Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
2A43315CC27171ACC1258209002B6188.html
HTML · 13.55 KB
No categories available
27 Cdo 3690/2017-378
27 Cdo 3690/2017-378
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele A. S., zastoupeného JUDr. Davidem Jarošem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Jílovská 1167/71, PSČ 142 00, za účasti 1)J. D., zastoupeného Mgr. Petrem Švadlenou, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, PSČ 500 03, a 2)FOMEI s. r. o., se sídlem v Praze 8, U Libeňského pivovaru 2015/10, PSČ 180 00, identifikační číslo osoby 46504869, zastoupené JUDr. Františkem Divíškem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, PSČ 500 03, o přezkoumání přiměřenosti protiplnění, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 74 Cm 4/2010 , o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. září 2015, č. j. 7 Cmo 573/2014 -303, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 29. října 2015, č. j. 7 Cmo 573/2014 -309, takto:Dovolání seodmítá.
O d ů v o d n ě n í:
Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele usnesením ze dne 29. září 2015, č. j. 7 Cmo 573/2014 -303, ve znění opravného usnesení ze dne 29. října 2015, č. j. 7 Cmo 573/2014 -309, potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř. “).
Učinil tak proto, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o znalečném, není podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. g) o. s. ř. o. s. ř. objektivně přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2015, sp. zn. 32 Cdo 4122/2014 , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. února 2016, sp. zn. 26 Cdo 5637/2015 , jež jsou veřejnosti dostupná – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na jeho webových stránkách).
Na závěru o nepřípustnosti dovolání nemůže nic změnit ani nesprávné poučení poskytnuté účastníkům odvolacím soudem v písemném vyhotovení jeho rozhodnutí (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001 , a ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002 , uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 2. prosince 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07 , uveřejněného pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001 , uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. října 2017
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu