Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1893/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele Davida Scheinherra, zastoupeného JUDr. Vítem Hrnčiříkem, Ph.D., LL.M., advokátem, sídlem Šrobárova 2002/40, Praha 10 - Vinohrady, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. března 2025 č. j. -974, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti AIRMEDIA a.s., sídlem Korytná 1538/4, Praha 10 - Strašnice, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Stěžovatel se ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho práva podle a d.

2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a spisu Nejvyššího soudu vyplývá, že stěžovatel se žalobou podanou k Okresnímu soudu Plzeň-sever (dále jen "okresní soud") domáhal nahrazení projevu vůle vedlejší účastnice uzavřít smlouvu o koupi nemovitých věcí. Stěžovatel podal návrh na vydání předběžného opatření, kterému okresní soud usnesením ze dne 15. 12. 2022 vyhověl a vedlejší účastnici uložil, aby do pravomocného skončení řízení nenakládala s nemovitými věci, které jsou předmětem žaloby o nahrazení projevu vůle. Proti tomuto usnesení se vedlejší účastnice neúspěšně odvolala.

3. Okresní soud usnesením ze dne 4. 8. 2023 nevyhověl návrhu vedlejší účastnice na uložení povinnosti stěžovateli složit doplatek jistoty za předběžné opatření ve výši 2 490 000 Kč. K odvolání vedlejší účastnice Krajský soud v Plzni (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 5. 12. 2023 změnil rozhodnutí okresního soudu tak, že stěžovateli povinnost složit doplatek jistoty za předběžné opatření uložil.

4. Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele napadeným usnesením pro nepřípustnost podle , (dále jen ""). Nejvyšší soud také konstatoval, že nesprávné poučení krajského soudu o možnosti podat dovolání, přípustnost dovolání nezakládá [viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2011 sp. zn. , ze dne 16. 10. 2017 sp. zn. ].

II.

Argumentace stěžovatele

5. Stěžovatel nesouhlasí s tím, že rozhodnutím o předběžném opatření, proti kterému není dovolání podle přípustné, lze rozumět také rozhodnutí o návrhu na složení doplatku jistoty za předběžné opatření. Nejvyšší soud použil ústavně nekonformně extenzivní výkladu , přičemž výčet v uvedeném ustanovení je taxativní. Kdyby zákonodárce chtěl, aby bylo dovolání do rozhodnutí o povinnosti doplatit jistotu za předběžné opatření nepřípustné, učinil by tak výslovně (jako např. u otázky návrhu na osvobození od soudního poplatku).

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti; není tedy součástí soustavy soudů (y) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Pravomoc Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d)y je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení toho, zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná základní práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za řádně vedené.

8. Ústavní soud v posuzované věci považuje postup Nejvyššího soudu, který konstatoval, že podání dovolání proti rozhodnutí krajského soudu nebylo přípustné podle , za ústavně souladný. Usnesení, kterým krajský soud uložil stěžovateli povinnost složit doplatek jistoty za předběžné opatření ve výši 2 490 000 Kč, je svou povahou "usnesením, kterým bylo rozhodnuto o předběžném opatření", neboť má bezprostřední vliv na výsledek řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření a spadá tak pod V opačném případě by byl popřen smysl a účel rozhodování o předběžném opatření, tedy jeho vyloučení z dovolacího přezkumu v zájmu rychlé a zatímní úpravy poměrů účastníků. Ústavní soud neshledal stěžovatelem tvrzený nepřípustný výklad , ani nezjistil žádné jiné pochybení, které by opodstatňovalo závěr o porušení základních práv stěžovatele.

9. Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani nesprávné poučení v usnesení krajského soudu o tom, že proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné. Z judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu vyplývá, že okolnost, že odvolací soud poskytl účastníkům v napadeném usnesení nesprávné poučení o tom, že dovolání (při splnění dalších podmínek) přípustné být může, možnost podat dovolání tam, kde to zákon nepřipouští, nezakládá (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2022 sp. zn. , ze dne 26. 7. 2022 sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2023

sp. zn.

, ze dne 6. 3. 2025

sp. zn.

).

10. Ústavní soud z uvedených důvodů ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. září 2025

Zdeněk Kühn v. r.

předseda senátu