Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 1869/2017-157

32 Cdo 1869/2017-157

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Hany Gajdziokové ve věci žalobkyně Modrá pyramida stavební spořitelna, a. s., se sídlem v Praze 2, Bělehradská 222/128, PSČ 120 21, identifikační číslo osoby 60192852, zastoupené Mgr. Markem Lošanem, advokátem, se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00, proti žalovanému J. J., zastoupenému Mgr. Jaroslavem Mackem, advokátem, se sídlem v Jeseníku, nám. Svobody 829/17, PSČ 790 01, o zaplacení částky 283 699,23 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 30. 11. 2015, č. j. -116, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 2 článku II, části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2 článku II, části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (dále též jen „ “).

Ustanovení stanoví, že dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi zdůrazňuje, že v dovolání, které může být přípustné jen podle , je dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. např. již usnesení ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 10, ročník 2014, pod číslem 116).

Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které "ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje. Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky, která v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu nebyla dosud vyřešena, musí být z dovolání patrno, kterou otázku má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti v tom, že dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, respektive která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.

Příslušnou otázku dovolatel v rozporu s požadavkem ustálené judikatury Nejvyššího soudu neformuluje, lze však na ni usuzovat z jeho argumentu, že z rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. , ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. a ze dne 30. 9. 2013, sp. zn. (které jsou, stejně jako ostatní rozhodnutí dovolacího soudu zde citovaná, dostupné na http://www.nsoud.cz), „rozhodně nevyplývá závěr, že by se účastníkem smlouvy o úvěru ze stavebního spoření mohl v okamžiku jejího podpisu stát kdokoliv, zejména pak ten, jehož bytová potřeba vedle účastníka stavebního spoření není rovněž řešena“. Jen tato část dovolání z hlediska věcného odpovídá kritériím vymezených v V tomto rozsahu, a pouze v něm, lze mít za to, že dovolatel, vzato nikoliv formálně, nýbrž z hlediska obsahového, požadavku na vymezení příslušného předpokladu přípustnosti dovolání dostál. Přípustným však Nejvyšší soud dovolání neshledal.

Oproti přesvědčení dovolatele jím nastíněná otázka není otázkou dosud v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu nevyřešenou a dovolateli nelze přisvědčit ani v tom, že odvolací soud se při řešení této otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

V rozsudku ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 33/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v navazujících rozsudcích sp. zn. a sp. zn. Nejvyšší soud uzavřel, že skutečnost, že stavební spořitelna uzavře smlouvu o překlenovacím úvěru též s osobou, která nemá právo na poskytnutí úvěru ze stavebního spoření ve smyslu ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, jako s dalším dlužníkem, nezakládá důvod neplatnosti smlouvy ve vztahu k dalšímu dlužníkovi. Tato právní věta, s níž bylo uvedené rozhodnutí občanskoprávním a obchodním kolegiem Nejvyššího soudu přijato k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, nepodmiňuje svou působnost splněním dalších předpokladů, tedy ani takových, které by se týkaly osoby tzv. dalšího dlužníka. Nepodmiňuje tedy závěr o platnosti smlouvy o překlenovacím úvěru ve vztahu k dalšímu dlužníkovi tím, že poskytnutým úvěrem ze stavebního spoření je rovněž řešena jeho bytová potřeba. Lze dodat, že takto formulovaná právní věta odpovídá odůvodnění tohoto rozhodnutí, v němž je argument uspokojením bytové potřeby dalšího dlužníka užit pouze podpůrně, jak to umožňovaly poměry tam souzené věci, stejně jako ve věcech sp. zn. a sp. zn. .

Stejnou námitku již ostatně Nejvyšší soud řešil v usnesení ze dne 4. 4. 2016, sp. zn. , v němž uzavřel, že spojoval-li dovolatel přípustnost dovolání ohledně uvedené otázky se situací, kdy poskytnutý úvěr ze stavebního spoření nijak neuspokojuje bytové potřeby spoludlužníka, je tato skutečnost nerozhodná, neboť s ní zákon o stavebním spoření ani jiné obecně závazné právní předpisy neplatnost právního úkonu nespojují.

Odvolací soud pak předmětnou otázku řešil v souladu s citovanými judikatorními závěry Nejvyššího soudu.

Dovolatel, ačkoliv napadl rozsudek odvolacího soudu výslovně též ve výrocích o nákladech řízení před soudy obou stupňů, vymezuje se v dovolání pouze vůči výroku o nákladech odvolacího řízení pod bodem IV a jak ve vztahu k tomuto výroku, tak k výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně neobsahuje dovolání nic, co by bylo lze posoudit jako označení některého z předpokladů přípustnosti dovolání vypočtených v

Údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání, jehož absence zatěžuje dovolání vadou, pro niž nelze přistoupit ke zkoumání jeho přípustnosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2014, sp. zn. ). Uvedené nedostatky již nelze odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. větu první ), již uplynula.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle dílem jako nepřípustné, dílem jako vadné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 13. 10. 2017

JUDr. Pavel Příhoda předseda senátu