečinnost povinné možná, určila rozhodce sama. V následném rozhodčím řízení pak nebyla povinnou vznesena žádná námitka vůči osobě rozhodce. V tomto směru poukázala na judikaturu dovolacího soudu, podle které může soud neplatnost rozhodčí doložky zkoumat z úřední povinnosti pouze ve spotřebitelských sporech, nikoli v obchodněprávních sporech mezi podnikateli, kteří mohou neplatnost rozhodčí doložky uplatnit v rámci rozhodčího řízení (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. ). Závěrem oprávněná navrhla, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu včetně usnesení soudního exekutora zrušil a věc vrátil soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „ “).

Dovolání není přípustné.

Nejvyšší soud se otázkou přezkumu platnosti rozhodčí smlouvy ve vztahu k exekučnímu řízení zabýval již ve svém usnesení ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 92/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, kde mimo jiné dovodil, že zákon o rozhodčím řízení nevylučuje, aby otázka nedostatku pravomoci rozhodce z důvodu, že jeho výběr se neuskutečnil podle transparentních pravidel, byla zkoumána i v exekučním řízení, a to bez zřetele k tomu, že povinný v rozhodčím řízení neexistenci rozhodčí smlouvy nenamítal. Soud (dodatečně) nedostatek pravomoci orgánu, který exekuční titul vydal, zkoumá v každém stádiu exekuce a případně ji pro nepřípustnost podle zastaví.

Požadavek transparentnosti výběru rozhodce, jejíž absence má za následek neplatnost rozhodčí smlouvy a nedostatek pravomoci rozhodce, se přitom vztahuje na rozhodčí doložky obecně, tedy nejen ve vztazích ze spotřebitelských smluv, ale i ve vztazích mezi podnikateli (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. , též nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2011, sp. zn. ). Exekuční soud je proto v rámci exekučního řízení povinen zkoumat pravomoc rozhodce vydat exekuční titul a v případě, že nedostatek pravomoci (byť i dodatečně) zjistí, exekuci zastaví bez ohledu na povahu vztahu účastníků, tedy zda se jedná o vztah ze spotřebitelské smlouvy či nikoli (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. ).

V projednávané věci se smluvní strany (oprávněná a povinná) v čl. IX. nájemní smlouvy ze dne 18. 6. 2009 dohodly, že veškeré spory vznikající z této smlouvy a v souvislosti s ní budou s konečnou platností rozhodovány v rozhodčím řízení dle zák. č. 216/94 Sb., a to jediným rozhodcem. Rozhodce bude určen dohodou stran, a to do tří dnů od podání výzvy jedné strany straně druhé. Nedohodnou-li se strany na osobě rozhodce, bude rozhodce určen pronajímatelem.

Nejvyšší soud v usnesení ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. uvedl, že nemá-li ve věci rozhodovat stálý rozhodčí soud zřízený na základě zákona, musí být osoba rozhodce jednoznačně stanovena, a to uvedením konkrétního jména nebo jednoznačným vymezením způsobu jeho určení. Rovněž Ústavní soud dlouhodobě zdůrazňuje požadavek konkretizace a individualizace rozhodce a transparentnost jeho výběru (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2011, sp. zn. ).

Ohledně platnosti rozhodčí smlouvy (doložky) Nejvyšší soud ve svých dalších rozhodnutích již dříve uzavřel, že „netransparentnost určení jen některých rozhodců ad hoc způsobuje (absolutní) neplatnost rozhodčí smlouvy (doložky) v celém rozsahu, i když se smluvní strany dohodly způsobem předpokládaným v ustanovení , také na jednom nebo více rozhodcích jmenovitě, a že přijetí názoru o částečné neplatnosti ujednání o určení rozhodců ( obč. zák.) by vnášelo nejistotu do právních vztahů účastníků rozhodčího řízení, neboť vykonatelnost rozhodčího nálezu (nebo usnesení) by závisela na tom, který z rozhodců o majetkovém sporu rozhodne“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2012, sp. zn. , uveřejněné pod č. 121/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2014, sp. zn. ).

Lze proto uzavřít, že předmětná rozhodčí doložka, podle níž měly být veškeré spory vznikající z nájemní smlouvy rozhodovány jediným rozhodcem, ale v dalším si strany sjednaly, že nedohodnou-li se strany na osobě rozhodce, bude rozhodce určen pronajímatelem, je neplatná jako celek (§ 39 obč. zák). Tento závěr není v kolizi ani se závěry přijatými v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. .

Jestliže odvolací soud předmětnou rozhodčí doložku posoudil jako neplatnou, neboť znemožňuje transparentní výběr rozhodce, a rozhodčí nález za nezpůsobilý exekuční titul, postupoval zcela v souladu s výše uvedenou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvodu se od ní odchýlit.

Nejvyšší soud proto postupoval podle a dovolání odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. října 2017

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu