Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3266/2017-142

32 Cdo 3266/2017-142

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Wüstenrot hypoteční banky a.s., se sídlem v Praze 4, Nusle, Na hřebenech II 1718/8, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby26747154, zastoupené Mgr. Martinem Zikmundem, advokátem se sídlem v Plzni, Šafaříkovy sady 2455/5, proti žalovanému D. S., zastoupenému JUDr. Otto Walachem, advokátem se sídlem v Třinci, 1. máje 493, o zaplacení 21 312,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 12. 2016, č. j. -103, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému usnesení, jímž Krajský soud v Ostravě změnil rozsudek pro uznání Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 14. 10. 2016, č. j. -85, ve znění opravného usnesení ze dne 30. 1. 2017, č. j. -116, v napadeném výroku o nákladech řízení tak, že uložil žalobkyni zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 20 259 Kč (výrok I.), a dále rozhodl o povinnosti žalobkyně nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 3 231 Kč (výrok II.), není přípustné.

Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu by v obecné rovině přicházela v úvahu podle (dále jen „ “).

Podle dovolání podle není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek judikoval, že peněžité plnění přiznané výrokem o nákladech řízení nelze označit pro účely posouzení přípustnosti dovolání za plnění ze vztahu ze spotřebitelské smlouvy, z pracovněprávního vztahu nebo z věci uvedené v

Dovolatelka napadla rozsudek odvolacího soudu výslovně v obou jeho výrocích, tedy i jeho rozhodnutí o nákladech řízení. Dovolání v této části není vzhledem k přípustné, neboť výše nákladů řízení, k jejichž náhradě byl žalovaný vůči žalobkyni zavázán za řízení před soudem prvního stupně (15 421,67 Kč) a za řízení před odvolacím soudem (6 292 Kč), nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu podle odmítl pro nepřípustnost.

Směřovalo-li proto dovolání do usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o povinnosti žalobkyně nahradit žalovanému náklady za řízení před soudy obou stupňů ve výši 20 259 Kč a 3 231 Kč, jde ve smyslu o věc, u níž není dovolání přípustné. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání žalobkyně odmítl pro nepřípustnost ( ).

Na tomto závěru nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání proti jeho rozhodnutí, neboť nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá. Podle lze totiž dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, pokud to zákon připouští; jestliže tedy možnost podat dovolání není v zákoně stanovena, pak jde vždy – a bez zřetele k tomu, jakého poučení se účastníkům řízení ze strany soudu dostalo – o dovolání nepřípustné (shodně srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2002, sp. zn. , a ze dne 3. 3. 2005, sp. zn. , jež jsou veřejnosti k dispozici in www.nsoud.cz).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. větu druhou ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. 10. 2017

JUDr. Miroslav G a l l u s

předseda senátu